Řídili jsme studii Škody VisionC za třicet miliónů korun

Místem utajované prezentace byla nenápadná hala v nově vybudované průmyslové zóně v těsné blízkosti dálničního sjezdu v Kosmonosích u Mladé Boleslavi. V prázdné tmavé hale působí zeleně svítící koncept jako magnet, nízká silueta a výrazná barva, která vzbudila rozruch i u vedení koncernu Volkswagen, přitahuje zaslouženou pozornost.

Škoda vyrobila hned dvě studie VisionC, obě vypadají stejně, ale jen jedna je funkční. Druhá, kterou koncern ukazuje po celém světě, je hliněná a nemá vytvořený interiér. My jsme usedli do té zajímavější verze, která je poháněná benzínovou čtrnáctistovkou s možností spalovat nejenom benzín, ale i CNG. Karoserie není vyrobena klasicky z oceli, nýbrž z laminátu. Vyvinout a vyrobit tuto studii trvalo přibližně jeden rok.

Cena koncepčních automobilů se vždy určuje velmi složitě, jde o kompletně ruční výrobu a nikdy nevzniknou více než dva tři kusy, někdy ani to ne. Podle našich informací je cena nejnovější škodovácké studie přes 30 miliónů korun. Poté, co VisionC objede celý svět na nejrůznějších interních, novinářských či designérských akcích, zamíří do trezoru a poté do firemního depozitáře a pak případně do muzea automobilky v Mladé Boleslavi.

VisionC je postaven na modulární platformě MQB, s délkou na pomezí octavie a superbu. Kromě výrazné zelené barvy zaujmou zejména netradičně tvarované, skvěle vypadající trojúhelníkové světlomety. Pokud se potvrdí informace o použití přední masky pro nový superb, mohl by tento zástupce střední třídy dostat mnohem atraktivnější a méně konzervativní zevnějšek.

Ostře řezané světlomety připomínají podle automobilky český broušený křišťál, který je mimochodem vkusně instalován také uvnitř automobilu – například na výplních dveří, z křišťálu je i celá středová konzole a drobné krystalky najdete i na logu automobilky. Dojem z tohoto tradičního českého drahého kamene, který se v takové míře neobjevil u žádné škodovky, je uvnitř auta výtečný – působí vkusně, překážkou při použití v sériové výrobě je samozřejmě vyšší hmotnost i pořizovací cena.

Moc pěkně vypadá VisionC, který je – jak se na škodovky sluší – věrný karoserii typu  liftback i z profilu. Dlouhá kapota i prudší zakončení od středních sloupků navozují dojem velkých sportovních aut (která při pohledu zepředu podpoří široké boky). Auto je svým způsobem navržené minimalisticky, žádná hrana není použita samoúčelně.

Zajímavým technickým řešením jsou zapuštěné kliky – principem je senzor, který reaguje na základě dotyku (vyskočí klika), servomotorek odstrčí dveře od pantu dveří. Při zavření se bezrámové dveře automaticky dovřou, což je prvek, který používají luxusní sedany.

Asi jediným prvkem, který se autorovi článku nelíbí, je ztvárnění zadní části automobilu, kdy víko kufru z některých úhlů příliš nekoresponduje s podivně naroubovaným zadní nárazníkem. Ale to je samozřejmě do značné míry subjektivní. Kolegovi, který byl rovněž na prezentaci, se tento prvek naopak líbil.

Zajímavostí je i použití velkého množství diod. Náš dojem, že jich byly použity stovky, rychle vyvrací šéfdesignér Jozef Kabaň. „Jsou jich tisíce,“ říká. Pravdou je, že kromě světlometů je najdete i uvnitř automobilu, kde slouží ke svícení, jich jsou desítky i v sedačkách. Jako celek působí vkusně, žádný pouťový kýč se nekoná. Mimochodem, výtečný dojem dělá i dílenské zpracování, které je velmi pečlivé – třeba švy nebo čalounění na všech čtyřech samostatných béžovo-černých sedadlech působí luxusním dojmem.

Velmi nezvyklé je seřizování sedačky podle otisku prstu (do paměti lze uložit až tři nastavení). To zatím žádné sériové auto nemá, stejně jako možnost ovládat veškeré osvětlení auta tabletem.

Ne všechno je ale zcela funkční, přece jenom jde o studii. Kupříkladu digitální rychloměr ukazuje během našeho ploužení prázdnou halou nesmyslná čísla, zpoza automobilu se při zatáčení ozývají nejrůznější pazvuky, karoserie se kroutí a zařazení rychlosti na kulise automatické převodovky (DSG) za autora článku udělá jeden z tvůrců tohoto konceptu.

Po pár kolečkách rychlostí cca 10 km/h přestaneme VisionC trápit – přece jen nejde o auto, se kterým by se mělo jezdit, a ženevský autosalon i novinářské jízdy mu daly pořádně zabrat. Koncept po necelé hodině zamíří k nabíječce, pózování pro fotografy i samotná jízda baterii rychle vyčerpá a klasické dobíjení přes alternátor koncept samozřejmě nemá.