Hlavní obsah

Reportáž: Jak se řídí auto na zamrzlém jezeře

Novinky, Martin Žemlička

Ve švédské Anttile jsme na zamrzlém jezeře koncem března vyzkoušeli, jak se řídí auto s předním a zadním pohonem. Oba vozy měly hřeby, které se v Česku - na rozdíl od Skandinávie - nesmějí používat.

Jízda po zamrzlém jezeřeVideo: Novinky

 
Článek

Hodina letadlem do Kodaně, pak dvě hodiny vlakem a osm hodin autobusem. Stojím společně s desítkou českých novinářů na zamrzlém jezeře v pusté krajině plné hustých lesů. Asi po hodině začne bez přestání silně chumelit. „Led má asi půl metru,“ říká mi jeden z místních. „Ale za týden už bude po všem,“ dodá chlapík. Je konec března.

K otestování zde jsou tři automobily, ale jezdí se prakticky jenom se dvěma – Volvem S60 a trojkovým BMW ve verzi kombi. Bílé BMW 120d má vyměněný celý motor za třílitrový šestiválec a finální výkon činí 324 koní a těžko uvěřitelných 660 Nm.

Všechny tři automobily mají na pneumatikách kovové hřeby. Nepředstavujte si však, že z pneumatik čouhají hřebíky, jsou to malinké, hladké kovové výstupky, kterých je na každé pneumatice 200. U nás jsou hřeby zakázané, ve Skandinávii s nimi naopak jezdí prakticky všichni – silnice se totiž nesolí a celou zimní sezonu se tak jezdí na uježděném sněhu. Není divu, že právě Skandinávci jsou mistři v jízdě na sněhu (a na šotolině).

Červené Volvo S60 má pohon předních kol, chybí mu klasická ruční brzda a elektronická stabilizace nelze úplně vypnout. Přesto je s tímto autem zábava a na ledové trati dovoluje projíždět dveřmi napřed i sérii zatáček. Chce to jemně pracovat s plynem, před zatáčkou pomocí kontra auto rozhodit a pak už jenom dávkovat plyn. Řidič by neměl reagovat na samotný smyk, ale o pár setinek vteřiny dříve, než se u auta rozhodí záď – a u auta s předním pohonem ubrat plyn nebo dát kontra volantem.

Ukazuje se, že hřeby jsou vynikající zejména na ledu, ale neocenitelné jsou i na sněhu, který postupně zasypává vytyčenou trasu. Jen škoda, že Volvo má místo klasické parkovací brzdy tlačítko – zatažením „ručky“ lze auto lépe „přemluvit“ k zatočení zejména v ostrých zatáčkách.

V případě BMW s pohonem zadních kol se dalo jezdit rozevlátěji, vypnutí prokluzu „pochytalo“ celou řadu jezdeckých chyb a dovolilo částečně driftovat, úplné vypnutí pak bylo oříškem pro všechny přítomné – vyprošťovací auto zejména zpočátku muselo jezdit k BMW uvězněnému ve zhruba půlmetrové sněhové bariéře každou chvíli. Citlivá práce s plynem a přiměřené kontra umožnily projet zatáčku s výrazným překývnutím zádě. BMW je výtečně čitelné, na ledu však reaguje s menším zpožděním.

Zábavnost však na sněhu a ledu není o rychlosti, dostatek endorfinů vyplaví do mozku i jízda v rychlosti kolem 30 km/h, kdy se auto smýká z jedné zatáčky do druhé.

V Česku bohužel možnosti pro jízdu na ledu prakticky nemáme. Hodně se dá ale naučit na zasněženém (a opuštěném) letišti nebo velkém prázdném parkovišti. Mnohé automobilky pořádají právě ve Skandinávii (zejména ve Finsku a ve Švédsku) několikadenní jízdy na ledu, jde však o dost drahou záležitost. Levnější kurzy jízdy na ledu, respektive sběhu lze pak sehnat v sousedním Rakousku.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám