Článek
Mrazy pomalu odcházejí a místo sněhu či ledu na nás bude v nadcházejících týdnech a měsících čekat jiná nástraha - stojící voda. S tou se nepojí nebezpečí jen v ostříknutí chodců na chodníku, ale také pro řidiče nebezpečnější aquaplaning.
Toto slovo označuje moment, kdy pneumatika nestačí odvádět vodu zpod běhounu a tlačí ji před sebou tolik, že se voda - tzv. vodní klín - dostane pod pneumatiku a zvedne ji z asfaltu.
V ten moment ztrácí pneumatika jakoukoliv trakci, a protože se s aquaplaningem setkáváme především u předních kol, řidič ztrácí řízení na jedné, nebo obou stranách vozidla.
Důležité věci jsou tři
K aquaplaningu dochází z několika příčin, často v kombinaci všech - voda na silnici, rychlost jízdy a dezén pneumatiky. Stručně řečeno - čím víc je vody, čím rychleji vůz jede a čím mělčí jsou dezénové drážky, tím dříve aquaplaning nastává.
Podle Jana Faktora ze školy bezpečné jízdy Max Cars je současné zákonné minimum hloubky dezénu letních pneumatik 1,6 milimetru zoufale málo. „Optimální jsou tři milimetry,” říká Faktor. Důležitá je také šířka pneumatiky - čím užší je běhoun, tím snáze pneumatika odvádí vodu a je vůči aquaplaningu odolnější.
Největší riziko aquaplaningu je v loužích hlubokých 4 mm až 4 cm. (Ilustrační foto)
Největší problém je podle Faktora s vodou hlubokou čtyři milimetry až čtyři centimetry - tam je riziko aquaplaningu největší. Když je vody hodně, třeba 15 cm, má efekt opačný - kola nezačnou plavat, nýbrž množství vody vůz rychle zbrzdí a riziko aquaplaningu není tak velké.
Co dělat, když vaše vozidlo dostane aquaplaning? „Když ve volantu cítíte náraz vody do předních kol, nejdůležitější je nehýbat volantem, mít kola rovně, vyšlápnout spojku, příp. u vozu s automatickou převodovkou pomalu povolit plynový pedál. A čekat, než auto dosedne zpátky na silnici,” shrnuje situaci Faktor.
Jakákoliv jiná akce by neměla zamýšlený efekt, ba dokonce by to mohlo být i kontraproduktivní - v momentě, kdy by jedna či obě pneumatiky obnovily kontakt s asfaltem, by mohlo následovat prudké uhnutí vozu do strany či smyk.
V rámci kurzů bezpečné jízdy se aquaplaning často zkouší v bezpečném prostředí. Zde v rámci kurzu pro seniory „Jedu s dobou”.
Mnohem lepší je samozřejmě aquaplaningu předcházet. Obnáší to kontrolu, jestli mají vaše pneumatiky dostatečnou hloubku vzorku (ze zákona u letních min. 1,6 mm, u zimních min. 4 mm), a pokud jsou na vozovce kaluže, snížení rychlosti jízdy.
„Za silného deště je třeba snížit rychlost až o 15–20 km/h, aby dezén mohl odčerpávat pryč veškerou vodu mezi pneumatikou a vozovkou,” uvádí Matti Morri ze společnosti Nokian Tyres.
A samozřejmě je vhodné snažit se vyhnout stojící vodě, ať už ve vyjetých kolejích, nebo ve formě louží. Beztak nevíte, jestli ona kaluž u krajnice neschovává velkou díru. Neškubejte ale volantem na poslední chvíli - to může snadno způsobit smyk, jak jsme se dozvěděli nedávno ve škole smyku.