Test BMW 320d: bavorák, který jezdí pod 5,5 litru

Trojkového bavoráka charakterizuje masivnější záď kombinovaná s odlehčeným, avšak neustále zamračeným předkem. Klínovitý tvar vozu není špatný. Právě naopak. Navíc dostal do vínku unikátní vlastnost - jen těžko se okouká.

Testovaný vůz s metalízou barvy měsíčního kamene působil velmi elegantně. Zvědavce však nechával v klidu a rozhodně nebudil přes své větší rozměry na cestách a parkovištích velkou pozornost.

Interiér vozu je velmi konzervativní. Žádné designérské výstřelky se v něm naštěstí neschovávají, a to je jedině dobře. BMW se drží mustru, který definovaly předchozí vozy série. Palubovka je v tomto duchu rozdělena na tři segmenty - vlevo se zabydlel rychloměr a otáčkoměr, napravo navigátor spolu s obrazovkou počítačového subsystému a pod ním ovládání ventilace či rádia.

Ve výbavě individual je deska obložena leštěným dřevem, její černá barva skvěle zapadá do provedení interiéru (kůže v černé a béžové barvě). Na přístrojovku plynule navazuje středový panel s integrovaným ovladačem iDrive. Ten již tradičně slouží k ovládání palubního počítače.

Podvozek selže s trochou nadsázky jen na ledě. Za běžného provozu ho snad ani není možné od vozovky odtrhnout. Auto se díky vyšší hmotnosti a větším rozměrům chová na silnicích velmi klidně a nenechá se jen tak vyvést z míry.

Napomáhá tomu i posilovač řízení, který není pro slečinky a řidiči usnadňuje ovládání právě natolik, aby v jeho mysli zůstal pocit, že řídí skutečný vůz a ne jakési přeposilované cukrátko. Vozu příliš nevadí příčné nerovnosti. V kabině je však ucítíte. Podvozek je totiž poněkud tvrdší, vliv na to měly i nízkoprofilové pneumatiky nasazené na osmnáctipalcových ráfcích.

Jedinou výtku k BMW 3 přesto mám. Přes podvozek se do kabiny v určitých situacích přenáší ruch z vozovky. Například na D1 ve směru na Prahu byl v jednu chvíli hluk tak silný, že jsem nemohl jinak než zaparkovat na odstavném parkovišti a přesvědčit se, že nemám defekt. Těžko však z toho vinit BMW, chyba je jinde. Němci těžko kdy navrhnou auta pro náš hlavní tankodrom...

Vynechat nelze brzdy, které mají opravdu velký potenciál. Brzdit je nutno velmi citlivě, aneb posaďte člověka z "běžného vozu" do bavoráka a rozbije si nos o čelní sklo. Pedály totiž stačí jen lechtat. Dupnout na brzdu se nevyplácí. Rčení "stojím na fleku" nabývá na platnosti právě tady.

320d nevadí rychlejší jízda s ostřejším řazením. Ovšem kdo by v nabídce BMW hledal motor, který uspokojí jeho adrenalinové ambice, jistě nesáhne po novém naftovém dvoulitrovém agregátu se 120 kilowaty. Daleko lépe mu poslouží benzinový šestiválec. Naftový čtyřválec nabízí jiné klady. Předně je to kultivovaný tichý chod a hlavně výborná spotřeba.

V testu, ve kterém vůz zdolal kolem 1000 kilometrů, se dostala k nádherným 5,5 litrům nafty na 100 kilometrů. Bavoráka jsem projel na hlavním dálničním tahu z Prahy do Ostravy a zpět, zbytek byly projíždky v městském provozu. S autem jsem se nevyhnul ani dvouhodinové zácpě na D1. Spotřeba proto velmi příjemně překvapila, nehledě na to, že byl model vybaven automatem.

Trojka s dieslovým motorem se jen těžko opouští. Řidiče plně uchvátí přesným řízením, výborně postaveným podvozkem, nízkou spotřebou. Zamrzet může méně místa na zadních sedadlech nebo horší přístup do zavazadelníku.

Vyjadřovat se k ceně bavoráka snad ani nemá smysl. Prostě buď na něj máte nebo si vyberete vůz jiné značky. Němci si za své produkty již tradičně nechávají dobře zaplatit. Cena testovaného vozu, která byla bez 25 000 rovna 1,5 miliónu korun, proto určitě nikoho nepřekvapí.