Článek
V článku „Bludy o migrantech a lži o EU…” píše: „Byli jsme s rodinou a s přáteli na dovolené v Itálii. Všechny ženy i slečny byly znásilněné od migrantů a pro samé ekonomické uprchlíky jsme si ani nesedli v restauraci a neprodrali jsme se na šikmou věž. Všude, zejména v chrámu svatého Petra, nás děsily zahalené ženy v burkách, pod nimiž měly schované samopaly a granáty.”
Takto vtipně by psal pro český bulvár, kdyby pro něj psal. Máme být rádi, pokračuje, že „migrační krize Evropu dosud nezničila a v blízké době nezničí. Migrační krizi v drtivé většině německých, italských či řeckých měst vůbec nezaznamenáte. Kdyby vám nikdo neřekl o její existenci, tak byste si jí v západní Evropě pravděpodobně vůbec nevšimli, pokud byste cíleně nešli na postižená místa, jako je ostrov Lampedusa nebo přístav Calais. Terorismus přitom není důsledkem aktuální migrace obyvatelstva, ale fanatismu. A velké množství uprchlíků prchá právě před fanatismem… Migrační krize probíhá především na obrazovce, protože televizní kamery nepřenášejí realitu míst, kde se nic neděje”. A dodává: „To jen čeští novináři jsou neobjektivní a neuvěřitelně neslušní. A žádná vítací kultura v EU není a nikdo nás nenutí stavět mešity a těch pár tisíc migrantů, jež nechceme, by přispělo k naší morální úrovni, jinak se ocitáme na periferii evropské kultury.”
Šafr jako exšéfredaktor Blesku bulváru jistě rozumí. Je stejný všude, The Daily Mail vypichuje jednotlivé drastické případy, přehání a vymýšlí senzace. Má stejné publikum jako Blesk, a přesto není Anglie na periferii evropské kultury. Ovšem 78 procent západní veřejnosti (Pew Research) je proti přijímání muslimských imigrantů stejně jako u nás, ale vládnoucí elita a bruselská nomenklatura nehodlají rozlišovat imigranty podle náboženského původu a nechávají hranice otevřené.
Není divu, že politici Visegradu nechtějí sdílet osud Západu. Po roce 2015 se už o vítací kultuře (willkomenskultur) opravdu nemluví, ale sám termín vymysleli zakomplexovaní Němci. Itálie už letos přijala 100 tisíc migrantů z Afriky k těm svým pěti miliónům, nepočítaje ty s italským občanstvím. A dle vysokého komisaře OSN čeká v Severní Africe šest miliónů lidí na nalodění. Nic se neděje, stačí jet na dovolenou a vyhýbat se ghettům.
Šafr má pravdu, že Evropu v brzké době migrace nezničí, sám ale propadl bulvárnímu, obrázkovému vidění světa. K pochopení tragédie se musí zahloubat do analýz lidí znalých, jako je filozof a člen francouzské Akademie Alain Finkielkraut, jemuž tu právě vyšla knížka „Jedině to je přesné”. Parafrázuji: Z ghett slyšíme o odporných Francouzích, nenávidí nás druhá třetí generace, nechtějí se učit, doma je k tomu nevedou, naše kultura je nezajímá, žijeme už v zemi, kde se nikdo necítí doma. Z pařížských čtvrtí se Francouzi stěhují na venkov. „Mají pocit, že jim přistěhovalci sebrali zemi a mění ji podle svého. Oni ji mění, ale žádný patriotismus k ní necítí. …Přichází chaos.”
Bulvár by jistě napsal, že je Francie s 10 milióny muslimy na pokraji občanské války. Snad ještě není, ale nedivme se prostým lidem a populistům, že takový osud našim vnukům připravit nechtějí.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.