Test Fiatu Grande Punto 1.2: Dospělák

Fiat Grande Punto nás lákalo na první pohled svým designem. Aby taky ne, když jeho otcem je tradičně Giugiaro. Na první pohled je však jasně vidět, že pro inspiraci nemuseli vývojáři chodit nikam daleko.

Vzhled Punta se zcela očividně inspiroval vozy Maserati. Přední světlomety ustupující po stranách masky ne nepodobné té z vozu Quattroporte působí velmi dynamicky. Jen ta baculatost už nevypadá tak dravě. Přece jen je to "velká tečka" (Grande Punto). Na silnici se však za vozem mnozí lidé otočí a mnozí řidiči mají chuť závodit.

Když nasedne do interiéru pět cestujících, strádat nebudou. Nárůst karoserie proti předchozímu modelu na rozměry 4030 x 1687 x 1490 mm se promítla do vnitřního prostoru. Všude je velká spousta místa a jediné omezení jsme našli u úzkého stropu na zadních sedadlech. Zde 188 cm vysoká postava má v příčném směru jen velmi málo místa a cestou se několikrát uhodí do hlavy - naštěstí nebolestivě, vypolstrování je dobré.

Překvapila nás sedadla. Přední disponují dlouhými sedáky i opěradly a mají vynikající boční vedení. Jen bederní opěrka nám vůbec nesedla a po delší cestě se v kříži ozývalo nepříjemné píchání.

Zavazadlový prostor se proti minulému puntu i přes nárůst rozměrů vozu zmenšil. Výsledných 275 l je o 22 méně než měl předchůdce. Navíc se majitelé budou muset potýkat s extrémně vysokou nákladovou hranou a to i zevnitř a možností otevírání pátých dveří pouze tlačítkem na přístrojové desce či klíči. Tvar zavazadelníku je však velmi pravidelný a nemá žádná hluchá místa, takže jej lze bezezbytku využít.

Přístrojová deska si zaslouží zvláštní pozornost, a to především pro svůj design. Je netradiční přenést barvu karoserie ve velkém množství na právě na tuto součást, ale zde se to velmi povedlo. Dlouhý oranžový pás obepíná i středový panel přístrojů manuální klimatizace a rádia. Vše je sympaticky jednoduché a příjemně udělané. Horším dojmem na nás působí ne zcela hodnotné plasty výplně dveří.

Celkem těžký automobil (pohotovostní hmotnost je 1030 kg) poháněla v testovací verzi zážehová osmiventilová dvanáctistovka. Nároky na moderní motor však dnes máme poněkud jiné. Díky výkonu 48 kW a točivému momentu 102 N.m není Grande Punto žádný sportovec a zadýchá ho každý kopeček. Motoru se nechce zrovna moc vytáčet, pomalu nastupuje a je celkově nevýrazný. Jeho zásadní výhodou je však tichost - do 3000 ot./min o něm posádka téměř neví.

Tradiční nectností fiatů je podle nás jejich přeposilovanost. Řidič nemá žádný kontakt s vozovkou a zpětná vazba prostě neexistuje. Na řízení stačí malíček levé ruky osmnáctileté středoškolačky s čerstvým řidičákem, a proto nechápeme tlačítko městského režimu, které účinek posilovače ještě o něco zvýší.

Pochválit však musíme podvozek. Je neuvěřitelně robustní a pěkně se vypořádá i s náročnějším řáděním. Trošku tvrdší odpružení se nám líbilo a vyzdvihnout musíme také směrovou stabilitu, která je dána umístěním kol do rohů karoserie.

Nepříjemné jsou brzdy - ty pracují prudce hned na kraji sešlápnutí a naprosto nelze dávkovat jakýkoli brzdný účinek.

Cena vozu se v základní výbavě a s nejslabší motorizací 1.2 8V pohybuje na 294 900 Kč. Konkurence má však požehnaně a leckterá z nich dokáže nabídnout i lepší finanční podmínky. Jeho největší konkurenty tak nacházíme v nabídce Škody Auto (Fabia 1.2 HTP Classic /47 kW za 280 900 Kč), Renaultu (Clio 1.2 16V Authentique/48 kW za 269 900 Kč*) či Opelu (Corsa 1.2 16V Essentia/59 kW za 262 900 Kč*). Musíme si však uvědomit, že jsou i dražší protivníci, z nichž někteří ani nenabízejí menší objemy motorů než 1,4 l.

* po akční slevě