S dodržováním některých pravidel silničního provozu si zdejší řidiči hlavu příliš nelámou. Okusit jejich chování jsem měl příležitost při testování Peugeotu 607 s novým dieselovým motorem o objemu 2,7 l. Testovací okruh byl dlouhý zhruba 210 kilometrů a během nich jsem zaznamenal porušování zejména tří, podle mého názoru základních pravidel.

.: DISKUSE
Jaké máte zkušenosti s jízdou v zahraničí?
Diskutujte ve fóru na konci článku.

Tím prvním bylo nedodržování zákazu předjíždění a druhým překračování nejvyšší povolené rychlosti dané dopravní značkou. Kalábrijští řidiči jsou zřejmě velice uspěchaní, a tak si nedělají vrásky s tím, že se při dovolené rychlosti 50 km/hod řítí rychlostí vyšší, a řidiče, kteří tuto rychlost dodržují, bez uzardění na plné čáře předjíždějí. V mnohých případech tak řidiči, kteří jedou povolenou rychlostí, se svým vozem dokonce uhýbají před rychleji jedoucími vozy, aby jim umožnili předjetí. Ve většině případů však rychlíci nečekají a plnou čáru pokoří a spokojeně se řítí dál. Tento jev se samozřejmě vyskytuje i u nás, nicméně dle mých zkušeností v daleko menší míře než v Kalábrii.

Třetím přestupkem bylo nerespektování značky Stop, dej přednost v jízdě. Pravidla hovoří jasnou řečí, řidič je před touto dopravní značkou povinen vozidlo zcela zastavit. To jsem také při najíždění na rychlostní silnici učinil. Jaké však bylo mé překvapení, když kolem mě projela vozidla, která mě ještě před malou chvíli dojížděla zezadu. Navíc jsme je já i značka Stop zdržovali natolik, že si při nebezpečném manévru dopomohli troubením. A za to bych jim rád poděkoval, neboť tento jejich krok zabránil nehodě.

Výše uvedené předpisy porušovala valná většina řidičů, které jsem na kalábrijských silnicích potkal. Našlo se jen pár takových, kteří se ještě nenechali k této praxi většinou strhnout.

Na závěr bych však chtěl dodat jednu pozitivní, možná až překvapující zkušenost. Jednou jsem na rovném úseku menší silničky s minimálním provozem zastavil auto, abych umožnil vyjetí vozidla od krajnice. Řidič toho vozu, který se otočil a jel opačným směrem než já, u mě zastavil, stáhl okénko a poděkoval mi. Nezmohl jsem se na nic jiného než na strojený úsměv.