Hlavní obsah

Režisér Jan Švankmajer uvádí do kin nový film

Právo, Michal Procházka

Po nenažraném Otesánkovi jsme se dočkali dalšího filmu výstřední postavy české kinematografie Jana Švankmajera a jeho nedávno zesnulé ženy výtvarnice Evy. Jejich snímek Šílení přináší podle očekávání surrealismem poučený příběh, který tentokrát hladový většinový divák asi nespořádá bez následků tak, jako slupnul Otesánka.

Článek

Za předlohu posloužily dvě povídky Edgara Allana Poea, z něhož Švankmajer čerpal už ve svých starých krátkých filmech. Nyní zamíchal do svého lektvaru příběhy Zaživa pohřben, Šílený psychiatr a k tomu ještě postavu Markýze (Jan Tříska), inspirovanou markýzem de Sade. Vznikl slepený a literaturou šustící hororový příběh, který tvoří absurdní, alegorické i místy rozvleklé putování Jeana Berlota (Pavel Liška).

Zakřiknutý outsider Berlot cestuje z pohřbu své maminky a svolí se doprovázet Markýze, který vyznává libertinskou filosofii, nutí ženy k orgiím a nenávistně káže (úryvky z textů markýze de Sade) proti pokrytectví a morálce. Exaltovaně hlásá svobodu slasti a revoltu imaginace a nadává Ježíšovi do zloděje laciných citů.

Zasvětitel Berlota nakonec přivede do druhého psychiatrického ústavu, který vede doktor Murlloppe (Jaroslav Dušek) a kde na něj čeká past. V roli ošetřovatelky, ale i místní kurvičky se mu zjeví osudová a nadržená (smrtelná kombinace) dívka Charlotta (Aňa Geislerová), která jej žádá o podivnou pomoc.

Berlot je terčem groteskních i zlých rozmarů svého volnomyšlenkářského průvodce. Stejně tak horečnatě trpí nemocí a halucinační vizí, v nichž učebnicově zápasí s fantómy dvou odporných sadistických zřízenců z blázince.

Příběh porcují pixilované záběry typicky švankmajerovského „hemžení“ masa zbaveného ducha, které „echt surrealisticky“ oblézá zvířecí lepky a končí zabaleno v balíčcích v obchodě. Chmurná, úzkostlivá krajina má temné barvy, nechybí zde hořící stromy, náznaky bestiálního, rafinovaného sexu i všudypřítomné exemplární zkaženosti.

V takovém stísňujícím světě lze pouze zoufale putovat, je těžké rozlišit, kdo je v blázinci zdravý či šílený. Realita, ale i řád, společnost rozumu postupně ztrácí přesné významy a propadá se do hrůzné nahodilosti, bezvýznamnosti a chaosu. Což autoři líčí s nepokrytou zlomyslností a ironií.

Temná alegorie toho, jak člověk vzdoruje vlastnímu nitru, své vyšinutosti i posedlostem, ale jak nakonec stejně podlehne zvrácenému světu, má dost divadelní ráz. A bohužel končí ve stylu očekávatelné, revoltující morality.

Pokud se divák podvolí a padne do Švankmajerovy propasti, aby zkoumal vlastní temné pohnutky a emoce, možná zahlédne cosi nového. Ale možná uvidí jen dobře známý pekelný karneval. Film, k němuž si Švankmajer vzal některé z nejobsazovanějších hvězd naší kinematografie, je zajímavou, ale anachronickou alegorií.

Šílení

Česká republika (2005),118 min.

Režie: Jan Švankmajer, výtvarná spolupráce: Eva Švankmajerová, producent: Jan Kallista, hrají: Jan Tříska, Pavel Liška, Anna Geislerová, Jaroslav Dušek

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám