Test Hondy HR-V: O kousek lepší motor

Před týdnem jsme vám představovali Hondu Jazz s třináctistovkovým motorem a variátorem. Ta kombinace techniky nebyla nic moc. [celá zpráva]

A pak jsme u dealera okamžitě přesedli z jazzu do HR-V. Má větší benzínový patnáctistovkový agregát a opět variátor. Vyšší objem, vyšší výkon a ejhle – auto se chová o kousek lépe! Ano, motor o výkonu 96 kW a točivém momentu 155 Nm není žádný závodní majstrštyk, ale proti třináctistovce v jazzu je opravdu cítit, že má něco navíc.

Ve městě se při klidné jízdě auto nesnažilo vytáčet na každých semaforech až k 6000 ot./min. Nepotřebovalo to. Jen při větší akceleraci se „vysavač“ rozezvučel a ručička otáčkoměru se zastavila na 5000 ot./min. Ale proti jazzu to byl velmi výjimečný počin. Většinou jsme si nestačili motoru a převodovky, která má pevně přednastavených sedm stupňů (lze je také volit pomocí pádel pod volantem), ani všimnout. Tedy ve městě.

Stačí trochu polechtat motor mimo město a najednou se neduhy spojení s variátorem projeví výrazněji. Sice ve 130 km/h točí motor solidních 3000 ot./min, ale než k tomu dospěje, to se člověk načeká. Ostatně třeba konkurenční Škoda Yeti 1.4 TSI má menší výkon, vyšší točivý moment a také o více než sekundu lepší zrychlení na 100 km/h.

Honda HR-V zcela očividně měla zaútočit na ty, kteří chtěli trochu jiné a třeba menší auto. Něco jako zákazníci Nissanu, kteří nechtěli qashqai, tak si pořídili juke. I HR-V je menší než CR-V a má být víc odvážnější. Má být. Na první pohled maska chladiče je. Jenže při focení v podle nás typickém prostředí tohoto auta (městské autíčko pro ženy, které s ním budou obrážet nákupní střediska), jsme zjistili, že nějak nemůžeme najít ten vhodný úhel, jak zdůraznit tu netradičnost.

A náhle nás to osvítilo. Ona tady není! Záď díky velkému obloukovitému prolisu a vysoko posazeným světlům vypadá zezadu jakoby špičatá. Ale boční pohled odhalí, že vlastně není. Jde o úplně standardní SUV, které vlastně nevyniká vůbec ničím. Kliky od dveří v posledních sloupcích už má spousta aut.

Interiér je trochu vlastní, trochu podobný jazzu. Opět jsme byli moc spokojeni s materiály i provedením. Dlouho jsme hledali vstup USB, než jsme si všimli velké jeskyně pod řadicí pákou, kde se s vyměnitelnými disky operuje opravdu hodně špatně. Proti jazzu nás tady také víc zlobil infotainment. Dotyková obrazovka potřebovala několikeré poklepání, než zareagovala, ale to je asi problém od kusu, u jazzu jsme nic takového nezaznamenali.

Prostorově je na tom HR-V moc dobře. Opět tu je vysoké sezení na všech sedadlech, které je dané přesunem nádrže pod přední sedadla, aby u zadních mohly jít také vyklápět sedáky nahoru. Tuhle vychytávku i po těch letech, kdy to Honda nabízí, stále milujeme. Nejméně místa jsme zaznamenali nad hlavou nad zadními sedadly, ale bylo to dáno ohromným střešním oknem, které ubíralo dost místa.

Zato kufr zaslouží velkou, ale opravdu velkou pochvalu. Základní objem 470 litrů je moc pěkné číslo a navíc pod podlážkou je další gigantický prostor pro předměty, protože tu chybí rezerva. Nahradil ji systém nouzového dohuštění s kompresorem, ale všechno je zasunuto v přihrádce na boku za zadním světlem.

Auto se nám moc líbilo co do jízdních vlastností. Směle se vrhá do zatáček, nijak výrazně se nenaklání ani nevlní. Přejezdy nerovností nejsou nijak nepohodlné a jediným nedostatkem pro nás byla absence pohonu 4x4. Jistě si pamatujete, jak minulý týden bylo pěkně kluzko a počasí vůbec nepřálo. Nemilé počasí si jízdu s pohonem 4x4 přímo vyžadovalo. Bohužel HR-V jej nemá. V žádné výbavě. Takže tohle SUV opravdu musí zůstat ve městě na posolených silnicích.

Závěr patří opět ceně. A stejně jako u jazzu, musíme konstatovat, že ani tady nejsou Japonci z levného kraje. Základní cena testované kombinace motor/převodovka je 574 900 Kč. Je pravda, že auto má bohatou výbavu, ale stačí trochu projít ceníky a třeba stejně vybavená Mazda 3 s benzínovým dvoulitrem a automatem (záměrně vybíráme atmosférický motor) vyjde o pár desítek tisíc levněji.