Škodovácké veterány brázdí Evropu

Rok co rok se scházejí mnozí majitelé jak letitých, tak i těch nejnovějších modelů vozů, které sjíždějí z linek některého ze závodů české automobilky. Patřil jim třetí červencový týden. Na tradiční sraz dorazily jako vždy posádky z nejrůznějších koutů Evropy.

„Tentokrát sem přijelo kolem 120 aut, což jsou asi dvě stovky lidí. Nejvíc posádek, zhruba polovina, byla z Německa a také z Dánska, které je nám tradičně také hodně nakloněno. Dost nás bylo z České republiky, z Rakouska i Velké Británie,“ vyjmenovával nejhojnější země původu šoférů a jejich vozů jeden z hlavních strůjců setkání Josef Pálka z českého autoklubu.

Z úplně nejvzdálenějšího místa – až z norského Trondheimu, vzdáleného od Hollabrunnu přibližně 2200 kilometrů, přijel pár s ojedinělým a stále provozuschopným vozem Škoda Popular Roadster.

Tento stařeček má ve svém „rodném listě“ rok výroby 1939, takže letos oslavil úctyhodné 75. narozeniny. Přesto mu motor šlapal jako hodinky.

Náročné cesty z Norska ho však majitelé raději ušetřili. „Přivezli jsme ho na přívěsu za jiným autem, ale tady jsme s ním už najeli asi 180 kilometrů,“ říkal Právu hrdě majitel nejstaršího veteránu na letošním srazu Hans Skjulsvik. V jeho garážích není český popular jediným exemplářem.

„Mám celkem pět veteránů, kromě popularu mám třeba buick z roku 1941. Auta jsou mojí velkou zálibou,“ chlubil se šofér Hans Skjulsvik a jeho žena v roli spolujezdkyně shovívavě přitakávala.

Tento nejstarší kabriolet, vyvedený v elegantní bílé barvě s červenými koženými sedadly, byl oprávněně středem zájmu a dostal čestnou první pozici během spanilé jízdy, která je součástí a vyvrcholením týdenního setkání fanoušků škodovek.

Ve středu 16. července po poledni se začala všechna auta štosovat na parkovišti před ubytovnou. Šoféři a spolujezdci v rolích techniků doladili motory a chopili se ještě leštěnek a hadříků, aby precizně nablýskali karoserie, chromové díly i samotné motory. Pak už zaznělo startovní zatroubení a kolona 120 vozů od nejstaršího po ty nejmodernější se pohnula směrem k centru dolnorakouského městečka.

Tam kolona obsadila celé náměstí a poskytla zajímavou podívanou do průřezu historie výroby. Hned za popularem následovaly hojně zastoupené felicie ve verzi roadster, vyráběné na konci 50. a začátku 60. let minulého století v závodě v Kvasinách.

Na ně se pyšně díval jeden z účastníků, ale i organizátor mnoha dřívějších setkání Bohuslav Čtvrtečka, který v kvasinském závodě na východě Čech mnoho let pracoval.

„Díky téhle felicii se v tehdejší době podařilo v Kvasinách udržet výrobu. Mnohokrát se říkalo, že už závod končí, ale vždycky se nakonec našel model, který to zachránil. Vždycky se tam dělaly nějaké speciality, třeba superby pro vládu, ,erka‘ nebo tyhle roadstery,“ vzpomínal Bohuslav Čtvrtečka.

Na dalším místě pak zaparkovala třeba octavia s rokem výroby 1962 a jen pár metrů od ní stála také octavia, ale vyrobená v roce 2014 ve sportovním provedení RS.

Za pár minut je všechny okukovali místní obyvatelé, někteří se s nimi nechávali vyfotit a od majitelů vyzvídali, jakou mají motory spotřebu paliva, jakou rychlostí jezdí či jak šlapou ventily.

„Maximální rychlost je 100 kilometrů v hodině, ale komfortní pro motor i posádku je rychlost kolem 70 kilometrů v hodině. Auto má tři rychlosti a zpátečku a váží 900 kilogramů,“ vypovídal o nejstarším exempláři – zmíněném popularu Hans Skjulsvik. Ten se stane organizátorem příštího ročníku a bude ho hostit v norském Trondheimu.

Novodobé ročníky jsou příležitostí k setkání dlouholetých přátel a poklábosení o životě i automobilech. Ty první, které se konaly na konci 60. let minulého století, měly ještě politický podtext.

„Před těmi zhruba šedesáti lety se uzavíraly hranice. První setkání vzniklo na popud lidí z tehdejší NDR, protože se chtěli setkat s německými soukmenovci a nechtěli se dohadovat s úřady, kdo kam koho pustí nebo nepustí. Proto vznikla myšlenka setkávání fandů škodovek a pod touhle zástěrkou se lidi mohli potkat bez prohlídek a sledování státní bezpečností,“ vzpomínal Josef Pálka na dobu, kdy nejen cestování bránila železná opona.

Teď už naštěstí nikdo a nic nepřekáží scházení lidí z různých zemí, a tak v novodobé historii účastníci nemusí řešit nějaké utajení. Letos během týdenní sešlosti jezdili po vinařském dolnorakouském regionu nebo společně fandili finalistům fotbalového mistrovství světa.

„Ustálilo se pravidlo, že jeden rok se koná sraz u nás v Česku, pak jsou dva nebo tři ročníky v zahraničí a pak zase u nás. Když jsme doma, tak se setkání většinou spojuje s návštěvou automobilky a jede se na prohlídku Prahy,“ přiblížil další program Josef Pálka a vzpomínal i na zajímavá zpestření. Mezi účastníky srazů někdy vznikla i užší pouta.

„Dvěma párům jsme tady v Čechách během týdenního setkání dokonce vystrojili svatbu. Jednou to byl pár z Anglie, podruhé to byl smíšený dánsko-německý pár. Dalo trochu práci zajistit všechny dokumenty, aby byl sňatek cizinců na našem území oficiálně uznán, ale podařilo se to,“ dodal Pálka a doufal, že letitá tradice bude mít i mnohá další pokračování, ač připustil, že účastníci patří spíše ke starší generaci.

„Nejstarší účastnici je 89 let, ale je tady i desetiměsíční miminko a několik dalších dětí, a tak je snad o další generace postaráno,“ pousmál se organizátor z českého autoklubu Pálka.