Test Hyundai i40 1.7 CRDi: potěší praktiky a spořivé

Málokterý automobilový segment není v dnešní době zaplněný k prasknutí a bezezbytku to platí i pro střední třídu. Korejský Hyundai tak musel přijít s něčím, co zaujme a bude se prodávat. Atraktivní vzhled, solidní jízdní vlastnosti, dobrá nabídka motorů (včetně naftových), prostor, praktičnost, bezpečnost, komfortní výbava a cena. Jak se to v případě nového modelu i40 v praktičtější karosářské verzi kombi povedlo, prozradí následující řádky.

Hodnocení vzhledu je samozřejmě vždy individuální, Hyundai i40 nelze upřít docela velkou dravost, modernost a přiměřenou dramatičnost. Základem je výrazná šestiúhelníková přední maska s výraznými světlomety. Zaujmou i odvážné prolisy na bocích, dramatické zakončení C sloupku i výrazná záď podpořená koncovými světly. Design se tedy rozhodně povedl.

Prostornost je také velmi dobrá, s rozvorem 2770 mm je v i40 dostatek místa ve všech směrech, snad jen pro nárty je kvůli snížené přední sedačce málo místa. Řidič si na posed za volantem stěžovat nebude (někomu by možná vyhovovaly větší možnosti pro snížení sedačky k podlaze), posuv sedačky i volantu je dostatečný i pro nekonfekční postavy.

Kufr nabídne 553 l v základu, po sklopení zadních sedaček, vzroste objem na 1719 litrů. Čísla to nejsou ohromující, ale v dané třídě spadají do lepšího průměru.

Kabina sice nepůsobí originálně a je dost „plastová“, ergonomie je však na dobré úrovni. Potěší dostatek odkládacích prostor na drobnosti i již zmiňovaná snadnost obsluhy. Základní verze rádia vypadá velice lacině, příplatková navigace (na snímcích v tomto článku) naopak působí moderně. Příplatkový je i TFT displej, který v základu není. Ještě nepříjemná drobnosti: po každém nasednutí do auta vám je zahrána jakási otravná melodie, ale podle nás asi půjde v servisu vypnout.

Nabídka motorů je dosti chudá. Vybrat si můžete z pouhých čtyř motorů, přičemž pouze dva jsou vznětové. Jde však o jeden a týž agregát s objemem 1,7 litru, pouze naladěný na odlišný výkon (buď 85 nebo 100 kW). S automatickou šestistupňovou převodovkou se dodává výhradně silnější verze, ani ta ale v nízkých otáčkách příliš nepotěší. I při nezatíženém automobilu je akcelerace do 2000 otáček hodně vlažná, poté následuje dostatečný příval síly, když se na přední kola přenáší 325 Nm. A spotřeba? Mimo město se dostanete na šest, v kombinovaném provozu pak na 7 litrů nafty.

Hyundai i40 jezdí velmi solidně, v zatáčkách a při jízdě vyšší rychlostí mu ovšem chybí jistota a kvalita soupeřů typu Ford Mondeo či Škoda Superb (nemluvě o modelech od BMW či Mercedesu). Řízení je spíše lehčí, má trochu citu, ale náročnější řidiči si budou stěžovat na evidentní odtažitost. Brzdy se dávkují dobře, přesvědčí i svou účinností, byť o krapet menší než mají ti nejlepší ve střední třídě.

Závěr? Automobilce Hyundai se podařilo postavit velmi konkurenceschopné auto. Výtečná je jeho prostornost, provozní náklady (pětiletá záruka) i pořizovací cena, která je o desítky tisíc nižší než u konkurentů. Velmi slušná je i základní výbava, připlácet můžete za metalický lak či integrovanou navigaci, jinak vše podstatné dostanete už v základu (v případě silnějšího motoru ovšem pouze v druhém výbavovém stupni).

Některé položky ale v ceníku budete hledat marně, například adaptivní tempomat (což většinu zákazníků až tak nemrzí) nebo bi-xenonové světlomety. Ve standardu jsou halogenová světla s LED denním svícením. Ať tak či tak, nová i40 se zejména v praktičtější verzi povedla. Náročné řidiče nezaujme, praktičtějším jedincům ale nabídne hodně „auta“ za slušnou cenu.