Test Volva XC90 D5: jsem prostě klasik

Volvo XC90 skutečně ničím nevyniká. Není největší, nejsilnější, nejrychlejší ba ani nejluxusnější. Možná je nejbezpečnější, ale to nikdo raději testovat nechce. Takže čím vlastně nadchl tolik zákazníků po celém světě i u nás? (V ČR se jich v roce 2005 prodalo 59 kusů a za jedenáct měsíců minulého roku dokonce 74) Možná jsme na to přišli. Tohle auto má tři přednosti, které vyznává celkem široká skupina lidí - nenápadnost, pohodlí a kvalitu.

Představovat karoserii Volva XC90 není skutečně nutné. Není v ničem zvláštní, snad jen dvoudílné otevírání pátých dveří je netradiční. My dostali verzi v pětimístné úpravě a bohužel i v designu minulého roku, i když před showroomem importéra již stály dva nové vozy. Ale co, facelift pro tento rok zahrnuje jen novou optiku předních a zadních světel [celá zpráva], což na funkci vozu opravdu nemá vliv.

Jak jsme již řekli, dovnitř se směstná pět cestujících, i když je možné pořídit i sedmimístnou verzi (+47 000 Kč). Naše varianta však nabízí mnohem více prostoru pro cestující a zavazadla. Zavazadelník o objemu 483 l je pěkně plochý, prostorný a má dvojitou podlahu pro odložení drobností. Bohužel je dost vysoko, což je však nectnost všech SUV.

Místa na sedadlech je opravdu hodně. Vzadu si lebedí cestující když natáhnou nohy daleko před sebe, vpředu pak vyniká vnitřní šířka 1481 mm. Sedadla jsou sice pohodlná, ale plochá a cestující na hladké kůži kloužou ze strany na stranu. U SUV bychom očekávali lepší boční vedení.

Přístrojová deska má tradiční vzhled volva. Je zde velká spousta tlačítek, ale všechna jsou velká, přehledná a logicky umístěná. Pochvalu zaslouží palubní počítač, který na posádku mluví češtinou. Malé mínus zase musíme dát volantu, jenž by potřeboval víc centimetrů na ideální nastavení.

Řadový vznětový pětiválec dostal do roku 2006 posílení, které potřeboval. Nyní disponuje slušným výkonem 136 kW a točivým momentem 400 N.m při 2000 ot./min. To není nejvyšší hodnota v třídě, ale vozu bohatě stačí. Motor táhne plynule, v oblasti vrcholu točivého momentu pak má opravdu medvědí sílu. Pod touto hodnotou je však třeba rychleji podřazovat, protože moment padá rychleji než se čeká.

Motoru musíme však vytknout zvukový projev. Jeho turbodmychadlo totiž dost hvízdá. Z počátku je to radost poslouchat, ale po ujetých sto kilometrech už dost obtěžuje.

Agregát na našich cestách vykázal opravdu dobrou spotřebu. V kombinovaném provozu jsme dosáhli hodně kvalitních devíti litrů na 100 km.

XC90 má podvozek, který by mohl být etalonem pro další luxusní SUV. Je plavný, přesný a jistý. Silnice je jeho intimní přítelkyní a když přijde na řadu terén, nemusí se stydět ani tam. Ovšem absence terénních převodů jej umisťuje spíš na příjezdovou cestu k chalupě, než na off-road tratě.

Volvo si vždycky nechalo své vozy pořádně zaplatit. Základní cena vozu je 1 344 000 Kč s DPH (úprava na N1 je možná za 29 000 Kč), naše testovaná verze Summum pak stála 1 525 000 Kč. V ní však najdete všechno, na co si vzpomenete. Snad jen navigace nám tu chyběla. V již vyjmenované konkurenci se však cenově Volvo pohybuje na průměru.

* test proběhl v roce 2003 ve starém bodovacím režimu