Test Mazdy 3 1,6 MZR-CD: neprávem přehlížená

Mazda 3 se v Česku moc neprodává, ve statistikách v nižší střední třídě je před ní patnáct konkurenčních modelů. Přitom v mnohém nabídne to samé jako premianti svého segmentu – ať už prostorností, jízdními vlastnostmi či dostatečnou nabídkou motorů.

Mazda se snaží „trojku“ orientovat sportovně (jakkoliv to mnohým zní v případě dieselových zástupců nižší střední třídy nepatřičně). Začíná to už ostře řezaným designem karoserie s výraznou přídí i prolisy v bocích karoserie. Podvozek má tvrdší naladění a příplatkové sedmnáctipalcové pneumatiky komfortu rozhodně nepomohly. Na rozbitých cestách je tlumení nerovnostní horší, výhodou jsou ale sportovnější jízdní vlastnosti, které vyniknou při ostřejší jízdě. Mazda 3 výtečně drží vytyčenou stopu, reaguje čitelně a v zatáčkách se nenaklání. Řidiči také dodává potřebnou jistotu i při rychlé jízdě po dálnici.

Vynikající je manuální převodovka s šesti stupni – řazení klade přirozený odpor, je přesné a dá se s ním řadit velmi rychle. Chod je sice tužší (což někomu nemusí vyhovovat), mechanickou vytříbeností patří mezi to nejlepší v nižší střední třídě.

Ve spojení s dobře naladěným a přesným elektrohydraulickým posilovačem (mírně necitlivým kolem středové polohy) uspokojí „trojka“ i náročnější řidiče. Stejně tak funkčnost a dávkování brzd či přirozeně zabírající spojka. Dobrému pocitu z jízdy napomáhá i nižší pohotovostní hmotnost, která je o zhruba 50 -100 kg nižší než u konkurentů (v závislosti na motorizaci a výbavě). To se v dnešní době stále otylejších automobilů nevidí příliš často.

Vznětová, turbodmychadlem přeplňovaná šestnáctistovka se vstřikováním common-rail dává přiměřený výkon i točivý moment (jeho 270 Nm je k dispozici v rozmezí 1750 – 2500 otáček). Zátah v nižších otáčkách je nevýrazný, ve středním pásmu motor ožije a nechá se vytočit do cca 4500 otáček. Pokud podržíte plyn, nepolevuje zátah ani v rychlostech nad 130 km/h. Spotřeba se při běžném jízdním tempu s dodržováním rychlostních limitů pohybuje kolem šesti litrů na 100 ujetých kilometrů.

Přístrojová deska je přehledná, výtečná je i kvalita zpracování či vzhled mohutných kulatých tubusů rychloměru a otáčkoměru. Vadit bude místy horší ergonomie (například při ovládání rádia či palubního počítače), estéty nepotěší i barevná a typografická nesjednocenost údajů ze středového displeje. Zamrzí i častý nešvar asijských značek, totiž nemožnost stáhnout okna zcela dolů (respektive je vytáhnout) jedním stisknutím příslušného tlačítka (neplatí pro řidičovo okno).

Místa je ve „trojce“ dostatek, platí to i na zadních sedadlech, kde se pohodlně usadí dvojce dospělých. Dobře tvarovaný i přístupný zavazadelník nabídne 340 litrů, což je u hatchbacků nižší střední třídy průměr. Po sklopení zadních sedaček žel vznikne výrazný schod.

Mazda 3 byla kdysi kvůli vyšší ceně opomíjená, po „cenovém dorovnání“ by mohla sebrat konkurenci pár zákazníků. Na „trojce“ oceňujeme zejména nižší pohotovostní hmotnost než u konkurence, dobré jízdní i užitné vlastnosti. Zamrzí hlučnější turbodieselová šestnáctistovka, několik ergonomických chyb i relativně horší individualizace výbav. Nutno ovšem dodat, že už základní výbava nabídne většinu komfortních i bezpečnostních prvků.