Článek
Krátce poté, co se loni 29. října zřítil Boeing 737 MAX-8 společnosti Lion Air, přičemž zahynulo všech 189 lidí na palubě, se objevilo podezření, že by za nehodou mohl stát nový systém stabilizace letu MCAS, který automaticky srovná let, pokud by byl nos stroje příliš zvednutý. Systém však stlačoval nos dolů, i když letoun nestoupal, protože od indikátoru náklonu letu AoA dostával špatné údaje. Zdálo se, že jde o nešťastnou shodu náhod, protože čidlo špatně fungovalo už při předchozích letech a oprava problém nevyřešila.
Protože indonéské aerolinky mají dlouhodobě špatnou pověst, pozici výrobce to neoslabilo, i když se ukázalo se, že Boeing o systému v manuálu informoval nedostatečně a na problémy se systémem MCAS si stěžovali i někteří američtí piloti, takže vydal pokyny pro nouzové odpojení systému, které schválil Federální americký úřad pro letectví (FAA). Důvěra se dá pochopit, Boeing patří k nejvýznamnějším leteckým výrobcům.
Když se však letos 10. března zřítil další Boeing 737 MAX-8 společnosti Ethiopian Airlines, což si vyžádalo dalších 157 obětí, už byly stroje této verze uzemněny. Okolnosti pádu byly podobné a Boeing ještě před ukončením vyšetřování obou katastrof uvedl, že upraví software MCAS. Postup výrobce je pochopitelný. Dvě smrtelné katastrofy nového typu v rozmezí ani ne půl roku mohou být osudové nejen pro typ, ale i pro výrobce, jak se ukázalo v sedmdesátých letech po haváriích třímotorového Douglasu DC-10. Nakonec se přestal vyrábět a firmu pohltil Boeing.
Dvoumotorová 737ka je pro Boeing klíčová, vlajkovou lodí je sice dreamliner, ale je to jako u škodovky, octavií se taky prodá více než superbů a kodiaqů dohromady. Loni tvořily 72 procent z dodaných Boeingů právě různé verze typu 737. Na novou verzi 737 MAX evidoval Boeing 5000 objednávek.
Že Boeing podcenil bezpečnost, je patrné z jeho vyjádření, že systém MCAS nyní bude odečítat údaje ze dvou snímačů úhlu náběhu a ne jen z jednoho. Je přinejmenším podivné, že systém přebírající řízení letadla fungoval jen na základě jednoho čidla. Podle zjištění listu The Seattle Times to bylo označeno jako nebezpečné. Přesto ke změně dochází až po dvou haváriích, což vyvolává otázky, jak probíhalo schvalování letadla do provozu ze strany FAA.
Panuje podezření, že nebylo úplně v pořádku. Americké ministerstvo dopravy zahájilo ještě před druhou havárií vyšetřování možného trestného činu, přičemž vypovídat mají i konstruktéři. Přesto se létalo dál. I po pádu druhého Boeingu 737 MAX-8 úřad pro letectví FAA stále trval na tom, že typ je bezpečný, ačkoli už nesměl létat ve všech zemích mimo USA. Ministryně dopravy Elaine Chaová proto pověřila generálního inspektora ministerstva dopravy, aby provedl audit certifikačního procesu pro čtvrtou generaci Boeingu 737.
Panuje podezření, že FAA šel Boeingu až moc na ruku. Je sice běžné, že při schvalování typu do provozu úřady pro letectví s výrobci spolupracují, ale neustupují ze záruk bezpečnosti. Boeing však tlačil na rychlou certifikaci, při vývoji čtvrté úspornější generace 737 zaostával za konkurenčním Airbusem A320neo a spěchal, aby evropský výrobce neovládl klíčový segment trhu.
V případě zaostávání za konkurencí by sice měla rozhodnout neviditelná ruka trhu, jenomže na světě jsou v současné době jen dva velcí výrobci dopravních letadel - Boeing a Airbus. Pokud by Boeing vyklidil pozice a musel by propouštět. Projevilo by se to nutně na americké ekonomice. Boeing patří k největším firmám a deseti procenty se podílí na burzovním indexu Dow Jones Industrial.
Protože má každá země z pochopitelných důvodů prosazovat vlastní výrobky, je otázkou, zda se nepřežila stávající podoba procesu certifikace, kdy se osvědčení udělená některými národními úřady přebírají, a jestli by se neměl ustavit nadnárodní orgán.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Otázkou taky je, zda se z Boeingu nestala příliš velká firma, která nemůže padnout, jak se říkalo za hypotéční krize o některých bankách a šlo se jim na ruku. Tady by se však neměly přivírat oči, je zlé přijít za krize o dům, protože banka chtěla vydělat na rizikových hypotékách a klienty neupozornila, že se budou jen obtížně splácet, ale život ztracený v letadle, které se zřítilo, už vrátit nejde.