Článek
Víkend byl pro zájemce o politiku výživný. Na Slovensku s velkým náskokem vyhrála první kolo prezidentských voleb Zuzana Čaputová, v Česku ODS zrušila členství Václava Klause ml. ve straně.
Co se týče pomyslné soutěže o politika víkendu, pro značné množství lidi je Klaus ml. přitažlivější. Sám politik řekl, že má tisíce podporovatelů, a nevyloučil založení nové strany. Pokud by vznikla, konkurovala by SPD. Ze Slovenska by ji mohli na dálku podpořit příznivci neúspěšných prezidentských kandidátů Štefana Harabina a Mariana Kotleby.
Ti čeští občané, kteří uvítali úspěch Zuzany Čaputové, překypovali vedle radosti také hořkými úvahami o tom, proč není něco takového ani náznakem možné u nás. Vážně, proč? Zkusím to vzít z jiné strany.
Nový místopředseda ČSSD Michal Šmarda v neděli na Primě ke schvalování teroristického útoku na Novém Zélandu některými občany nejdříve řekl, že ve chvíli, kdy k tomuto dochází, je to trestné. Pak se ale těchto lidí zastal s tím, že „i oni jsou oběti toho, co se dneska ve společnosti děje. To je výsledkem něčeho, že tady začali mimo jiné i politici, možná některá média, obchodovat s emocemi lidí“.
V následné veřejné debatě na Twitteru mi napsal: „Samozřejmě, že každý je odpovědný za své činy a výroky. Ale pokud se zvedne takto masivní vlna zla, nemohu se spokojit s tím, že začnu trestat stovky a tisíce jednotlivců. Musím hledat kořeny a původce zla.“ Jenže v české společnosti lze kořeny a původce zla, tedy šíření nevraživosti vůči lidem, kteří „jsou jiní“, dohledat snadno zde.
Nebylo zaznamenáno, že by pan místopředseda protestoval proti pozvání tohoto muže na nedávný sjezd ČSSD. Tento kořen naopak soc. dem. dlouho zalévá a hnojí. Stejně se staví k Andreji Babišovi, který rozdává na všechny strany obvinění bez důkazů.
Na Slovensku byl možný úspěch Zuzany Čaputové proto, že se společnost rozdělila. Sama kandidátka dostala téměř před třemi roky tzv. „zelenou“ Nobelovu cenu za Evropu proto, že se ostře postavila proti kořenům a původcům zla a vyhrála zde. Teď ji podpořili lidé, kteří opakovaně, ve velkém množství demonstrovali proti domácím kořenům zla, jak je chápali oni.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Kazatelova věta „Je čas házet kamení a čas kamení sbírat“ je stále platná. Nastal čas házet kamení. Na Slovensku do toho šli i s vědomím, že život nebude snadný a pohodlný. V Česku stále zní: „To chce klid.“ ODS se postavila proti této filozofii, když vyloučila Klause ml. Může ztratit, nebo získat, ale stojaté vody rozčeřila.