Test Hyundaie Veloster 1,6 GDI: uhrane vzhledem, jízdně nepotěší

Pokud se někdy v dohledné době budete potulovat libovolným autosalonem korejského Hyundaie, u vystaveného Velosteru si raději zakryjte oči. Mohlo by se vám totiž stát, že vás mimořádně pohledné linie tohoto čtyřdvéřového (ano, čtete správně) čtyřmístného kupé-hatchbacku uchvátí natolik, že okamžitě podepíšete objednávku.

Samozřejmě, hodnotit vzhled čehokoli je vždy individuální, dramaticky až agresivně narýsovaný Veloster ale i tak budil na silnicích a ulicích velkou pozornost (což znásobil ještě výrazný zelený lak). Mohutný předek, z jedné strany vzhled kupé (dvoje dveře jsou jenom na straně spolujezdce) i výrazná záď působí velmi líbivě a sportovně.

Ani uvnitř si dobrý dojem nezkazíte, interiér ovšem v porovnání se zevnějškem vypadá o několik úrovní obyčejněji. Plasty jsou víceméně tmavé a působí vcelku všedně, nicméně dobře zpracované a problém nebudete mít ani s ergonomií.

Vpředu je místa dostatek ve všech směrech, vzadu si vyšší cestující budou stěžovat na prostor pro hlavu, ale na kratší cesty se do auta poskládají i čtyři dospělí. A mohou si na palubu vzít i zavazadla. Do kufru uložíte teoretických 320 litrů zavazadel, na kupé má dobré tvarování (byť s vyšší nákladovou hranou) a i jeho velikost je mírně nadprůměrná.

Převodovka je standardně manuální šestistupňová, k dispozici je i nová dvouspojková automatická převodovka se stejným počtem rychlostních stupňů. Původně objednanou verzi s manuální skříní nakonec shodou náhod vytlačila samočinná převodovka – překvapení z jejího chodu ovšem bylo příjemné, kromě mírného cukání při popojíždění řadí rychle a vcelku inteligentně. Navíc je zde možnost řadit sekvenčně. I přes dobrý dojem je ale manuální převodovka u takto laděného auta lepší volbou.

U motorů na výběr moc nemáte, zatím je jediný (později jej doplní přeplňovaná verze) - čtyřválcová šestnáctistovka s přímým vstřikováním a výkonem 140 koní (103 kW) a pouhými 167 Nm točivého momentu.

Vzhledem k dynamickému designu papírový výkon motoru zrovna neohromí, a to i přesto, že Hyundai Veloster je na dnešní poměry docela lehký – váží 1260 kilogramů bez posádky a případných zavazadel. V praxi se ukázalo, že motor má málo síly v nízkých a středních otáčkách. Když chcete zrychlit, musíte motor vytočit k červenému poli a držet ho neustále ve vysokých otáčkách, což spotřebu zvýší přes deset litrů naturalu 95.

Zklamáním je i nevýrazný zvuk, který vydává dvojice centrálně umístněných koncovek výfuku. Zní až nebezpečně obyčejně, což zcela nekoresponduje se sportovním vzhledem. Naopak, při klidné jízdě potěší spotřeba paliva, která se pohybuje v intencích oficiálních měření výrobce (u manuálu 8,1 l ve městě, mimo město 5,3 a v kombinaci 6,5 l / 100 km, u automatu 7,1, 5,3 a 5,9).

Největší slabinou velosteru je jeho chování na silnici, které náročnější řidiče bohužel zklame. Začněme ale pozitivy - řízení je sice necitlivé, leč přesné. Nedosahuje kvalit řekněme Scirocca, ale neurazí. Stejně tak funkce kotoučových brzd (vepředu s vnitřním chlazením) – účinnost i dávkování jsou dobré.

Ovšem podvozek se zadní tuhou torzní nápravou v kombinaci s příplatkovými osmnáctipalcovými koly (s pneumatikami Hankook) má tvrdé naladění pružin, na dírách odskakuje, je sice dlouho neutrální, ale  prudké změny směru nezvládne bez náklonu. Pocitově se s velosterem neprojedete tak dobře, abyste se po jízdě na technicky náročnějších silnicích spokojeně usmívali. Podvozek za skvělým designem karoserie zaostává o světelné roky.

Veloster je zajímavým oživením segmentu cenově dostupných sportovních, nebo lépe řečeno pseudo-sportovních automobilů. Největší předností je výrazný vzhled a bezproblémový interiér. Řízení je průměrné, podvozek jednoznačně podprůměrný.

Veloster tak zaujme ty řidiče, kteří chtějí výrazné auto, ale už jim tolik nezáleží, jak se bude řídit. Po skvělém Hyundai Genesis Coupé s pohonem zadních kol [celá zpráva] jsme od velosteru čekali přeci jenom o něco více zábavy za volantem.