Test Renaultu Clio 1,5 dCi: elegán v malém balení

V tmavé barvě jeho křivky úplně nevyniknou, ale když vidíte nové clio v nějakém výrazném odstínu – třeba červeném, modrém nebo žlutém – patrně se vám líbit bude. Mezi auty velikosti fabie není, snad s výjimkou italské provenience, mnoho takto výrazných aut.

Široce rozkročené a vizuálně nízké clio působí velmi dynamicky, nehledě na mnoho prolisů, prudké zakončení zadního sloupku, výrazná přední i zadní světla, malé okno pátých dveří, schované kliky zadních dveří nebo velké, sebevědomé logo na masce chladiče. Jakkoliv je design coby umělecká hodnota v hodnocení každého člověka subjektivní, v případě clia je výsledek práce Laurens van den Ackera a jeho týmu strhující.

Interiér už tak oslnivý není, kromě bohatých možností barevné individualizace, mohutné kapličky předních budíků s uprostřed umístěným digitálním rychloměrem a výborné dotykové obrazovky navigačního a multimediálního systému (stejný můžete mít i v dacii), vás máloco z hlediska designu zaujme.

Důležité ale je, že z hlediska ergonomie je vše funkční a intuitivní, špatné není ani dílenské zpracování, které ovšem nepřevyšuje průměr daného segmentu. Dvoubarevný volant zaujme, dekory z lesklého plastu už méně. Otravné je hlasité pípání nepřipoutaných předních pásů, které svůj zvuk vyřvává okamžitě po rozjetí – byť chcete jenom popojet na parkovišti.

Clio je očividně (alespoň v zemích na západ od našich hranic) bráno jako druhé auto do rodiny. Při 400kilometrové jízdě se ukázalo, že sedadla s dostatečným výškovým seřízením sedáku i opěradla jsou na krátké trasy (do 100 km) vcelku pohodlná, na delších cestách ale neposkytují zádům, respektive stehnům (kvůli krátkým sedákům) takový komfort.

Vzadu také není mnoho místa nazbyt pro kolena či hlavu, při jízdě ve městě se to dá vydržet, primárně jsou ale obě zadní místa určena pro děti. Zavazadelník nabídne rovných 300 litrů, což pro běžné účely bez problémů postačuje.

Podvozek je naladěný na komfortní tlumení nerovností, jen tu a tam se stalo, že tlumiče „nestíhaly“ a auto se citelněji zhouplo. Filtrování i akustický komfort patří mezi nadprůměr, stejně jako ochota měnit směr. Na okresní silnici podvozek, složený ze vzpěr McPherson vpředu a torzní příčky se stabilizátorem vzadu, neurazí. Z auta vyzařuje jistota, naladění podvozku je dobrým kompromisem mezi agilitou a komfortem.

Řízení je vcelku přesné, jeho zpětná vazba však působí umělým dojmem. Brzdy jsou vzadu bubnové, přední kotoučové mají identický rozměr (průměr 258 mm, tloušťka 22 mm) pro všechny motorizace a i v případě silnějšího 1,5 dCi postačují, zázraky od nich ovšem navzdory relativně nízké hmotnosti čekat nelze. Svůj účel ale splní.

Převodovka je pětistupňová s nakrátko poskládanými převody, což pomáhá dynamice. Při tachometrových 130 km/h, kdy motor točí 2500 otáček, budete napoprvé podvědomě hledat šestý stupeň, leč nedočkáte se. U auta, jehož hlavním teritoriem patrně nebudou dlouhé dálniční přesuny, se nad tím dá přimhouřit oko. Řazení je překvapivě přesné a dává zapomenout nepřesným převodovkám z Renaultů minulých let.

V nabídce naftových motorizací najdete dvě položky – jedná se o identický motor 1,5 dCi, v jednom případě naladěný na 75 (55 kW), v druhém na 90 koní (66 kW). Silnější verze přeplňovaného čtyřválce se projevovala čiperně, motor ve středních otáčkách velmi účinně tlačil posádku do sedaček, odezva na sešlápnutí plynového pedálu byla až nečekaně bezprostřední a nebyl problém upalovat stošedesátkou, kdy už ale aerodynamický i motorický hluk posádku obtěžuje.

Spotřeba paliva samozřejmě nedosáhne přehnaně optimistických údajů výrobce, i bez většího snažení ale nebyl problém jezdit za 4 – 5 litrů nafty.

Clio se bezpochyby povedlo: výborně vypadá, neurazí svými jízdními vlastnostmi, nabízí se za přijatelné ceny a má i pětiletou záruku. Praktičtěji orientovaným zákazníkům bude vadit stísněnější interiér v zadní části, škoda také méně pohodlných sedadel vpředu a většího hluku při rychlé jízdě.

Kromě toho ale cliu v této motorizaci nelze moc co vytknout. Jenže uslyší na to tuzemští zákazníci, kteří stejně zamíří pro rozhodně méně atraktivní, avšak praktičtější fabii? Nejspíš ne.