Žloutenka typu A 

Patří mezi nejrozšířenější virus žloutenky ve světě i u nás. Odborníci o něm mluví jako o nemoci špinavých rukou. Virus žloutenky A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce až několik let. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou, např. pozřením kontaminovaného jídla či nápoje. V takových případech před nemocí nepomůže pečlivá hygiena, ale jedině očkování. To je velice účinné a poskytuje dlouhodobou až celoživotní ochranu.

Pouze ve zvláštních případech, kdy dojde například ke kontaktu s infikovanou osobou, je možné zahájit očkování až po pravděpodobném kontaktu s virem. Toto očkování by se mělo zahájit co možná nejdříve. Některé země mají ve svých doporučeních očkovat maximálně do 14 dnů od expozice.

Nemoc se projevuje zvýšenou teplotou, bolestmi svalů i kloubů, nevolností, zvracením a nechutenstvím. Tyto příznaky se projeví po 15 až 50 dnech od infikování. U některých pacientů se objeví charakteristické žluté zbarvení kůže a očního bělma.

Lék, který by zlikvidoval samotný virus, zatím neexistuje. Lékař nemocnému obvykle doporučí klid na lůžku a pilulky, jež zmírní teploty, bolesti hlavy, případně i zvracení. Zároveň s tím mu navrhne dlouhodobou dietu, nařídí klid a předepíše léky chránící jaterní buňky a podporující jejich obnovu.

Žloutenka typu B 

Nejčastěji se tímto typem žloutenky lidé nakazí při nechráněném sexuálním styku. Přenáší se však všemi tělními tekutinami – krví, slinami, spermatem či vaginálním sekretem. Virus žloutenky typu B může přežívat například i na zubním kartáčku, ručníku či holicím strojku, proto by si lidé měli dávat pozor na sdílení osobních hygienických potřeb.

Také zákroky jako manikúra, pedikúra či tetování představují riziko. K přenosu viru totiž stačí, dostane-li se mikroskopické množství infikované krve nepatrnou oděrkou do krevního oběhu nechráněné osoby, což se také může stát při úrazu či nehodě.

Proti tomuto typu žloutenky se u nás od roku 2001 očkuje povinně a také díky tomu se v posledních letech její výskyt v ČR snižuje. Loni žloutenkou typu B onemocnělo 90 lidí, ještě v letech 2005 – 2008 byl počet hlášených případů podle dat SZÚ více než trojnásobný.

Předpokládá se však, že se u nás pohybuje až 50 tisíc „přenašečů“ žloutenky typu B, u nichž se sice onemocnění nijak neprojevilo, ale mohou ho šířit dál. Navíc se v některých případech může u chronických přenašečů žloutenka typu B vyvinout v cirhózu či rakovinu jater.

Béčko se obvykle projevuje podobně jako chřipka, únavou, slabostí a nevolností, ale také tmavou močí, světlou stolicí a žlutým zbarvením kůže i očního bělma. Někdy probíhá dlouhodobě bez příznaků, což ztěžuje to, aby nemocný rozpoznal nákazu včas. Inkubační doba je dlouhá – 50 až 180 dní.

Žloutenka typu C 

Virus žloutenky typu C vědci objevili relativně nedávno, až koncem osmdesátých let
20. století, kdy se začaly množit případy žloutenek u pacientů po krevní transfuzi. Nemoc se přenáší převážně nakaženou krví. Nejvíce ohroženi jsou v současnosti uživatelé nitrožilních drog, nebezpečí může představovat také tetování či piercing.

Přenos je možný i z matky na dítě, infikovaná matka ale může porodit i zdravé dítě a infikovaný muž může rovněž mít dítě zdravé.

Přestože se oba typy žloutenky B i C přenáší v podstatě stejnou cestou, očkování existuje jen proti „béčku“. Výskyt žloutenky typu C je tak přirozeně vyšší. Celkem bylo za rok 2015 evidováno 945 případů nákazy žloutenkou typu C, což představuje nárůst případů tohoto onemocnění o skoro 10 % oproti roku 2014.

Určení diagnózy je často velmi obtížné, nemoc probíhá i několik let bez příznaků. Až po čase se přihlásí únavou, přechodnou ztrátou chuti k jídlu, svěděním kůže, trávicími obtížemi a pocitem napětí pod žebry vpravo.

Léčba bývá náročnější a bohužel ne vždy úspěšná. Když nemoc přejde do chronické podoby, hrozí z 80 % cirhóza a někdy i rakovina a selhání jater. Akutní onemocnění je možné léčit. Při chronickém onemocnění může stav vyžadovat až transplantaci jater.

Žloutenka typu D 

Virus žloutenky typu D je tzv. neúplným virem, to znamená, že sám o sobě nemůže člověka nakazit. K jeho přenosu je totiž potřebná současná přítomnost viru žloutenky typu B. Podobně jako tento typ žloutenky se i „déčko“ přenáší krví.

Lidé nakažení virem hepatitidy B, u nichž se rozvine hepatitida D, jsou více ohroženi chronickou infekcí a jejich nemoc je obvykle závažnější.

Žloutenka typu E 

Virus žloutenky E se přenáší potravinami nebo vodou. Onemocnění se projevuje stejně jako žloutenka typu A. Velmi nebezpečná je hlavně pro těhotné ženy v poslední třetině gravidity, kdy může končit fatálně pro matku i plod.

V současné době jsou známy také viry žloutenky F a G, jejichž chování a vliv na zdraví se teprve zkoumá.

Typ žloutenky
Způsob přenosu viru
Následky onemocnění
Vakcína
A
Kontaminovaná voda, potraviny, dotyk ruka-ústa po kontaktu s infikovaným předmětemJaterní dieta, omezení aktivního způsobu života. Nebyl popsán přechod do chronicity. U populace nad 40 let možnost komplikovaného průběhu i úmrtí. Ano
 B
Infikované tělní tekutiny, pohlavní styk, přenos z matky na dítě, použití kontaminovaných předmětů – jehla, holicí strojek, zubní kartáček atd.Jaterní dieta, omezení aktivního způsobu života. Několikaměsíční léčba antivirotiky. Možnost přechodu do chronicity s rizikem cirhózy či karcinomu jater. Ano
 C Infikovaná krev, pohlavní styk Jaterní dieta, omezení aktivního způsobu života. Několikaměsíční léčba antivirotiky. Možnost přechodu do chronicity s rizikem cirhózy či karcinomu jater. Ne
 DInfikovaná krev. K přenosu je nutná přítomnost viru hepatitidy B.Průběh onemocnění stejný jako u žloutenky typu B s podobnými následky.  Ne
 EKontaminované potraviny nebo voda Průběh onemocnění obdobný jako u žloutenky typu A vč. možných následků. Nebyl popsán přechod do chronicity. U těhotných žen vyšší riziko úmrtí v případě, že k infekci dojde ve třetím trimestru gravidity.  Ne
 F Tzv. hypotetický vir V několika případech, kdy nebyla prokázána spojitost vzniku onemocnění s viry typu A, B, C ani E, byl původce označen písmenkem F. Další zkoumání existenci viru však zatím nepotvrdila.  Ne
 GInfikovaná krev, přenos z matky na dítě, pohlavní styk. Geneticky podobný viru typu C. Zatím nebylo prokázáno, že vir žloutenky typu G vyvolává onemocnění jater. Onemocnění nemá žádné specifické příznaky, často se objevuje v kombinaci se žloutenkou typu C nebo HIV infekcí. Ne

Osoby starší 25 let u nás nejsou na základě očkovacího kalendáře proočkovány proti žádnému typu žloutenek.

V rámci tzv. očkování na vlastní žádost si mohou zájemci zvolit mezi kombinovanou nebo jednosložkovou vakcínou proti žloutence typu A a B, na které přispívá většina zdravotních pojišťoven.

Dieta je součástí léčby

Dietní omezení jsou u žloutenek součástí léčby. Platí zákaz alkoholu, přepalovaných tuků a chemických konzervantů. Jídelníček by měl být lehký, s dostatkem zeleniny a ovoce.

Pokud se objeví pocit tlaku v břiše nebo pocit nevolnosti, musí postižený jíst menší porce a méně tuků. Podrobnější rady, včetně doporučených jídelníčků, najdete v brožuře Diety při onemocnění hepatitidou od vydavatelství MAC.