Článek
Kdykoliv píšeme o nějaké ilustraci možného auta budoucnosti, většinou to je elektromobil a často plně autonomní. To výtvor švédského designéra Daniela Soriana je naopak výjimkou - ukazuje auto, které má spalovací motor a řídit ho musíte vlastníma rukama.
Dvanáct válců, dvanáct otevřených sacích kanálů, dvanáct škrticích klapek. Nedejte se zmást moderním designem, tohle je stroj ze staré školy.
Tedy, museli byste - samozřejmě není ve výrobě a dost pravděpodobně nikdy nebude. Jmenuje se Ferrari Aliante Barchetta a původně vzniklo v kooperaci designérů Aruna Kumara, Magnuse Grettveho a Daniela Soriana v roce 2011 k diplomové práci.
Soriano se ho rozhodl od základu přepracovat, aby zjistil, kam se za těch osm let posunul. „Moderní auta jsou stroje bez duše, podobnější domácím elektrospotřebičům než autům. A tak jsem se rozhodl vzdát poctu starým dobrým supersportům,” komentuje svou kreaci.
Ferrari Aliante Barchetta stojí na karbonovém základě a na řadě míst to je dobře vidět.
„Pro skutečného fanouška aut se věci, které dělají auto skvělým, nedají změřit, takže jsem chtěl udělat něco čistého, lehkého a jednoduchého,” dodává. Jeho stroj je tedy poháněn plochým dvanáctiválcem bez jakéhokoliv přeplňování.
Každý válec má svou vlastní škrticí klapku, jak bylo v 80. a na pokraji 90. let u těch nejvýkonnějších aut běžné, vůz má manuální převodovku a je prost jakýchkoliv elektronických jízdních asistentů.
Otáčkoměr takhle daleko mimo zorné pole řidiče je trochu s podivem, ale všimněte si dokonalého teploměru oleje, a hlavně, manuální převodovky.
Jeho základem je karbonový monokok, v němž jsou integrované sedačky, a trocha elektroniky ve vozech přeci jen je - k řízení aktivních aerodynamických prvků. Marně byste ale hledali obrovské nasávací otvory, dveře, střechu nebo okna.
Vyrobit něco takového v dnešní době je téměř nemyslitelné, i kdyby přibylo v EU povinné ABS a ESP a pár airbagů - Ferrari na manuální převodovky zanevřelo už před mnoha lety. Přesto by si své zákazníky z řad bohatých puristů jistě našlo.