Podobně disciplinovaní jsou i Američané, naopak problémy má s autovraky Německo.

Likvidace starého auta může stát Francouze sto eur

Staré auto lze ve Francii nabídnout jako protihodnotu při koupi nového nebo je nutno ho dát zlikvidovat na vrakovišti. Na ulicích nejsou rozpadající se vraky vidět. Za přijetí starého auta si na "hřbitovech aut" účtují podle dostupných informací od dvaceti do asi sta eur (640 až 3200 korun). Ve Francii putuje ročně na vrakoviště asi 1,2 až 1,6 miliónu automobilů, což znamená 1,1 až 1,4 miliónu tun materiálu.

Rusové své automobily většinou nevyhazují

V Rusku dosud neplatí žádný zákon, který by občanům ukládal likvidaci technicky nevyhovujícího vozidla. Automobilisty nelze potrestat za to, že nepojízdné auto nechávají na městských ulicích, na vesnických polích, na okrajích lesů, či na břehu rybníku. Jen v Moskvě bylo loni odtaženo na 300.000 takto zapomenutých automobilů.

Ruským silnicím vládne rozmanitost vozidel, jež se na nich prohánějí. Vedle záplavy mercedesů a supermoderních terénních vozidel je obklopují žigulíky a volhy, které leccos pamatují. Jen zázrakem drží pohromadě, a přesto jezdí.

Autovraky jsou vleklým problémem německých měst

Nelegálně odkládané autovraky jsou letitým problémem německých měst. V metropoli Berlíně jich policie v loňském roce registrovala na ulicích 25 000. Počátkem 90. let zažil Berlín první velkou vlnu problému, když se lidé překotně začali zbavovat svých vysloužilých dvoutaktních trabantů a wartburgů. K řešení problému moc nepřispěly ani dramaticky zvýšené pokuty, které dnes činí až 15 000 eur (800 000 korun). Vypátrat majitele starých vozů se daří jen v menšině případů.

V zemích EU jsou podle informací společnosti Peugeot celkové náklady na demontáž automobilu mezi 150 a 400 eury. Nejvíce drtiček automobilového odpadu je Německu, Francii a Velké Británii při průměrných nákladech mezi 50 až 70 eury za vůz.

Likvidace automobilů v USA je prosperujícím odvětvím

Likvidace starých automobilů vyřazených majiteli z provozu je ve Spojených státech průmyslovým odvětvím, které přináší nemalé zisky. Ročně se podle statistik zbavují Američané zhruba 12 miliónů automobilů. Ačkoli zákon neukládá výslovně, co má majitel s automobilem udělat, drtivá většina lidí je odváží na automobilové hřbitovy proslavené v amerických akčních filmech. Na ulicích velkých měst zůstává odstaveno bez značky jen mizivé množství aut.

Motoristé v Rakousku se většinou musejí postarat o likvidaci auta

Před koupí nového osobního automobilu Rakušané většinou zvažují, jak naloží se svým dosluhujícím vozem. Odstavit ho jen tak na ulici nebo v lese se příliš nevyplácí, protože policie v takovém případě auto z evidence neodhlásí. Před definitivním vyřazením auta z provozu musí jeho majitel předložit mimo jiné potvrzení, že vůz bude odborně zlikvidován.

Likvidace nepoužitelného automobilu je všeobecně bezplatná pro vozy, které byly zařazeny do evidence po 1. červenci 2002. Pro ostatní auta neschopná provozu bude předání k likvidaci bezplatné až od poloviny roku 2007. Pokud ovšem autu chybějí podstatné části, především motor, katalyzátor anebo karosérie, majitel se zřejmě poplatku za recyklaci nevyhne. Rovněž platí v případě, že odevzdá pojízdný automobil. Poplatek se liší, může dosáhnout i několika stovek eur.

V Británii se řeší, co s novou legislativou EU o autovracích

V Británii skončí svou životnost podle tisku každoročně asi dva miliony vozů. Direktiva EU, která vyžaduje, aby byly ještě více recyklovány, však vyvolává jisté znepokojení. Ekologové i zákonodárci se obávají, že pokud za likvidaci auta budou Britové muset platit, mnohem více než dnes jich své staré vozy prostě opustí a o likvidaci se pak bude muset postarat obec z daní.

Zatímco před pěti lety dostal majitel za staré auto zaplaceno v průměru 28 liber, protože mělo hodnotu druhotných surovin a dílů, dnes cena kovového šrotu klesla a karta se skoro přesně obrátila: za likvidaci auta se v průměru platí 24 liber, především za náklady spojené s bezpečnou likvidací vozu.