"Zjistili jsme, že geny, které hrají roli při učení a pamatování, jsou nejvíce zasažené sníženou schopností sebekopírování v rámci čelní části mozkové kůry," uvedl člen týmu Bruce Yankner.

"Tyto geny jsou neobyčejně citlivé vůči činidlům jako volné radikály (sloučeniny kyslíku vznikající jako vedlejší produkty buněčného metabolismu) nebo toxiny (jedovaté produkty bakteriálního metabolismu) v životním prostředí."

Harvardští odborníci analyzovali posmrtně odebrané vzorky mozků od 30 jednotlivců ve věku od 26 po 106 let. Zatímco geny učení, paměti, opravy poškozené DNA či životnosti neuronových spojů s rostoucím věkem slábnou, jiné, které jsou spojeny se stresem, zánětlivými procesy a imunitními reakcemi, se naopak stávají aktivnějšími.

Studie konstatovala, že věk, v němž proces degenerativních změn začíná, v rozporu s očekáváním není konstantní ani předem daný: u převážné části zkoumaných mozků začal tento proces již po čtyřicítce, avšak u poměrně velké části sedmdesátníků se stárnutí ještě nezačalo projevovat a jejich mozky byly na úrovni čtyřicátníků.

Stárnutí mozku je rizikovým faktorem například Alzheimerovy choroby, vědci proto v dalších fázích výzkumu budou hledat cesty, jak tomuto procesu zabránit nebo ho alespoň aktivně zpomalit.