Svět automobilů bude v roce 2018 ve jménu čekání

To, co bude hlavním akordem automobilové ódy příštího roku, budou akumulátory. Bude se na ně čekat jak na boží smilování. Čekat na to, kdo je dostane, protože akumulátorů je tak málo, že v Asii se už projevuje nedostatek výrobních kapacit i nedostatkem klasických baterií do spotřebičů. Panasonic, Samsung a LG nestíhají vyrábět, dodavatelské firmy nestíhají dolovat vzácné kovy a o recyklaci akumulátorů ani nemluvíme. Čeká se na Teslu, až konečně dostaví vlastní továrnu Gigafactory a najede na plný výkon, aby neodsávala všechno pro sebe. Jenže ani tak to nebude žádná sláva. Pokud by produkce automobilových akumulátorů zůstala stejná jako nyní, tak už v roce 2020 by koncern Volkswagen potřeboval všechnu výrobní kapacitu jen pro sebe.

Ovšem to největší čekání je na novou technologii, která z dnes nemotorných těžkých systémů s malou kapacitou udělá zásobárny energie na tisíce kilometrů. Spousta firem slibuje, ale… V roce 2018 se určitě žádného velkosériového systému nedočkáme. Možná se objeví čtyři zajímavé patenty a nové technologie, ale od nich je k průmyslovému využití ještě daleko. Nejbližší se tak zdá využití grafenu nebo nanotechnologií (v tom mají prsty naši výzkumníci).

Jestli doufáte v ohromný elektroboom, tak si ještě musíte počkat. Ano, v roce 2018 bude určitě spousta nových hybridů a elektromobilů, ale půjde spíš o takovou dělostřeleckou přípravu. Většina značek dopředu avizovala, že její hlavní elektrická špička bude někde kolem roku 2020. Je to logické vzhledem k nástupu přísnějších emisních limitů a také k našemu bodu č. 1. Akumulátory jsou největší problém a domlouvat dlouhodobé dodávky se společnostmi, které už dnes mají plné pořadníky, je téměř nemožné. Navíc nelze úplně predikovat rychlost rozvoje elektromobility, protože ta je závislá i na sítích. A to nejen na dobíjecích stanicích, ale i na možnostech elektrické rozvodné sítě. Ty se musí modernizovat a zajistit lepší možnosti zapojení lokálních zdrojů, jako jsou soukromé solární elektrárny na střechách domů, bez nichž by celá elektromobilita měla smysl jen poloviční.

Stejně tak budeme roce 2018 čekat na chytrá auta, která budou jezdit za nás. Jistě, objeví se pár zajímavých technologických prvků, ale nic závratného. Předpokládá se, že první automobily už budou následující rok jezdit v autonomním režimu 3. To znamená, že ve známém a pečlivě zmapovaném prostředí (například na dálnicích) už řidič nemusí věnovat řízení pozornost a auto bude fungovat opravdu samo. První vlaštovky už dnes máme – Teslu, Mercedes-Benz nebo Volvo. Ale čekat, že už příští rok se objeví první auta bez volantu, tedy v autonomní úrovni 4, by bylo liché.

To, co už bylo nastartováno v roce 2017, je přechod evropských směrnic ohledně měření emisí ze systému NEDC na WLTP. Co to znamená? To první byla metoda dodnes používaná, kdy se automobily měřily v ideálních laboratorních podmínkách v přísně dané charakteristice otáček, rychlosti, zatížení… Kdo znal cyklus, mohl na to motor přizpůsobit. Z toho pak vznikly všechny ty podvodné systémy, jako u kauzy Dieselgate Volkswagenu. A samozřejmě z toho vyplývaly i výsledky tabulkových hodnot spotřeby a emisí, které s realitou neměly nic společného.

WLTP je norma už dávno provozovaná v USA a jde o měření spotřeby a emisí podle jiné metodiky. Jednak je jiný test v laboratoři, ale zároveň se měří i test v reálných podmínkách (RDE). Výsledkem by měly být hodnoty mnohem přesnější realitě. V září roku 2017 se začalo s postupným zaváděním těchto metod. Od září 2018 budou muset být hodnotami WLTP a RDE vybaveny všechny na trh nově uváděné automobily tak, aby je bylo možné porovnávat. Jde také o to, že v ten samý čas vstoupí v platnost zpřísněná norma EU6c. Přesně o rok později je budou muset mít veškeré osobní automobily, tedy i ty představené před zářím 2017, a v prosinci 2020 už prostě bude jedinou možností WLTP ve spojení s RDE.

Asi největší boom zažije v roce 2018 sdílení automobilů (Car Sharing). Nejde o tradiční půjčovny, ale sdílení vozidel na bázi mobilních platforem, kdy si člověk bez auta vozidlo objedná a najde si v aplikaci, kde nejbližší vhodný vůz stojí. Přijde k němu, pomocí zaslaného kódu ho otevře a odjede s ním, kam chce. Tam ho zaparkuje a odešle zprávu o jeho uvolnění. Nová poloha vozu se zaregistruje v systému a další člověk si ho může půjčit.

To už dnes funguje i u nás docela obstojně. Ale do carsharingových služeb se stále více zapojují samy automobilky. Mercedes provozuje například službu Car2Go, ovšem ne v Česku. A to by se mohlo změnit. Sdílený automobilismus by se měl v příštím roce až zdvojnásobit. Pro mnohé lidi tak odpadne problém s parkováním ve městech, dále ohromné náklady na pořízení a provozování vlastního auta a velká ztráta ceny vozu i při malém proběhu.

Téměř nutností a zároveň potřebou je být neustále online. Stejně i automobily budou potřebovat být stále připojeny k internetu, aby mohly stahovat data do map, komunikovat s majiteli, výrobci, záchranáři, být připojeni k online aplikacím apod. V roce 2018 tak očekávejte, že světové automobilky budou stále více nabízet vozy s online připojením. Stejně tak začnou i telefonní operátoři nabízet speciální autotarify. Může se tak stát, že do vašeho rozpočtu zahučí další položka – stálá platba za připojení automobilu k internetu.