Porsche v Polsku oslavilo sedmdesátiny svých sporťáků. Byli jsme u toho

Začalo to před sedmdesáti lety – na silnice vyjel první automobil se jménem Porsche. Psal se osmý červen 1948 a oním prvním Porsche byl prototyp označený 356 No. 1. Pro tehdy devětatřicetiletého Ferryho Porscheho to znamenalo splnění snu – začal vyrábět vlastní sporťák.

Byl technicky spřízněn s Volkswagenem Typ 1, řečeným Broukem, ovšem měl motor uprostřed – celý zadní pomocný rám s motorem a nápravou byl otočený proti směru jízdy. Toto řešení se do sériové výroby ovšem nedostalo, protože vůz byl příliš dlouhý. Pro sériovou výrobu zůstal motor vzadu, a proto dodnes škarohlídi říkají devětsetjedenáctce „otuněný Brouk“.

Porsche toto výročí náležitě oslavuje – na Silesia Ringu, relativně novém okruhu nedaleko polského Opole, uspořádalo festival s koncertem a velkolepým večírkem. Na tuhle oslavu nás pozvalo, ale rádi jsme přijali z jiného důvodu – pro možnost projet se ve sporťácích Porsche po okruhu i po silnici.

Samozřejmě bychom si každý nejradši vzali 911 GT3, ale těch Porsche nepřivezlo dost, proto jsme o auta losovali. Náš výběr padl na trojici Panamera Turbo S E-Hybrid Sport Turismo, Macan Turbo a 718 Boxster GTS.

Přemýšlíte, jak je možné, že jsme jezdili panamerou a macanem, když automobilka slaví 70 let svých sportovních aut? Je to jednoduché – Porsche označuje za sportovní auta všechno, co vyrábí, včetně grand tourerů a SUV. Tato auta sice sportovní geny mají, ale hledejte v tom marketing spíš než logiku.

I když jsme si akci k oslavě sedmdesátin sporťáků Porsche představovali jinak, pokud vám někdo nabízí svezení v porsche, neodmítnete. První štace panameře sedla – jelo se po dálnici a širokých silnicích první třídy, kde tohle auto ukáže své kvality nejlépe.

A s kombinovaným výkonem hybridního systému 680 koní také svou totální dominanci nad čímkoliv, co můžete běžně v provozu potkat. Na předjíždění stačí téměř jakákoliv mezera mezi auty v protisměru. Levý blinkr, plný plyn – a než „trojblik“ skončí, už je čas vracet se do svého pruhu.

Pro druhou část dne nás přivítal Macan Turbo. Na něj jsme měli nejvíc času, tak jsme se vydali hledat nějakou zajímavou silnici. Povedlo se a naštěstí na ní byl také kvalitní asfalt, kterého v Polsku najdete možná ještě míň než u nás.

Macan stojí na stejném základu jako Audi Q5. To znamená, že má motor umístěný podélně před přední nápravou, a tedy hrozí nedotáčivé chování. Jsem si jist, že se v Porsche při vývoji tohoto modelu velmi snažili, ale přesto byla nedotáčivost pod plynem v utažených zatáčkách znát.

Těšili jsme se na 718 Boxster GTS, jediný ryzí sporťák ve vylosované trojici. Nevýhodou ovšem budiž, že neměl manuál. A že vytyčená trasa vedla z poloviny po dálnici – a zbylou půlku snad pořád vesnicí anebo po vážně mizerném asfaltu.

V této části jsme museli trochu dohnat čas. Boxster ze všeho nejvíce předvedl, že není autem jen na hladký asfalt – i opravdu hodně rozbité silnice zvládal s jistotou a bez ztráty přilnavosti. Jen posádka byla kvůli 20“ kolům naklepaná jak řízky.

Také ovšem Boxster ukázal, že právě on byl jediným skutečným sportovním autem v naší trojici. Příď nezatížená motorem je neskutečně agilní, na povely volantem reaguje přesně, okamžitě a s lehkostí. Řídit ho, navíc s větrem ve vlasech, je čirá radost. Mít tu možnost, byl bych z něj nevylezl celý den.

Vystoupit ovšem bylo potřeba, když jsme dorazili na Silesia Ring. Tam, kromě cíle našeho putování Dolnoslezským a Opolským vojvodstvím, čekal také sraz polského Porsche clubu s koncertem. A samozřejmě s jízdami po okruhu.

Jenže pršelo, občas i docela silně, a jízdy po okruhu byly zrušeny. Z několika „aktivit“, které pro novináře a majitele vozů Porsche byly přichystány, zůstalo svezení na motokárách, slalom, prezentace drtivého zrychlení 911 Turbo S a kratičký terénní polygon, na kterém své schopnosti mimo asfalt předváděl model Cayenne.

Kromě stánků s dobrotami tak byl největším magnetem paddock, ve kterém stála stará Porsche, patřičně naleštěná. Jejich krásu jsme mohli obdivovat jen zvenčí. Dovnitř nás nepustili, natož abychom se s nimi mohli projet.

Přesto bylo na co se dívat. Začít můžeme modelem 356 1600 Super, jednou z pozdějších verzí tohoto předchůdce devětsetjedenáctky a zároveň vozu, který jediný letos skutečně slaví sedmdesátiny. Tuhle éru však reprezentoval sám, expozice rychle přešla k ikonické 911.

První 911 Coupé z půlky 60. let stála docela daleko od moderních aut, ale svou velikostí byla blíž spíše starší 356. Její jednoduchost a elegance, i víc než 50 let po začátku výroby, je dodnes dech beroucí.

Mimochodem víte, proč má označení 911? Porsche si na začátku 60. let registrovalo označení 901, ale automobilka Peugeot vznesla námitku, protože už tehdy vlastnila ochrannou známku na všechna trojčíslí s nulou uprostřed. Zuffenhausenští tak svůj model přejmenovali na 911.

Hned vedle se na odiv vystavovala první targa. Je charakteristická ochranným obloukem za předními sedačkami, který má nerezové obložení. Střešní panel (a v tomto případě i zadní okno) je však odnímatelný, takže targu můžeme označit za velmi blízkou kabrioletu.

Tato verze přišla na svět v roce 1967 v obavě z toho, že budou v USA zakázány kabriolety kvůli bezpečnosti posádky. Dostala své jméno podle závodu Targa Florio, který Porsche do té doby sedmkrát ovládlo, později přidalo další čtyři vítězství. A na označení „targa“ má Porsche patent, proto se vozy jiných značek s podobnou konstrukcí jmenují jinak.

Jedna z nejslavnějších devětsetjedenáctek stála hned vedle – Carrera RS 2,7 z roku 1973. Jasně, oranžová barva jí možná moc nesluší, ovšem tohle je to auto, kvůli kterému se dnes nejostřejší z nejostřejších porsche označují „RS“, tedy Rennsport.

Ovšem Carrera RS 2,7 na rozdíl od moderních RS vznikla jako homologační speciál pro závody silničních vozů. Má upravený podvozek a její 2,7l šestiválec dává 210 koní. Prodávala se ve dvou verzích, Touring a Sport, z nichž ta druhá váží 975 kg mj. díky tenčím plechům a sklům oproti verzi Touring.

První přeplňovaná 911 přišla na svět nedlouho poté, v roce 1975, a také měla co do činění s motorsportem. Přeplňování turbodmychadlem bylo u Porsche vyvinuto původně pro závoďák 917/30 CAN-AM.

Pro 911 s odlišným umístěním motoru byl systém upraven a výsledný vůz byl původně také speciálem pro závodění ve skupinách 4 a 5. Z tří litrů objemu dolovalo turbodmychadlo 260 koní a 329 Nm, putujících na zadní kola přes čtyřstupňovou převodovku. Standardní carrera měla pětikvalt, ale ten by takovou sílu nezvládl.

V sedmdesátých letech Porsche uvažovalo o nástupci 911, protože naráželo na tehdejší limity koncepce motoru za zadní nápravou. Oním nástupcem měl být model 928, který se představil v roce 1978. Byl luxusnější a měl osmiválec umístěný vpředu. 911 ovšem nakonec nenahradil.

Příběh turba pokračuje už s relativně moderní 911 Turbo generace 993, které bylo prvním Turbem s pohonem všech kol. Generace 993 je pro řadu fanoušků ta nejlepší kvůli kombinaci šarmu historického auta s pohodlím vozu relativně moderního.

A vedle stála ona. Když se zeptáte malého kluka, jakým autem by jednou chtěl jezdit, řekne „Ferrari“. U mě se tahle odpověď v roce 2003 změnila na Porsche Carrera GT a dodnes to tak zůstalo – auto snů.

Možná není nejkrásnější, ale její 5,7l desetiválec byl původně vyvíjen pro závody a zní úplně stejně jako V10 ve Formulích 1 své doby. Jen je škoda, že jsme ho neslyšeli, že zůstala za páskou, většinu dne obestoupena lelkujícím štábem s reflektory a křesílky. Mých pár fotek tak mohlo vzniknout až za soumraku, kdy se štáb odebral zavazet jinam.

Chcete víc? Chcete 959, 935/78 „Moby Dick“, 911 996 GT3 nebo třeba 917, 911 GT1 či jiné ikony silniční i závodní historie Porsche? Také jsme chtěli, ale celé stuttgartské muzeum do Slezska Porsche nedovezlo.

Skutečně historických aut se nedostávalo příliš ani mezi stroji, které přivezli členové polského klubu majitelů. Ovšem některá přijela a jedna 911 930 Turbo se ukázala bez značky, zato s „francouzskými“ světlomety žluté barvy.

Přesto bylo na co se dívat. Carrera RS 2,7 dorazila ještě jednou, tentokrát v bílé barvě a na českých značkách, a z Čech dorazila také zánovní 911 GT3 v poněkud kuriózní růžovofialové. K vidění bylo několik Caymanů GT4, kterých byl vyroben jen velmi omezený počet.

Přijelo dokonce i pár devětsetjedenáctek generace 996. Ta je v očích řady fanoušků černou ovcí kvůli přechodu na kapalinové chlazení motoru a předním světlometům jiného než kulatého tvaru. Právě proto, pokud aktuálně brouzdáte nabídkami ojetých porsche, je tahle generace nejlevnější.

Padl soumrak a rozžala se světla na pódiu. Do poslední chvíle jsme nevěděli, kdo bude hrát – a pak na pódium vyskočil Jay Kay a za ním zbytek skupiny Jamiroquai. Frontman Jay Kay je známý svou láskou k autům, kromě mnohých jiných má v garáži Lamborghini Miura a LaFerrari. Obě v ostře zelené barvě.

Hledě na řady aut, vyrovnané za paddockem, mi přišlo, že většina porsche v historii si je navzájem dost podobná. Devětsetjedenáctka vypadá v podstatě pořád stejně, jen je větší a modernější. A také, bohužel, je pořád stejný fakt, že jsem ji ještě nikdy neřídil.

Když jsou porsche takhle pohromadě, nabydou na významu i slova marketingových specialistů značky o tom, že všechny aktuálně vyráběné modely mají v designu něco z 911. Anebo si vzpomenete na trochu neuctivá slova Jeremyho Clarksona o tom, že Porsche má nejlínější designéry na světě.

Znaven celodenní řeholí jízdy v autech, která se řadí k nejlepším na světě, jsem okolo půlnoci padl do stanu a zavřel oči. Znaven a – byť bych věděl, co udělat lépe – vděčný, že jsem mohl být součástí oslav výročí značky, jež pro mě znamená opravdu hodně, a to nejen kvůli Carreře GT.