Hlavní obsah

Čeští studenti chtějí se svým autem na vodík ujet po Evropě alespoň 900 km

Právo, Pavel Karban
Ostrava

HydrogenIX, tak se jmenuje vozidlo poháněné vodíkem, které sestrojili studenti z ostravské Vysoké školy báňské-Technické univerzity (VŠB-TU). A už za týden se s ním vydají na letošní ročník Shell Eco-marathonu Europe, ve kterém týmy vysokoškoláků z celého světa soutěží se svými nápady v oblasti futuristických prototypů a vozidel městského typu.

Článek

"Vodík je jednou z alternativ budoucnosti. Má však nejen mnoho pozitivních, ale i negativních vlastností,“ upozornil Bohumil Horák z katedry měřicí a řídicí techniky fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TU.

Právě pod jeho vedením tým vysokoškoláků vozítko na vodík připravuje. A už za týden se zúčastní letošního 25. ročníku Shell Eco-marathonu Europe v německém Lausitzu. Mezi přihlášenými 207 týmů z 29 zemí jsou zástupci Ostravy jediní z České republiky.

S HydrogenIX chtějí jeho autoři ujet minimálně 900 kilometrů. "To bychom považovali za úspěch,“ přiznal Horák s tím, že cena vozítka není vysoká. "Nejdražší je palivový článek, který stojí 160 tisíc,“ vysvětlil.

Ovládá se to skoro jako kolo, řekla řidička

Podle Horáka musí vozítko přihlášené na Eco-marathon splnit některé podmínky. Jedním z nich je i minimálně třicetikilometrová rychlost. Aby toho stroj dosáhl, nesmí mít jeho řidič vysokou hmotnost, nicméně nesmí být ani nejlehčí. "Váha řidiče nesmí klesnout pod padesát kilogramů,“ upřesnil vysokoškolský profesor s tím, že tým má řidiče hned dva. Teda spíše dvě řidičky, protože v obou případech se jedná o mladé slečny. "Jedna musí pár kil ještě shodit, druhá zase přibrat,“ prozradil se smíchem Horák.

Foto: Pavel Karban, Právo

HydrogenIX, tak se jmenuje vozidlo poháněné vodíkem, který pro letošní Shell Eco-marathon Europe připravil tým studentů z ostravské VŠB-TU.

Že by ale mezi slečnami a hochy z týmu panovala rivalita, odmítl. "Není důvod k nějaké rivalitě. Kluci holkám nezávidí, že můžou řídit, protože nikdo z nich nemá padesát kilo.“

Test prototypu si tým sedmi vysokoškoláků naplánoval na úterý, a odbyl se na ploše mošnovského letiště. Do kokpitu si poprvé v životě doslova lehla dvaadvacetiletá Kristýna Friedrischková a několik minut kroužila po ploše. „Je to docela náročné řídit a korigovat,“ přiznala poté, co zastavila. Vlastnit takové autíčko by jí ale nevadilo, klidně by ho prý používala na cestu do školy. „Kdyby ovšem normální auta brala na vědomí, že jsem tak nízko.“

Foto: Pavel Karban, Právo

Bohumil Horák vybral pro řízení vozidla na vodík dvě řidičky. V kokpitu je Kristýna Friedrischková, vedle prototypu je Tereza Otáhalová.

Fakt, že pod tělem má v litrové láhvi stlačených asi 180 litrů vodíku, jí nevadil. „To ale neznamená, že z něho nemám respekt. Obava z toho, že se něco stane, je ale minimální,“ doplnila jedna ze dvou řidiček HydrogenIXu. Její kolegyní je o rok starší Tereza Otáhalová. Řídit vozítko ji prý nikdo neučil. „Všechno děláte intuitivně, něco jako na kole,“ smála se.

Reklama

Výběr článků

Načítám