Test Fordu C-Max 1,6: slabý motor, solidní prostornost i jízdní vlastnosti

Již před delší dobou faceliftovaný C-Max má přední masku ve stylu většího S-maxu. Mimochodem, přední mlhovky nyní vypadají neotřele – jsou umístěny svisle a vážně jim to sluší. Ostatně celá přední maska působí tak nějak sportovněji, což se nám rozhodně líbí.

V zadní části je největší změnou instalování LED diod do světlometů; jiný je i nárazník, který designéři posunuli níže. Kromě těchto změn nabízí C-Max i nový vzhled litých kol (velikosti 16 až 18 palců).

FOTO: maž, Novinky

V interiéru rovněž najdeme několik kosmetických změn – středová konzole se zakulatila a dostala více odkládacích prostor. V interiéru jsme si všimli použití kvalitnějších materiálů než u předchůdce. A ještě něco: za příplatek si lze pořídit velké střešní okno, které v poslední době cpou automobilky do většiny rodinných vozidel. Ale dětem se velkorysý výhled na nebe líbí, i když popravdě, v letním pařáku i přes zatahovací roletky nejsou velká střešní okna žádná výhra.

Čtyřválec o zdvihovém objemu 1,6 litru nabízí rovných 100 koní; na rozhýbání relativně velkého a třináct metráků vážícího vozu (bez posádky a zavazadel) to zkrátka nemůže stačit. Tento motor bude vyhovovat klidnějším řidičům nebo těm, kteří mnoho nenajezdí. Je tedy rozhodně lepší uvažovat o silnější osmnáctistovce, která je v nynější akci pouze o šest tisíc korun dražší.

Nicméně tisíc kilometrů ujetých během jednoho dne odhalilo, že pokud budete vhodně využívat charakteristiku motoru (což znamená podřazení o dva až tři stupně), brzdou provozu rozhodně nebudete. Motor je ale ve vyšších otáčkách hlučný - a pochopitelně žíznivý.

Při ustálené rychlosti na dálnici (tachometrových 140 km/h) si C-Max bral skoro devět litrů benzínu. Spotřeba není největší předností tohoto motoru, dá se s ním ale jezdit relativně úsporně, do sedmi litrů - musíte jet ale konstantní rychlostí maximálně 110 km/h.

Pětistupňová manuální převodovka je přesná, chod řadící páky je možná až příliš lehký, jinak ale k převodovce nelze mít žádnou výtku. Spojka je příliš měkká, po přesednutí z jiného vozu je třeba si na ní pár desítek kilometrů zvykat. Každopádně její záběr, i délka úseku, ve kterém spojka zabírá, bude vyhovovat snad každému řidiči.  

Jízdní vlastnosti jsou výtečné, C-Max ostatně vychází z posledního Focusu. Podvozek se zadní víceprvkovou nápravou nejenom že dovede účinně tlumit nerovnosti i na rozbitých silnicích, navíc má i příkladnou stabilitu v zatáčkách. Dlouho je neutrální a nedotáčivost přichází až při vysloveně přehnaných nájezdových rychlostech, kvůli vyšší stavbě karoserie ale není „požitek za volantem“ takový jako u Focusu.

Interiér je prostorný, vzadu si v pohodě sednou dva dospělí. Na druhou stranu, stejnou službu vám udělá i Focus kombi, jen nebudete mít nad hlavou tolik volného a skoro vždy nevyužitého prostoru. Zavazadelník nabízí 460 litrů v základním uspořádání, po sklopení zadních sedaček jeho objem vzroste na 1 620 litrů. Zadní sedadla lze zcela vyndat, celá operace je ale zbytečně náročná. Navíc, vyjmuté sedačky jsou i dost těžké, což většině žen-řidiček bude dělat problémy.

Celkově hodnotíme C-Max pozitivně, je ale na zvážení, zda si jej pořizovat s nejslabším, dosti nevýkonným motorem. Z praktického hlediska potěší velký vnitřní prostor i solidní jízdní vlastnosti, ve třídě rodinných MPV rozhodně nadprůměrné. Ale - otázkou je, zda vám coby rodinné auto neudělá lepší službu Focus ve verzi kombi.