Bublající posel radosti. Test Fordu Mustang GT Convertible

Když se někoho - kohokoliv, i když není-li fanouškem aut - zeptáte na nějaké ikonické americké auto, odpověď bude znít buď Chevrolet Corvette, anebo Ford Mustang. A proto, kdykoliv přijdete na sraz amerických aut, mustangů tam bude celý zástup.

Jejich řady na srpnovém sraze ve Vrchlabí jsem rozšířil horkou novinkou - faceliftovaným mustangem GT se skládací střechou. Inovovaný pětilitr Coyote jsem měl možnost vyzkoušet už dříve, stejně jako kabrio-verzi, ale ne dohromady. [celá zpráva]

Nejsem si jist barvou, do které je novinářský mustang oděn - červená Royal Crimson je na můj vkus moc tmavá a zaniká v ní černý pruh mezi zadními světly. A nestačí mi hnědá horní strana sedaček, chtěl bych v téhle barvě celý interiér včetně koberce.

Jenže na tohle všechno zapomenu, když zmáčknu startovací tlačítko. Pětilitrový osmiválec Coyote pod kapotou vyštěkne a po chvíli se ustálí na hlasitém, bublavém volnoběhu. Jasně, dost velkou část z téhle aurální show dělají výfuky, ale bez osmi válců na křížové klikové hřídeli nic takového nevykouzlíte.

Chvíli si užívám hlasitého volnoběhu, než zařadím Drive a vyrazím. Výfuk mustangu GT má několik režimů hlasitosti. Na volnoběh jsou si dost podobné, ve vyšších otáčkách taky; paradoxně největší rozdíl mezi nimi je při klidné jízdě. Hlasitost se moc neliší, ale chcete-li bublání motoru tlumit co nejméně, zvolte „závodní” mód.

Protože bylo o mém týdnu s mustangem hezky, střecha byla dole v podstatě pořád. Na rozdíl od řady jiných moderních kabrioletů se neskládá pod kryt, což znamená, že je složená či natažená rychleji.

U čelního skla však musíte střechu manuálně odjistit, než zmáčknete tlačítko ke stahování. A neexistuje možnost stažení jen jednoho zadního okénka - máte jedno tlačítko k ovládání obou najednou.

I na tohle všechno zapomenete, když za vesnicí přišlápnete plyn. Desetikvalt bleskurychle podřadí - klidně o několik rychlostí najednou - a 450 koní vás vystřelí vpřed. [celá zpráva]

Mustang není s hmotností téměř 1,9 tuny zrovna pírko a osmiválec nemá v nízkých otáčkách zas tolik točivého momentu, takže když chcete jet opravdu rychle, je potřeba motor točit. To vás ale bude bavit, protože jeho zvuk je podmanivý.

Když dojedete k zatáčce, není nutné v obavě z chování podvozku téměř zastavit. Je pravda, že mustang funguje v zatáčkách nejlépe, když do nich najíždíte pomaleji a vyjíždíte rychleji, ale podvozek verze GT zvládne na „ameriku” opravdu hodně.

Nejvíc mu kvůli jeho velikosti samozřejmě sedí široké silnice první třídy s táhlými zatáčkami, ale ani na rozbitých okreskách s utaženými zatáčkami se neztratí. Jen vám dá znát každý hrbol, protože je podvozek vážně tuhý, a také je znát kroucení karoserie.

Není to ale auto, se kterým by mohl každý jezdit rychle. Je třeba se mít na pozoru a limity auta objevovat postupně, je třeba ho skutečně řídit, ne jen šlapat na pedály a točit volantem; zejména v zatáčkách se špatným asfaltem je nutno s plynem pracovat citlivě.

Při rozjezdu na plný plyn i se zapnutou stabilizací ochotně protáčí kola, když je silnice jen trochu zaprášená, a protočí je i při přeřazení na dvojku a trojku. Ovšem, tohle všechno patří k důvodům, proč mě mustang tak baví.

Spojení osmiválce a skládací střechy dává mustangu perfektní smysl. Ani ve verzi GT se sportovními sedačkami a magneto-reologickými tlumiči to totiž není sporťák evropského střihu, takže pevnou střechou přidaná tuhost karoserie není nutností.

Mustang se skládací střechou existuje proto, abyste si jízdu užívali, abyste si vychutnávali bublání osmiválce. Samozřejmě, je potřeba se připravit na pozornost okolí. Když řídíte jakýkoliv kabriolet, jste odhaleni, jste mezi lidmi. A když je to mustang, americká ikona, ohlédne se za vámi skoro každý.

Udělá si fotku, dá se do řeči, když stojíte na benzince, byť nejčastější otázka míří na spotřebu (průměrně jsem jezdil za 12,7 litru, lehkou nohou okolo deseti). A ti, co se dívají zlobně a označují takové auto za nesmysl? Ti závidí nejvíc, ale nechtějí to přiznat.