Historie automobilismu zná hned několik vozů, o nichž se tvrdí, že tu či onu zemi "postavily na kola". Pro Američany je to Ford Model T, pro Italy Fiat 500 a Francouzi pro změnu nedají dopustit na Citroën 2CV alias kachnu. Žádný z nich se však nedočkal takového rozšíření jako Volkswagen Brouk. Během 58 let produkce (1945-2003) jich bylo vyrobeno přes 21,5 miliónu, přičemž vzhled auta se za tu dobu změnil jen v detailech.

Historie brouka se začala psát na počátku třicátých let a byla úzce spjata s tehdejším politickým vývojem v Německu. Nastupující nacistický režim viděl v možnosti vyrábět levná osobní auta pro masy mocný propagandistický nástroj.

Vývoje takového vozu se ujal konstruktér Ferdinand Porsche. První prototyp spatřil světlo světa v roce 1931, ale trvalo ještě několik let, než se vůz dopracoval k podobě, která jej proslavila. Tvůrcem aerodynamické karoserie, nápadně podobné české Tatře T97, ale nebyl Porsche, nýbrž designér Erwin Komenda. S Tatrou nemělo auto společný jen vzhled, ale i koncepci se vzduchem chlazeným motorem typu boxer umístěným vzadu.

Ačkoli byla výroba z velké části ruční, vyrábělo se tolik vozů, že se jím zahltily poválečné trhy.:. Ačkoli byla výroba z velké části ruční, vyrábělo se tolik vozů, že se jími stačily zásobit nenasycené poválečné trhy.

S výrobou lidového vozu se v dolnosaském Wolfsburgu začalo v roce 1939. Nesl označení KdF-Wagen, které odkazovalo na název organizace Kraft durch Freude ("síla díky radosti"), odnože nacistické Německé pracovní fronty. Z pásů však sjelo jen několik stovek vozů, načež byla jejich produkce nahrazena zbrojní výrobou. KdF-Wagen se přesto osvědčil i německým vojákům, zejména těm bojujícím v severní Africe. Jeho podvozek byl navíc využit při stavbě armádních vozů.

Zlatá éra brouků nastala až po skončení druhé světové války a do značné míry se stala symbolem německého hospodářského zázraku. Velký podíl na tom měl britský důstojník Ivan Hirst, který notně poničenou továrnu ve Wolfsburgu dokázal již během roku 1945 uvést do stavu umožňujícího obnovit výrobu. Na jaře 1946 už sjíždělo z výrobních pásů měsíčně kolem tisíce vozů.

V roce 1946 se už vyrábělo měsíčně tisíc vozů, na tuto poválečnou dobu neuvěřitelné číslo.:. V roce 1946 se už vyrábělo měsíčně tisíc vozů, na poválečnou dobu hospodářky zničeného Německa neuvěřitelné číslo.

Nenáročná obsluha, solidní jízdní vlastnosti, rozumná cena a v neposlední řadě i sympatický vzhled - to byly argumenty, na které slyšeli zákazníci nejen v Německu. Velkou oblibu si brouk získal například ve Spojených státech, kde se proslavil i jeho sourozenec v podobě známého mikrobusu. O velkém zájmu zákazníků svědčí, že už v roce 1955 sjel z výrobního pásu milióntý brouk. O 17 let později, 17. února 1972, pak malý Volkswagen převzal prvenství v počtu vyrobených kusů, které do té doby držel Ford Model T.

Zajímavé je, že jméno Beetle byl vozu dán až v roce 1967. Tak jej ale znají zákazníci už dříve, protože toto jméno mu bylo přiřknuto zákazníky, kteří v něm svého "broučka" viděli.

Ačkoliv se v průběhu výroby pod kapotou odehrála řada výrazných konstrukčních změn, v sedmdesátých letech už brouk ve srovnání s konkurencí působil poněkud obstarožně. V roce 1974 jej ve wolfsburgské továrně nahradil nový model - Golf. Tři a půl roku nato byla výroba brouka zastavena i v továrně v Emdenu. Jako kabriolet se ale vyráběl v dílnách karosářské firmy Karmann až do roku 1980.

Původní a současný kabriolet Volkswagenu Beetle:. Původní a současný kabriolet Volkswagenu Beetlefoto: Volkswagen

Ukončení produkce v rodném Německu pro malý Volkswagen neznamenalo konec. Ještě dlouhou dobu vyjížděl z bran továrny v mexickém městě Puebla. Skutečně posledním původním broukem byl až bleděmodrý exemplář s pořadovým číslem 21 529 464. Z linky sjel 30. července 2003, 64 let od začátku výroby.