Hlavní obsah

Test Volkswagenu Touareg: Jen krůček k dokonalosti

Novinky, František Němec

Nejvíc nás překvapilo na novém Volkswagenu Touareg, jak moc emocí vzbuzuje. Většinu pozitivní, a ty negativní jsou spojeny jen s cenovkou auta. Druhé překvapení je v tom, že tomuhle vozu schází jen malý krůček k dokonalosti.

Foto: František Němec, Novinky

Množství chromu na čelní masce je možná až příliš velké, ale nikomu to nevadí

Článek

Nepatříme mezi fanoušky nadměrečných vozů, ani aut s elektronikou jednadvacátého století. Přiznáme se, že jsme tady samé staré struktury s nadšením pro lehká vášnivá auta a mechanická tlačítka na přístrojovce. Takže z tohoto pohledu je nový Volkswagen Touareg pro nás na samém okraji zájmu. Jenže stačí do něj usednout a trochu se zahloubat, vyzkoušet a opravdu musíme říct, že takhle má vypadat auto směřující do budoucnosti.

V televizi tak nevypadá

Reklama na auto, která je v televizi, vykresluje vůz jako celkem malý. Z dálky také tak vypadá. Jenže je to nějaký zvláštní optický klam. Stačí, abyste se postavili proti němu, a najednou se velká a chromem silně probarvená maska rozevře na svou pravou velikost. Vždyť auto mezigeneračně vyrostlo do délky (celkem 4878 mm) i šířky (1984 mm). Tohle opravdu není žádný drobek.

Je to opravdu kus auta. Ohromný kus auta, který ale je tak nějak mimo koncernový design. Podívejte se na tu masku. Jistě, snaží se tak nějak evokovat souběžnost s modelem Arteon, ale ve výsledku je to úplně jiné auto. Překvapuje nás, že ani SUV stejného loga jen nestejných rozměrů nemají jednotnou masku, jak tomu bylo v nedaleké minulosti. Samozřejmě že na to nenadáváme. Naopak. Sláva designerské diverzitě!

Foto: František Němec, Novinky

Zadní partie jsou až usedlé

Esteticky auto vypadá perfektně a musíme říct, že až překvapovalo, kolik lidí se za vozem otočí a kolik lidí se přijde zeptat, jaký je. Je jedno, jestli stojí na sídlišti, před obchodem nebo na křižovatce na světlech. Lidé koukají a chválí.

Bomba uvnitř

A to ještě neviděli ten interiér. Tohle je úplná změna proti čemukoliv, co jsme viděli ve vozech Volkswagen. Až na volant a několik drobností je to úplně, ale úplně nový design, a hlavně tu uprostřed zcela chybí tlačítka. Ne, nebojte, manuální ovládání hlasitosti je stále, ale nádherným velkým kolečkem u řadicí páky. Všechno ostatní se odehrává na patnáctipalcové (!) obrazovce. Ta vyloženě šokuje. Stačí ji srovnat s šestipalcovým mobilem (na fotografii) nebo naším notebookem, který má stejnou úhlopříčku…

Foto: František Němec, Novinky

Pro srovnání: velikost centrálního displeje a šestipalcového mobilu

Nečekejte ale androidí vizuál. Je potěšující, že Volkswagen upravil a vylepšil volkswagenovskou myšlenku. Trvalo jen chvíli a zvykli jsme si na ovládání. Je docela intuitivní. Pravda, za jízdy ovládat patnáctipalcovou obrazovku není úplně nejbezpečnější, ale nakonec jsme to zvládli. Samozřejmě že je možné všechno přizpůsobovat, ovládání je podobné jako na mobilu, takže fungují i tradiční dvojhmaty a navigace na téhle televizi je prostě boží.

Za volantem je další displej, který už známe. Jde o virtuální kokpit, který je tady navíc doplněný nočním viděním. To jsme vyzkoušeli jen v tunelu, ale budeme věřit výrobci, že dokáže sledovat pohybující se osoby a zvířata ve výhledu a ještě je označit, aby o nich řidič věděl i za mlhy nebo tmy.

Zvětšení rozměrů auta a vylepšení obestavěného prostoru mají za následek, že všude je místa dost. Opravdu hodně. Napříč i v podélném směru. Když je sedačka řidiče nastavená na 190 cm vysokou osobu, stejně velký člověk si sedne na zadní sedačky zasunuté až do krajní zadní pozice s rezervou osmi centimetrů pro kolena.

Jen jeden

Pod kapotou nyní pracuje zatím jen jediný motor. Jde o vidlicový šestiválec o objemu tři litry s výkonem 210 kW a točivým momentem 600 N.m. Ty jsou k dispozici ve 2250 ot./min, což by pro někoho mohlo znamenat, že příliš vysoko, ale i ty nízké otáčky se nepotýkají s nedostatkem.

Foto: František Němec, Novinky

Vidlicový šestiválec na naftu je zatím jedinou možnou volbou

Agregát je velmi tichý. Úžasné odhlučnění, zcela bez vibrací – parádní práce. Je spojený s automatickou převodovkou ZF. Ta funguje také neskutečně klidně, bez trhání, jakýchkoli prodlev při jízdě. Jediný problém je, že trochu váhá při rozjezdu. Má maličkou prodlevu, kterou jen znásobí počítač, který nechce házet brikety z výfuku. A tak při větším sešlápnutí plynu přiškrtí přípusť paliva. Ano, tohle je tradiční nectnost všech moderních aut, které drží pod krkem směrnice o emisích, ale trochu jsme doufali, že tady to nebude tak patrné.

Jinak ale nemáme převodovce ani motoru co vytknout. Pracuje naprosto dokonale, a kde bylo třeba trochu výraznější dynamiky, stačilo přepnout do sportovního režimu a použít pádla pod volantem.

Ještě k těm jízdním režimům – je jich tu hned několik. Po prvním usednutí za volant jsme zkonstatovali, že se auto strašně houpe a je jak na vlnách. Jenže to byl zapnutý režim komfort. Po přepnutí do Normalu bylo vše v normálu. Sport přitvrdil vůz jen mírně, stejně jako nevytáhl otáčky moc vysoko a ekologické nastavení se zase naštěstí nesnaží utopit otáčky u volnoběžky. Za nás potlesk za velmi dobré charakteristiky.

Jako na obláčku

Auto mělo vzduchový podvozek, který funguje nádherně. Vyžehlí prakticky cokoli – od dlažebních kostek až po velké retardéry. Pravda, s jednadvacetipalcovými koly má hodně práce, ale i tak zaslouží nejvyšší hodnocení.

Foto: František Němec, Novinky

Volba jízdních režimů otočným kolečkem je to nejlepší, co může automobilka udělat

Zkusili jsme ho potrápit ve městě, na rozhrkané dálnici i v kopcovitých zatáčkách. Všude se držel statečně, i když se musí prát s celkem velkou hmotností. Touareg sice mezigeneračně zhubl, ale stále je to ohromná hromada plechů a plastů.

Největší problém jsme měli paradoxně se systémem, který má lidi v autě chránit. Jde o Lane Assist, jehož funkcí je udržet auto mezi pruhy, aby řidič, i když se třeba věnuje proklikávání infotainmentu, náhle nevybočil, nebo aby na dálnici neusnul a nevyletěl do svodidel.

Dálnice, kde by systém měl nejvíc pomáhat, je největší problém. Auto neustále upozorňovalo, že má řidič držet ruce na volantu a převzít řízení. Samozřejmě že jsme normálně řídili, ale stačí jet rovně, tudíž s volantem netočit, a během chvíle už systém křičí. Abyste byli v obraze: Ještě nepřejedete ani celý most přes Vltavu a už s tím má auto problém. Na rovné dálnici jsme se chvíli rozčilovali a pak jsme ho raději vypnuli. Škoda.

Má smysl

Má smysl auto za 1 823 900 Kč? Je tak tohle auto dobré, aby mohlo stát takové nehorázné peníze? Ano. Volkswagen Touareg má jedinou nevýhodu, a tou je jediná motorizace v nabídce. Jinak je to vůz jednadvacátého století. Je nabitý od střechy až po pneumatiky moderními technologiemi, které dělají z jízdy pohodlný zážitek. Je to velmi příjemná limuzína, se kterou když vyrazíte do terénu, tak zvládne díky možnosti zvýšit podvozek a pohonu všech kol i celkem neuvěřitelné kousky. Je to prostě vůz, který dokáže směřovat vývoj do budoucnosti. Na téhle drahé hračce se to vyzkouší a postupně všechny ty zajímavé věci spadnou do menších a levnějších aut.

Volkswagen Touraeg 3.0 V6 TDI R-Line
Motor:2967 ccm, vznětový šestiválec, turbo
Max. výkon:210 kW (286 k)
Max. točivý moment:600 N.m při 2250 ot./min.
0–100 km/h:6,1 s
Nejvyšší rychlost:235 km/h
Průměrná spotřeba:6,6 l/100 km
Pohotovostní hmotnost:2070 kg
Délka x šířka x výška:4878 x 1984 x 1717
Cena základní verze:1 476 900 Kč
Cena s testovanou motorizací:1 823 900 Kč

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám