Test Land Roveru Freelander TD4: hranatá alternativa z Británie

Novinkou pro modernizovaný model Freelander je pohon pouze předních kol, tímto „vylepšením“ však automobil ztrácí své nadprůměrné schopnosti v lehkém a středním terénu. Freelander má i nadále v nabídce dvě motorizace, buď jej můžete mít s 2,2 litrovým turbodieselem s výkonem 150 nebo 190 koní, méně praktickou variantou je 3,2 litrový benzínový šestiválec s výkonem 233 koní.

Otestovali jsme nejslabší motor v nabídce, který si ale i s poměrně těžkým automobilem (1775 kg bez posádky a zavazadel) vcelku bez problémů poradí. Mimochodem, točivý moment 420 Nm je stejný i u výkonnější verze dieselového motoru. Spotřeba se v praxi při svižnější jízdě pohybuje mezi 8 - 9 litry nafty.

Interiér je i přes velkou mohutnost automobilu dostačující, místa ale nazbyt není. To samé lze říct i o dobře přístupném, nicméně pouze průměrně velkém zavazadlovém prostoru. Pro úplnost, nejvyšší dovolené zatížení vozu je 550 kilogramů, na střešní příčníky můžete naložit 75 kilogramů a za Freelanderem lze táhnout brzděný přívěs o hmotnosti až dvě tuny.

Interiér je pojatý konzervativně, některé prvky působí poměrně archaicky (například displej palubního počítače). Také ergonomie není úplně ideální, zorientovat se v množství tlačítek na středovém panelu není při prvních pokusech zrovna nejsnazší. Naopak potěší dobře tvarovaná i přiměřeně tvrdá sedadla a velmi dobrý výhled z tradičně hranaté karoserie.

V rychleji projížděných zatáčkách je znát vyšší těžiště, náklon není výrazný, nicméně při vyšších rychlostech je znatelný. Komfortně naladěný podvozek jinak poskytuje dostatek jistoty a dobře si poradí i s nerovnostmi a dírami na silnici. Výtečné jsou kotoučové brzdy (vpředu s vnitřním chlazením), průměr 300 mm a 302 mm je mimochodem stejný u obou výkonových verzí 2,2 litrového turbodieselu. V nabídce je šestistupňová převodovka, buď samočinná, nebo manuální. My vyzkoušeli přesnou manuální převodovku s krátkými drahami i optimálním odstupňováním.

S Freelanderem není problém sjet mimo silnice, v terénu jde o jedno z nejschopnějších SUV, které své nablýskané konkurenty hravě strčí do kapsy. Unikátní je i manuální přepínání jízdních režimů podle povrchu, po kterém právě jedete - sníh nebo tráva, písek a bláto. Samozřejmostí je systém mezinápravové spojky Haldex (používá ji například koncern VW), který samočinně rozděluje točivý moment dle potřeby mezi přední a zadní kola.

Freelander má bezpochyby své kvality - výtečná je zejména schopnost procházet náročnějším terénem. Díky rozšiřování prodejní sítě i práci importéra se vozy s logem Land Rover objevují na silnicích stále častěji, i když - ve srovnání s německou či asijskou konkurencí jich stále potkáte jen velmi málo. Freelander dále nabídne jistý podvozek, kvalitní převodovky i motory.

Škoda jen průměrného interiéru, který kazí horší ergonomie. Také cena je vyšší než u konkurence, stačí v položkách příplatkové výbavy zatrhnout několik položek a rázem se - jako u testovaného provedení - dostanete na milión korun. Novinářský vůz měl navíc satelitní navigaci, lepší sedadla, bi-xenonové světlomety, klimatizované schránky, zadního parkovacího asistenta a metalickou barvu. To vše za bezmála 200 tisíc korun.