Test Hyundaie Veloster Turbo: extravagantní snaživec

Verze Turbo sází na říznější vzhled než základní veloster a kupříkladu větší maska chladiče nebo dvojice ohromných koncovek vypadá velmi slibně. Z nich asi uslyším parádní zvuk, řekne si leckdo. Jenže opak je pravdou: Veloster Turbo zní úplně obyčejně, asi jako Hyundai i30. Škoda.

Matně šedý lak každopádně autu sluší a i díky originální karoserii (na straně řidiče jsou jedny, na druhé pak dvoje dveře) se za autem leckdo ohlédne. Velikostí a prostorem pro posádku a zavazadla je veloster autem pro dva cestující, teoreticky se ale uvnitř svezou až čtyři pasažéři.

Verze Turbo má tužší řízení, jinak nastavený podvozek a větší výkon o již zmiňovaných 46 koní. Lepší je i průběh točivého momentu, kdy se na přední kola dostává 265 Nm (slabší verze nabídne pouhých 167 Nm). Jenže, ani tyto úpravy nedokázaly dostat veloster na úroveň třeba VW Scirocco nebo Mini Cooperu S. Rozdíl není úplně markantní, při běžném ježdění není prakticky znát vůbec. Jenže pokud se budete chtít svézt na menším okruhu nebo prázdné okresce, veloster zatím nedosáhne na většinu evropských konkurentů.

Jde o obtížně definovatelnou radost z jízdy, pocit sladění motoru, podvozku, řízení a převodovky. Ne, veloster nejezdí špatně (třebaže na špatném povrchu jeho konstrukčně jednodušší podvozek s tuhou zadní nápravou odskakuje), ale vytříbenost hledanou náročnými zákazníky nenabídne.

Pokud berete Veloster Turbo jako vcelku rychlý hatchback, pak by to nemělo vadit, pokud jako sportovně střižené náčiní, patrně budete zklamaní. Náročné řidiče nepotěší ani absence samosvorného diferenciálu (stačila by alespoň elektronická náhražka, jakou používá koncern Volkswagen).

Přeplňovaná jedna-šestka nabídne papírově velmi slušných 184 koní, což na rychlé ježdění bohatě stačí, motor ale nejlepší výkony odevzdává ve středních otáčkách a ve vyšších je už pouze hlučný a má větší spotřebu paliva.

Bohužel, svými papírovými parametry moc neoslní ani zrychlení 0-100 km/h za 8,4 s a nejvyšší rychlost pouhých 214 km/h.

Nám se na německé dálnici v pět hodin ráno podařilo rozjet až na tachometrových 230 km/h (na rovině), takže reálná nejvyšší rychlost by v případě tohoto konkrétního kusu mohla být o 6 - 8 km/h lepší, než kolik udává výrobce.

Spotřeba paliva - jak to tak u přeplňovaných motorů bývá - velmi záleží na jízdním stylu. V běžném tempu odčerpá Veloster Turbo z nádrže kolem osmi, v rychlém pak cca 11 - 12 litrů benzínu (stačí tankovat natural s oktanovým číslem 95).

Šestistupňová, přímo řazená převodovka je přesná i vhodně odstupňovaná. Kotoučové brzdy (vpředu s vnitřním chlazením) odvádějí dobrou práci. Připomínky nemáme ani k tužšímu nastavení posilovače, který nepůsobí přehnaně uměle, a přestože nedosahuje kvality nejlepších ostrých hatchbacků, neurazí.

Co dodat? V základní výbavě Velosteru Turbo máte všechno podstatné, včetně osmáctipalcových litých kol, doplácí se pouze za podle nás vcelku zbytečné střešní okno (+ 25 000 korun) a přemrštěných 33 tisíc za integrovanou navigaci.

Kdo shání zajímavě vypadající, vcelku výkonný hatchback za dobrou cenu, může si Veloster Turbo připsat do užšího výběru. Pokud si chcete kromě výše zmíněných atributů také užívat jízdy na technických tratích či závodních okruzích, recenzované auto ze seznamu rovnou vyškrtněte.