Test Jeepu Commander 3.0 CRD: houpavý krok kovboje

Jeep Commander si dokáže vynutit respekt. Na silnici se s ním nechce přetlačovat nikdo a každý kdo jej na příliš úzké ceste potká raději zajede do příkopu.

O karoserii se dá s nadsázkou říct, že je vytvořená pouze z pravých úhlů. Všude samá hrana, žádné obliny, jen na blatnících objevíme malé náznaky křivek. Velká svislá světla jsou ve výšce přídavných brzdových světel kombíků, nemluvě o mlhovkách ve výši kolen. Zajímavý je i schod na střeše vozu, který zcela netradičně je potřeba - uvnitř totiž tři řady sedadel jsou umístěné jako v kině - čím vzdálenější, tím výš.

Kdo si řekne, že sedmimístný terénní gigant je opravdu ohromný "autobus", ten se mýlí. Přední sedadla jsou více než pohodlná a rozměrná, druhá řada už poskytuje méně místa na kolena a třetí... to je spíš trestná lavice. Po jejich sklopení se ukazuje zásadní nedostatek vozu - malý zavazadelník s extrémně vysokou nákladovou hranou. Sedadla se totiž nezapouští do podlahy, ale pokládají se na ní. Vzniklá plocha je sice rovná, ale opravdu pekelně vysoko. Také se nám moc nelíbilo místo pro nářadí a lékárničku, které je hned za prahem pod plastovým krytem. Ten ovšem nesedí moc pevně, takže při vytahování tašek se velmi často "vycvakne" a vypadne.

Commander poháněl vznětový vidlicový šestiválec o objemu tři litry. Jeho výkon 160 kW není nic moc, zvlášť když chce člověk atakovat rychlostní dálniční limit, ale kvalitní točivý moment 510 N.m při 1600 ot./min je asi mnohem důležitější. Zrychlení 2,3 tuny těžkého vozu je celkem slušné a na křižovatkách je větším nedostatkem pětistupňová automatická převodovka, která občas zaváhá.

Motor však ukáže svojí sílu především v terénu. Jede nezadržitelně vpřed a i při maximálním zatížení nemá problém vyjet sebevětší kopec. Jediné limity pak má vůz ve světlé výšce a nasazených pneumatikách.

Velkou nevýhodou vozu je však jeho tvar. Téměř kolmé čelní sklo má odpor jak autobus (a mouchy jsou jím v létě přitahovány téměř magickou silou) a překonat ho stojí motor dost síly a času.

Podvozek auta stojí za pořádné rozebrání. Čtyři kola jsou hnaná novým systémem QuadraDrive II, který elektronikou dokáže nahradit i uzávěrky diferenciálů. Je jasné, že to platí jen do určité hranice, ale podle našich zkušeností byla promočená hlína v kopci jen velmi slabou překážkou. Zvlášť, když se zařadí převod do pomala a vůz se jistě šine tam, kam je třeba. Jak jsme však již napsali - jediný limit jsou pneumatiky.

Podvozek jsme ale vyzkoušeli i na dálkovou jízdu na silnici a tady jsme byli překvapeni a neuvěřitelně potěšeni. Vůz v nenaloženém stavu lehce poskakuje, ale spíš ve stylu velkých kombi. Když se však commander naloží, jízda se stane plynulou a neuvěřitelně houpavou. Balónové pneumatiky a terénní odpružení pak může závidět i jakýkoli luxusní vůz se vzduchovým odporužení. Kdybychom měli srovnat kvalitu jízdy naloženého commanderu a M-B S 320 (jeho test připravujeme), tak překvapivě vyhrává americký kovboj.

Závěrem opět cena. Tady prosím ty, kteří neustále mají problémy s tím, že nepíšeme jen o levných automobilech, aby raději opustili tento test a raději se šli podívat do bazaru. Jeep Commander 3.0 CRD totiž není zrovna levná záležitost. Základní verze stojí 1 380 000 Kč, náš vůz ve verzi Limited a s výbavou slavící výročí značky se vyšplhal na 1 585 000 Kč.