Slavnému Citroënu DS je šedesát let

Francouzská automobilka Citroën proslula už před druhou světovou válkou svými inovacemi, patřila k průkopníkům pohonu přední nápravy nebo samonosné karoserie. To, co představila firma Citroën jako model DS, však předčilo vše, co tehdy svět viděl.

Odborníky i laiky uchvátila nejen protáhlá kapota bez obvyklé masky chladiče nebo zakrytá zadní kola evokující rychlost, ale také vzdušný interiér s avantgardně pojatým jednoramenným volantem. Citroënovi konstruktéři se ale nezastavili jen u převratného designu, stejně důležité novinky se skrývaly také pod kapotou – třeba poloautomatická převodovka. Hlavní inovací bylo hydropneumatické odpružení, díky kterému posádka nového citroënu mohla ladně plout přes výmoly na silnicích.

V polovině 50. let silnicím vládly tradičně pojaté sedany s mohutnou kapotou, motorem vepředu a pohonem zadních kol (a v Itálii chystali výrobu Fiatu 600). Českoslovenští motoristé pak většinou marně toužili po nové Škodě Spartak a v prototypových dílnách kopřivnické automobilky se teprve rodila Tatra 603. Citroën DS tak právem působil jako zjevení – a automobilce se začali hrnout zákazníci po stovkách. Během prvního dne pařížské přehlídky si novinku objednalo 12 000 zákazníků.

Nikomu z nich přitom nevadilo, že si na vůz museli počkat řadu měsíců, do prodeje se Citroën DS dostal až na jaře 1956. A nevadilo jim ani to, že pod elegantní kapotou připomínající žraloka se zprvu (kromě rezervy) skrýval jen slabý čtyřválec o objemu 1,9 litru a výkonu 75 koní. Konstruktéři ale věnovali velkou péči hmotnosti, střecha auta byla z plastu, kapota a víko kufru z hliníku, takže tunu a čtvrt těžkému autu stačil i slabý motor dodat dostatečnou dynamiku.

„Déesse“ – neboli bohyně – se vyráběla dlouhých 20 let a za tu dobu se dočkala jen drobných změn. Například dvojici světlometů nahradila v roce 1967 čtyři světla pod společným krytem (vnitřní pár se mohl natáčet podle polohy volantu), v interiéru pak časem – ke škodě celkového dojmu – začaly hrát prim plasty.

Pod kapotou se během let objevily větší motory. Především je známý čtyřválcový dvoulitr s výkonem 84 koní a max. rychlostí 135 km/h. Později se výkon zvýšil až na 141 koní a max. rychlost se zvýšila na 195 km/h. V roce 1966 se objevily zcela nové pohonné agregáty o objemu 2 a 2,2 litru a rovněž luxusní verze Palas. V letech 1961–1971 se objevila i karosářská verze kabriolet.

Avantgardní a pohodlný Citroën DS byl oblíbený i mezi čelnými představiteli Francie, včetně hlavy státu Charlese de Gaulla. Nepřehlédnutelný prezident se během jízdy v Citroënu DS stal několikrát terčem atentátu, vždy ale přežil. Výjimečné jízdní vlastnosti „dé-esa“ výrazně pomohly vyváznout de Gaullovi se zdravou kůží i z kulometného útoku v srpnu 1962.

Elegantní automobily z pařížské továrny se také staly jedním ze symbolů designu 60. let, odborníci Citroën DS ve všemožných anketách zařadili mezi nejkrásnější vozy všech dob. Auto s nezaměnitelnou siluetou se objevilo v celé řadě filmů, jezdil s ním třeba slavný zločinec Fantomas, jehož „bohyně“ uměla dokonce létat. Podobně jako řada jiných legend na čtyřech kolech ale začal i kdysi pokrokový model pomalu zastarávat a začátkem 70. let už byl přes svůj půvab za zenitem.

Výroba základní verze Citroënu DS se tak zastavila 24. dubna 1975, kombík sjížděl z výrobních pásů o pár měsíců déle. Celkem vzniklo 1,5 miliónu exemplářů, včetně vzácných kabrioletů nebo speciální verze pro de Gaulla z roku 1968 zvané Présidentielle. Necelou desetinu z vozů vyprodukovaly továrny v Británii, Austrálii, Jižní Africe, Portugalsku, Belgii, a dokonce v Titově Jugoslávii. Dnes je z Citroënu DS populární veterán, který na silnici budí stejnou pozornost jako před 60 roky.