Stelviopass, Transfăgărășan, Großglockner Hochalpenstraße - podle mnohých nejlepší silnice v celé Evropě. Pokud se na silnici rádi vyhýbáte cyklistům, máte rádi rozbité vracečky, do kterých není vidět, a štěrk na vozovce, případně vás těší, když můžete za svezení zaplatit, pak se asi neshodneme. Ovšem jestliže upřednostňujete prázdné silnice s hladkým asfaltem, dech beroucí panorama a zábavnost nejvyšší úrovně, musíte jet jinam - do Švýcarska.

RS 230 je jiné auto než standardní RS, a to nejen z pohledu designu. Oproti standardní octavii RS ji odlišují standardní 19palcová kola z lehkých slitin Xtreme, leskle černý zadní spoiler, černá zpětná zrcátka a taktéž černě zbarvené koncovky výfuku.

Dvoulitrový čtyřválec TSI je velmi příjemný motor a charakter octavie, jakožto praktického rodinného vozu, skvěle doplňuje. Při přesunu do Švýcarska si řekl o velmi příjemných 8,2 l/100 km, zároveň je schopen podávat výkony, kterými se na přelomu tisíciletí honosila vyloženě ostrá sportovní auta.

Dvoulitr otáčky přímo miluje a nejvýrazněji se projevuje v posledních 1500 otáčkách před omezovačem, kde má také nejvýraznější zvuk. Ten vynikal především v tunelech, kterých je ve Švýcarsku požehnaně. Efektní prskání a bublání výfuku je výrazné a decentně podkresluje sportovní notu, na kterou je octavia RS 230 zaměřena.

Ve Švýcarsku je sedmdesát vysokohorských silnic

Ve Švýcarsku najdete víc jak sedm desítek vysokohorských přechodů, ovšem abyste je všechny objeli, je zapotřebí nejméně dvoutýdenní dovolená. Nicméně existuje jedno místo, které lze s lehkou nadsázkou označit za učiněný řidičský ráj – městečko Interlaken.

Interlaken je strategické místo, protože odtud je to do hor necelých 50 kilometrů a v okolí se nacházejí ty absolutně nejlepší horské průsmyky. Nicméně skutečným řidičským klenotem je trojice průsmyků Susten – Furka – Grimsel, tvořící téměř uzavřenou smyčku o délce cca 100 kilometrů. Nehledě na to, že přibližně dvacet kilometrů od „svaté“ trojice se nacházejí další dvě vyhlášená řidičská místa – pasy Nufenen a Gothardt.

Přestože je Švýcarsko známé svým striktním přístupem k motoristům a od tragédie v Le Mans v roce 1955 je tu dokonce motorsport zakázán, za týden jsem neviděl jedinou policejní hlídku. Nutno přiznat, že ani nebyla zapotřebí, všichni jezdili výletním tempem a mimořádně opatrně. Na těchto silnicích stačí jedna chyba a je hotovo. Musí se tedy počítat s tím, že zde všichni pojedou podle předpisů a zbytečně nevyčnívat. Švýcaři jsou známí pro svou zálibu v informování patřičných úřadů…

Ale nemusíte mít strach, že kvůli obavě z překročení rychlosti se nesvezete. Tady to o rychlosti úplně není. Jedná se vesměs o technicky náročné horské silnice, ve kterých RS 230 sice hravě atakovalo rychlosti vyšší, než je povolený limit, ovšem nikdy ne tak, aby se člověk musel obávat finančního bankrotu, kdyby měl smůlu a byl policií zastaven.

Výlet poněkud dražší, ale stojí za to

Veškeré silnice tu jsou poměrně úzké s velmi utaženými „vracáky“ a například ke konci sezóny se vám může stát, že v některých místech bude na vozovce souvislá vrstva ledu – přeci jen řada průsmyků vede do nadmořské výšky přes 2000 metrů. Drtivá většina průsmyků je otevřena do konce října, některé do listopadu, takže to chce situaci předem prověřit na stránce švýcarského automotoklubu (tcs.ch).

Návštěva Švýcarska není levná záležitost. Palivo, ubytování, jídlo, vše je tu pro českou peněženku hůře stravitelné. Vzhledem ke vzdálenosti a faktu, že se tady za průjezd neplatí, je nějaká ta tisícikoruna navíc ve srovnání například s rakouskými Alpami akceptovatelná.