Test Audi A6 Allroad quattro 3.0 TDI: čekání na velkou vodu

Nová generace Allroad quattro už není to co bývala. Ta předchozí byla opravdovým prodejním trhákem a zásluhu na tom měla i karoserie, která se od klasické A6 dost odlišovala. Dávala na sobě znát, že je určená do terénu a kdo by o tom pochyboval, ten měl v hlavě dost málo, nebo zamlžené brýle. Nová generace však nechce dělat vlastní řadu a tuto výsadu nechá pro nové SUV Q5, které bude představeno snad ještě tento rok.

Takže začneme s představením karoserie, abychom věděli, jak Allroad poznat. Tak především to jsou plastové nástavce na prazích, dveřích a samozřejmě i nové nelakované nárazníky. Tuto výhodu ocení všichni, kteří s vozem vyjedou mimo nezpevněné cesty, ovšem tam jim zase budou připadat jako nesmyslný kousek hliníkové lišty na prazích a pod předním nárazníkem. Ale proti gustu... Jinak poznáte tuto terénnější variantu také podle plastových lemů blatníků a především větší světlé výšky, což ovšem nemusí být pravidlo, ale o tom až dále.

Uvnitř si cestující sednou do jedněch z nejlepších sedaček ve třídě. Pak už zbývá jen se orientovat ve spoustě elektroniky, která by měla být soustředěná do jediného ovladače centrálního systému MMI. Jenže proti BMW a jeho iDrivu je tohle trochu složitější. Jsou zde další pomocná tlačítka, což dost znepřehledňuje ovládání.

Na zadních sedadlech jsme ocenili přehršel místa ve všech směrech a v zavazadelníku mnoho prostoru pro náklad. Toho se sem vejde 565 l po roletku, případně 1660 l při sklopených zadních opěradlech.

Třilitrový vznětový agregát s výkonem 171 kW je skutečně poctivou ukázkou inženýrských schopností. Piezoeletrické vstřikovače se snaží seč můžou, aby vymáčkly z válců točivý moment 450 N.m v otáčkách 1750/min, tato hodnota však pokračuje až do 3250 ot./min! A na autě je to znát. Není situace, kde by motor nestíhal. Snažili jsme se sebevíc, ale motor táhnul skvěle. Trochu horší to bylo s pomalu reagujícím automatem, takže jsme si pěkně i "zapádlovali" ručními ovladači pod volantem.

Testovaný vůz byl vybaven vzduchovým pérováním s nastavitelnou výškou. V obci má auto standardní režim, na dálnici se sníží a když je třeba, dokáže se vyšplhat hodně vysoko. V nejvyšší poloze Lift si troufnete i na docela velké překážky, ale brzy zmizí silácký úsměv z tváře. Nejvyšší poloha Lift totiž funguje jen do určité rychlosti. Nám se tedy například stalo, že pod kopcem jsme se rozjeli, abychom se vyškrábali na vrcholek hlušiny a v půlce vršku se auto začalo samo snižovat, protože jsme rychlost překročili. Oups. Vrcholový zlom jsme tedy museli riskantně skočit, abychom nesedli na břicho.

Navíc dlouhatánská plochá příď opravdu není do terénu stvořena, pokud tedy nechcete každý týden měnit nárazník. Ať jsme byli opatrní jak jsme chtěli, neustále jsme slyšeli to nešťastné "štrejchnutí" zeminy o hliníkový kus plechu pod nárazníkem.

Auto je tedy určeno spíš na polňačky a rozbité cesty, než na opravdový terén. Pohon všech kol quattro sice je výborný, ale absence uzávěrek neumožní jakékoli hrátky s bahnem - leda tak s velkou vodou na silnici.

Tak a zase ta cena. Audi se už dávno vydalo cestou exkluzivních automobilů a ani testovaný model nebyl výjimkou. Za turbodieselový třílitr zaplatí zákazník 1 518 300 Kč (s manuálem), což je dost. Ani bychom pak nepotřebovali další hračičky do interiéru, jako je drahá navigace (které občas vypadlo i některé větší město), digitální kompas, osmnáctipalcová kola, parking systém, tempomat, kůži na sedadlech, dřevo na přístrojovce... to všechno za kompletní cenu 2 087 042 Kč. Audi si prostě umí nechat své čtyři kruhy zaplatit.