Test Toyoty Auris HSD: úsporný je, zázraky ale nedovede

Spotřeby paliva, které automobilky měří v laboratorních podmínkách a následně je uvádějí v oficiálních údajích o daném voze, jsou vždy nepřesné. Podmínky, za kterých se spotřeba podle přesně daného cyklu měří, nikdy nemohou obsáhnout spotřebu při skutečném provozu. K hodnotě udávané u hybridního aurisu – 3,8 litru je tedy třeba přistupovat s rezervou. Už na úvod recenze prozradíme, že jsme šest stovek testovacích kilometrů jezdili za 5,0 – 5,6 litru benzínu na sto kilometrů.

Špatná hodnota to není a zejména ve městě se s lehkou nohou dařilo jezdit pod pět litrů, což je hodnota, které se v běžném benzínovém (ale i naftovém) autě dá poměrně obtížně dosáhnout.

Auris HSD vypadá na první pohled jako běžný auris, tedy kompaktní hatchback, který má slušný vnitřní prostor pro čtveřici cestujících a ostudu mu nedělá ani velikost zavazadelníku (v hybridní verzi zmenšená kvůli bateriím na 297 litrů). Hybridní systém z Aurise HSD je stejný jako v Priusu, prvním komerčním hybridním autě. Nutno dodat, že z hlediska jízdních vlastností, designu i praktičnosti je jízda s aurisem mnohem lepší než v designérsky nepříliš povedeném a v zemích typu Japonsko či USA přeceňovaném priusu.

Po nastartování neslyšíte spalovací motor – na malém joysticku navolíte D a tiše se pomocí elektromotoru rozjedete (slyšíte bzučení podobné moderním tramvajím). Přechod, kdy začne pracovat spalovací motor, je velmi citlivý a posádka vozu jej prakticky nevnímá. Také systém samočinného vypínání (a zapínání) motoru při stání je udělán velmi dobře – je tichý, rychlý a neobtěžuje jako u spalovacích motorů, kam jej výrobci v honu za co nejnižšími emisemi mnohdy bezhlavě cpou.

Auris je tichý, ale když motor vytočíte, je hodně hlučný. Také rychlá jízda na dálnici není akusticky úplně příjemná, ale když pojedete do nějakých 120 km/h, je Auris HSD tichým společníkem. Vedle rychloměru mimochodem chybí klasický otáčkoměr, protože při jízdě využíváte dva motory. Je zde ukazatel, na kterém vidíte, zda jedete ekologicky (zelené pole), pokud jste v části „power“, využívá se spalovací motor a v nejvyšším spektru otáček už vaše jízda s úsporou paliva nemá nic společného.

Elektrický posilovač řízení nezprostředkovává zpětnou vazbu, řízení je však docela přesné a nepůsobí umělým dojmem. Problém je s dávkováním brzdného účinku, levý pedál je totiž necitlivý, takže zpočátku je velký problém vhodně dávkovat brzdný účinek. Dá se na to postupně alespoň částečně zvyknout, stále jde však o nedostatek.

Auris HSD umí jet v nízkých rychlostech (tedy typicky při jízdě po městě) i čistě na elektrický pohon – nám se při testech nikdy nepodařilo dojet dále než 600 metrů. Výrobce přitom udává dojezd čistě na elektřinu kolem 2 – 3 kilometrů.

Podvozek i díky pouze patnáctipalcovými pneumatikám nabídne dostatečný komfort s dobrým filtrováním nerovností vozovky. V rychle projížděných zatáčkách je auris trochu nedotáčivý, zvolené stopy se ale drží statečně a nerozhodí jej ani rychlé změny směru.

Výhodou Aurise HSD je, že na první pohled vypadá jako normální hatchback. Není to klasický hybrid s nevzhlednou karoserií. Také praktičnost vozu i jeho ovladatelnost je lepší než u Toyoty Prius a blíží se běžným vozům nižší střední třídy.

Škoda jen většího hluku při zatížení motoru a necitlivých brzd. Na spotřebu pod čtyři litry se sice v praxi nedostanete, avšak i hodnota oscilující kolem pěti litrů je na benzínovou osmnáctistovku výtečnou hodnotou. Cena za Auris HSD je nastavena rozumně, mnoho kupců však dá přednost přeci jenom levnějším a podobně úsporným (mnohdy úspornějším) turbodieselům.