Ford Motors Company však nebyl prvním pokusem syna farmářů z michiganského Greenfieldu prorazit s výrobou automobilů. Svoji první motorovou čtyřkolku sestavil už o sedm let dřív, ještě když pracoval v Edisonově továrně na elektrické osvětlení (1891-99). Láska k motorům však byla silnější a šestatřicetiletý Ford přešel do Detroit Automobile Company. Následoval první podnikatelský pokus: v roce 1901 se zrodila společnost Henry Ford Company, ale brzy se dostala do sporu s bankéři.

Ford na protest po pouhém roce odešel a vzal si sebou i své jméno. Původní firma v činnosti pokračovala pod tehdy stejně neznámým jménem, jako tehdy bylo to Fordovo. Stala se z ní Cadillac Motor Car Company. U kolébky budoucího automobilového giganta stálo 17. června před sto lety dvanáct sudiček, respektive akcionářů. Z nich při řízení podniku bezkonkurenčně vynikl Ford.

15 miliónů "téček"

První vyjel z výroby model "A" a o pět let na to nejslavnější "téčko", jichž bylo do roku 1927 vyrobeno patnáct miliónů kusů! Poptávka a konkurence vedly k potřebě urychlit a zlevnit výrobu. Ford zavedl v roce 1913 první montážní linku. Sama o sobě nebyla novým vynálezem, ale ve spojení s automatizací jí autovýrobce vtiskl charakteristický rys, jímž byla vysoká intenzita a produktivita práce. Už počátkem 20. let Ford vyráběl přes polovinu všech aut.

U kormidla firmy už stál jeho syn Edsel, zatímco otec Henry se v roce 1918 neúspěšně pokusil kandidovat do Senátu USA. Byla to léta nejaktivnější politické činnosti vyzrálého šedesátníka. Ve svém podniku až do 30. let, zejména během velké hospodářská krize, tvrdě čelil pokusům o odborové sdružování zaměstnanců. Světu podle něho hrozili Židé. V roce 1921 sepsal své názory v knize Mezinárodní židovství - celosvětový problém. Kromě toho vlastnil list Dearborn Independent, který vyjadřoval stejné postoje.

Sklidil za to Hitlerův obdiv

Fordova kniha tehdy zaimponovala mladému Rakušanovi Adolfu Hitlerovi. Reportér listu The New York Times, který ho v roce 1922 v Mnichově navštívil, napsal, že měl na zdi velký Fordův portrét, a britský server Ethical Matters uvedl, že si od Forda vypůjčil řadu formulací. Když byl diktátor v roce 1938 na vrcholu moci, udělil Henrymu Fordovi k 75. narozeninám Velkokříž německého řádu orlice, nejvyšší vyznamenání vyhrazené pro cizince. Stín na věhlasné jméno automobilky vrhly v druhé polovině 90. let i žaloby o odškodnění podané za oběti nucené a otrocké práce nebo jejich potomky ve Fordově závodu v Kolíně nad Rýnem.

Nacisté mu ho totiž nezabavili: a podle tvrzení advokátů americký výrobce v letech 1933-45 vlastnil polovinu až 90 procent akcií továrny Ford Werke AB, v níž se vyráběly i nákladní vozy pro německý wehrmacht. Zakladatel Henry Ford přežil svého syna Edsela o čtyři roky. Ten zemřel uprostřed války (1943). Otec ho v čele automobilky nakrátko vystřídal, ale do křesla nejvyššího šéfa nakonec dosedl jeho vnuk Henry Ford II. (1945) jako představitel třetí generace.

William - čtvrtá generace

Rodinný podnik se deset let nato změnil ve veřejně obchodovanou firmu a na křeslech prezidenta, předsedy, ředitele a vlivného šéfa finančního výboru Forda se začali střídat manažeři "zvenku". Když Henry Ford II. v roce 1960 rezignoval na prezidenta a sám přešel na post ředitele, vystřídal ho Robert McNamara, jenž se po roce stal ministrem obrany v týmu prezidenta Kennedyho. S odchodem Henryho Forda II. do důchodu (1980) se vliv rodinného klanu z firmy jakoby vytratil. Ale čtyřicet procent akcií, jež mu připadají a ročně v dividendách údajně vynášejí 85 miliónů dolarů (2,3 mld. Kč), svědčí o opaku.

William Clay Ford Jr. šéf Ford Motor Company

Vzestup pravnuka zakladatele - Williama - hierarchií funkcí v automobilce až na její vrchol v roce 1999 je důkazem, že čtvrtá generace Fordů se má čile k světu. "Určitě jsem nechtěl tuhle práci," prohlásil bezmála padesátiletý William, jehož druhou vášní je řídit svůj klub amerického fotbalu Detroit Lions. "Ať se ale stane cokoli, jsem Ford - a nepůjdu nikam jinam," dodal.