Mercedes-Benz W 123: Nesmrtelné „piáno“ slaví 40 let

Proti svému předchůdci měl Mercedes-Benz W 123 delší rozvor a elegantní čelní masku se čtyřmi světly, sdruženými pod dvěma obdélníkovými kryty. Udržel si čistotu bočních linií modelu W114, navrženého Paulem Bracquem, ale díky novému šéfdesignérovi Brunu Saccovi opustil zastaralý vzhled s předními světlomety uloženými na výšku. Familiární přezdívka „piáno“ údajně odkazuje na zadní světla, připomínající klávesy, nebo kufr, který vypadá jako víko klavíru.

Po technické stránce vycházel z předchozího modelu, převzal některé jeho motory, ale přinesl moderní bezpečnostní prvky typu deformačních zón, kotoučových brzd s posilovačem na obou nápravách, extra výztuh ve dveřích nebo deformovatelného sloupku řízení.

V prvním roce Mercedes rozjížděl výrobu opatrně, zájem byl však obrovský, což vytvořilo zajímavé prostředí pro černý trh a auta z druhé ruky, která se prodávala dráž než ta nová. V roce 1976 se představily také verze C 123 (kupé) a provedení V 123 Lang s rozvorem prodlouženým o 630 milimetrů. Do tohoto přerostlého sedanu se vešlo sedm až osm pasažérů, zároveň sloužil jako základ pro výrobu sanitek nebo pohřebních vozů.

Poslední variantou bylo kombi S 123 s označením „T“ – vůbec první mercedes v tomto karosářském provedení – s extra řadou sedaček v kufru, otočenou proti směru jízdy. Od roku 1982 měly všechny motorizace obdélníková přední světla, do té doby byla vyhrazena pouze nejsilnějším verzím.

Základ nabídky tvořily benzínové a naftové atmosférické čtyřválce o objemu 2,0 až 2,4 litru. V této době Mercedes používal jednoduché a přesné označení motorizací a karosářských variant, pokud tedy vidíte W 123 220 D, víte, že jde o diesel s objemem 2,2 litru. V případě, že narazíte třeba na 280 CE, máte čest s benzínovým kupé s přímým vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic – jde o vrcholný řadový šestiválec o výkonu 185 koní.

Samostatnou kapitolou je dieselový řadový pětiválec OM617 o objemu tří litrů. Dodnes je považován za jeden z nejspolehlivějších motorů všech dob, se základní údržbou zvládne statisíce a v některých případech i milióny kilometrů. Další výhodou, kterou sdílel s naftovými čtyřválci, je schopnost jezdit prakticky na vše – naftu i olej všeho druhu, byť mu takové palivo moc neprospívá.

V roce 1980 se objevila přeplňovaná varianta tohoto motoru, která zvýšila výkon z 80 (později 88) koní na 125 koní. Diesely vyžadují také specifickou startovací proceduru – vytáhnete a podržíte táhlo nalevo od volantu, čímž se spustí žhavení. Poté stačí zatáhnout a motor naskočí. Táhlo je otočné, tímto způsobem můžete snadno regulovat volnoběžné otáčky.

Stačí si sáhnout na karoserii a je vám jasné, že toto auto jen tak něco nezničí. Plechy jsou tak tlusté, že do nich neuděláte důlek ani kladívkem. Uvnitř je to podobné, vinylové palubní desky i kožené čalounění odolávají zubu času s nebývalou vervou, ovládací prvky mají i po letech přesný a jasně definovaný chod. K drobnějším opravám motoru vám stačí kladivo, šroubovák, klíč, kleště a trocha zručnosti, pod kapotou je spousta místa.

A s tím jaderným výbuchem nejde (až tolik) o vtip – diesel může jezdit i bez baterie, stačí ho roztlačit nebo roztáhnout na laně, zařadit rychlost a motor naskočí. Jednou z mála vážných slabin je koroze karoserie na všech typických místech – vzpěry kapoty, podlaha, prahy, lemy blatníků, dveře.

Typ W 123 sloužil během svého života Mercedesu k vývoji a rozvoji nové techniky. Počátkem osmdesátých let například vznikly prototypy na vodík, elektřinu a také varianta schopná spalovat benzín i zkapalněný plyn. Od začátku se u něj počítalo s airbagem řidiče, který byl zařazen do příplatkové výbavy v roce 1982, za ABS bylo možné připlatit už v roce 1980.

Zákazníci si mohli svá auta vyšperkovat také elektrickými okny, klimatizací, tempomatem, vyhřívanými sedačkami a řadou dalších relativně moderních prvků.

Výroba W 123 skončila v lednu roku 1986, tedy v době, kdy už byl na trhu jeho nástupce s označením W 124. V našich končinách se nesmazatelně zapsalo do srdcí motoristických nadšenců svým nadčasovým vzhledem a technickou kvalitou, nemluvě o řadě rolí v československých filmech, například Bony a klid.

Popularitu W 123 dokazují i ceny slušných exemplářů na trhu ojetin, za auto ve špičkové kondici dáte klidně i přes půl miliónu korun, pěkných kusů za nižší cenu najdete jen velmi omezené množství. Celkem bylo vyrobeno téměř 2,7 miliónu exemplářů a vzhledem k faktu, že je i dnes řada W 123 v běžném provozu po celém světě v rukou starých i mladých řidičů, může být právem považován za nejodolnější auto této planety.