Test Mercedesu-Benz S 250 CDI: čtyřválcové pohoršení

Pětimetrový luxusní sedan, který má pod kapotou čtyřválcový turbodiesel. Jediná věta, kterou tradiční příznivci německé značky nový model odsoudí, podobně jako člověka, který do Národního divadla přijde ve vytahaném svetru. Jaké ale je spojení čtyřválce a třídy S v běžném provozu?

Nejprve technické parametry – 2143 kubických centimetrů, 204 koní a masivních 500 newtonmetrů točivého momentu, to jsou položky, které by vám před pár lety zajistil nejméně šestiválec s objemem alespoň tři litry. K tomu navíc připočtěte poslední generaci přímého vstřikování common-rail a přeplňování dvojicí turbodmychadel. Technicky vzato je výkon motoru dostatečný i na testované dvoutunové auto.

Čtyřválec spojený se sedmistupňovou samočinnou převodovkou by měl teoreticky nabídnout nižší spotřebu paliva než šestiválec, normovaná spotřeba paliva se svými 5,7 l / 100 km představuje špičkovou hodnotu. Je tomu tak i v praxi? Při svižném proplouvání dálnicí s občasným vystřelením ke stoosmdesátce budete jezdit za osm až devět litrů, pod sedm se ani při lehké noze nedá dostat.

Při porovnání s dieselovým šestiválcem ušetříte zhruba jeden, maximálně dva litry nafty na sto ujetých kilometrů. Je to docela hodně, soukromí majitelé třídy S to asi moc řešit nebudou; šestiválec má navíc vyšší výkon a přeci jen sametovější chod. Dobrou službu by ale čtyřválec mohl udělat u vozů taxislužby či firemních zákazníků.

Chybějící dva válce trochu kazí kultivovanost a zvuk motoru, což se ukázalo i v praxi -  zvuk na volnoběh postrádá uhlazenost šestiválcových motorů a ano, při prudkém přidání plynu chybí „ten správný“ hutný zvuk. Ale je to podstatné? Motor úderně zabírá už od nízkých otáček, maximum točivého momentu máte k dispozici už od 1600 otáček, takže když v zatáčce zprudka přidáte plyn na mokru, připomene vám „esko“ jemným vybočením zádě, kterou nápravu má poháněnou (na pohon předních kol naštěstí nedošlo, to by pravověrní příznivci značky asi nerozdýchali, navíc by to nemělo ani valný smysl).

Přísun točivého momentu probíhá přesně v intencích přeplňovaných naftových motorů, největší zátah tedy zaznamenáte ve středních otáčkách. Díky dvěma turbodmychadlům je ale zátah masivní a plynulý prakticky od volnoběhu. Vše se odehrává za téměř perfektního odhlučnění, které u automobilu s cenovkou kolem dvou miliónů korun logicky očekáváte. Akcelerace končí při 240 km/h, kdy zasáhne elektronický omezovač rychlosti (u verze 350 CDI je to až při tradičních 250 km/h).

S 250 CDI smysl má, jak již bylo řečeno, soukromé zákazníky asi moc zajímat nebude, pro taxislužbu, služební auta a podobně jde o dobrou volbu. Automobilka kromě rozšíření nabídky sníží také hodnoty průměrných emisí oxidu uhličitého u všech svých modelů (které po výrobcích požaduje Evropská komise). Takže instalace čtyřválce je logickým krokem. Pravověrní fanoušci značky mají v případě třídy S na výběr mnoho dalších motorů „se správným počtem válců“.