Test Volva S80 V8: vrchol v mnoha směrech

Automobil Volvo S80 se představil loni na ženevském autosalonu, abychom se ho u nás dočkali na podzim. Tento klasický sedan přináší pokrok nejen v designu, ale i technice.

Karoserie nového volva je mnohem kulatější než u jeho předchůdce. Především v přední části je to znát dost. Je třeba říct, že vozu to sluší asi víc, protože nyní se sjednotil design přední a zadní části, a to i díky pěknému obloučku střechy. Na zádi už není tak výrazná "vlnka" u zadních světel, což je také jen dobře. Prostě se designéři poučili z kritiky.

Interiér vozu je dost prostorný, a to i na zadních sedadlech. Zde se díky velké délce vozu a i slušnému rozvoru může i velmi náročný manažer cítit více než pohodlně. Ale jak to už bývá, to pravé pohodlí čeká cestující na předních sedadlech. Sedáky jsou pohodlné, opěradla mají solidní boční vedení a opěrky hlavy jsou tradičně parádní. Přístrojová deska si vzala za vzor tu z menšího modelu S40/V50. Plovoucí středový tunel má množství tlačítek, ale vše je intuitivně umístěno, takže hned napoprvé člověk zvládne veškeré taje audiosoupravy a klimatizace.

Velmi decentní a přitom efektní jsou i budíky. V jejich středu najdeme dva velké informační displeje, které dávají vědět o všech základních funkcích vozu a kolem nich je kovový kroužek klasického analogového rychloměru a otáčkoměru.

Také do volva pronikly moderní hračičky, jako je startování tlačítkem či elektronická parkovací brzda (ta jen pro modely s AWD).

Na vrcholu nabídky v motorizacích stojí testovaný vidlicový osmiválec o objemu 4,4 l. Po nastartování u studeného motoru se z výfuků ozve zařvání jak z odladěného sporťáku, stejně jako při pořádném prošlápnutí plynu. Pokud však řidič využívá vůz ke klidné jízdě o pracujících válcích vpředu vůbec neví. Ačkoli S80 s osmiválcem váží 1817 kg, dokáže výkon 232 kW a točivý moment 440 N.m při 3950 ot./min pořádně s plechy zacvičit. Není to sice žádný extrémní sporťák, ale když je potřeba předjet, prošlápnutí pojistky na podlaze pod plynem způsobí podřazení o dva stupně na automatu a vymáčknutí dechu z plic cestujících. Na stokilometrovou rychlost zvládne osmiválec katapultovat osmdesátku za pouhých 6,5 s.

Je úplně neuvěřitelné, co si člověk může s tímto vozem dovolit. Vůz se v zatáčkách, kam se jezdím vyřádit s malými hatchbacky, choval mnohem lépe než kterýkoli z "prcků" a zatáčky projížděl v mnohem vyšší rychlosti. Spíš byl problém najít hranici, kde fyzikální zákony začínají fungovat.

K bezpečnému projetí všech zatáček přispívá opravdu výborný systém pohonu všech kol. Člověk o něm vůbec neví až do té doby, než projíždí zatáčkami s nerovným povrchem. Tam teprve pocítí, že kola zabírají zrovna tam, kde leží na vozovce, zatímco ta rozkmitaná nárazy od vozovky jsou elektronicky přibrzděná. Jistota, s jakou se vypořádá systém i s náročnější tratí, je obdivuhodná.

Volvo má v sobě několik "vychytávek". Jedním z nich je například senzor srdečního tepu. Pokud se tedy někdo dostane do vašeho vozu a ukryje se tam, pak vám blikající dioda na klíčku prozradí, že musíte počítat s policejní asistencí.

Také musíme upozornit na navigaci na výsuvném panelu, která je kompletně ovládaná jednoduchým dálkovým ovládáním. Škoda jen, že je nevhodně natočena od řidiče, takže je špatně čitelná. Ale všechny tyto "srandičky" bychom klidně obětovali za lepší cenu. Za nejlevnější Volvo S80 2.5T dá zákazník 1 099 000 Kč. Náš vůz s osmiválcem pak stál ve výbavě Summum 1 779 000 Kč. Ale když nad tím zauvažujeme - který konkurent je levnější? Mercedes-Benz? BMW?

* Testována byla zatím pouze předchozí generace Volva S80