„Jedním z největších problémů, který lidé se zdravotním postižením pociťují, je vztah okolní společnosti,“ uvádí Petra Weissová z Nadace Sirius. Proto v lednu 2012 proběhla první vlna kampaně chodicilide.cz zaměřená především na neadekvátní pomoc, tj. předcházení situacím, kdy se lidé bez optání „bezhlavě“ snaží pomoci.

Tématem druhé vlny kampaně, která právě probíhá, se stal soucit, který se ve výzkumu ukázal jako převažující pocit lidí, když vidí někoho se zdravotním postižením, a obecně strach z kontaktu.

„Lidem se zdravotním postižením nejvíce pomůže, když s nimi budeme jednat jako se sobě rovnými. Jsou to lidé jako my, a tak se normálního kontaktu není třeba bát,“ vysvětluje smysl kampaně Petra Weissová.

Její slova potvrzuje i PhDr. Kateřina Stejskalová, členka Odborné rady projektu chodicilide.cz, vysokoškolská pedagožka a odbornice na problematiku lidí se zrakovým postižením: „Chodicilide.cz poukazují na důležitou stránku života osob se zdravotním postižením. Z vlastní zkušenosti prakticky nevidomého člověka mohu potvrdit, že často je větší překážkou přístup ostatních lidí, než fyzické bariéry.“

Desatero pro kontakt se zdravotně postiženými
Nebojte se, lidé s postižením – nekoušou, respektive „nekopou"! Jejich cesta je stejná, jen ji každý absolvujeme trochu jinou formou a vnímáme ji z poněkud odlišné perspektivy.
Neváhejte, jen se ptejte! Za zeptání nic nedáte, člověka s postižením většinou opravdu neurazíte, nezraníte, neztrapníte, pokud se ho zeptáte na věci, které vás zajímají nebo které potřebujete znát pro normální komunikaci s ním. Rada zní: Ptejte se!
Třikrát NE – Nemanipulujte s nimi, neberte jim důstojnost a nenechte je pocítit nesvobodu! Postižení jsou stejní jako vy. Hledají v životě nejspíš totéž – milujícího partnera, spokojenou rodinu, naplňující práci. Myslete na to, že „podle sebe soudím tebe!"
Nečeká vás faux pas, zapomeňte na trapas! Ani trapasů se nemusíte bát, když s nimi budete mluvit bez obav a předsudků. Není třeba pracně hledat vhodná slova. Nebojte se, že se ztrapníte. Žádné slovo, kterým uděláte „krok vpřed" směrem k nim, nemůže být špatné! Jinak řečeno – i s nevidomými lidmi se v klidu jděte dívat na film, i neslyšící člověk mohl slyšet zajímavý drb a s vozíčkářem si bez ostychu zajděte na kafe.
Nikdy nic nelze automaticky předpokládat! Vždy je nepříjemné, když nevíte, co očekávat. Abyste nebyli zaskočeni, vězte, že: i postižení s bílou holí můžou mít zachováno určité zrakové vnímání, znakující nemusí být zcela neslyšící, vozíčkář se může postavit na vlastní nohy nebo udělat několik kroků.
Naslouchejte! Vaše horlivost při snaze pomoci může přehlušit skutečné konkrétní potřeby člověka se zdravotním postižením. Proto naslouchejte, buďte trpěliví a zkuste jednat tak, jak byste si přáli, aby se jednalo s vámi.
Empatie – s ní se hned lépe komunikuje a žije! Možná všem pomůže, když se pokusíte vžít do jejich role – podíváte se na věc z jejich úhlu pohledu, budete jim naslouchat, postavíte se s nimi nohama na zem...
Otevřenost nade vše aneb Na spontaneitě není nic špatného! Buďte přirození a spontánní! Co vám běží hlavou? Nechte své myšlenky vyplout na povrch, ničeho se nebojte a zkuste být stejně bezprostřední a spontánní jako děti.
Lítost – nebo chcete-li soucit – nechte doma, to jsou nežádoucí pocity!  V ničem „postiženým" nepomohou, jsou nefunkční a většinou "postižené" dostávají do podřízené, nerovnocenné pozice.
Pojďte s nimi, nejen vedle nich... Můžete i letět, jen to zkuste v nižší letové hladině.
Udělejte první krok a "postižení" vám půjdou naproti!
 

Více informací naleznete na: www.chodicilide.cz; facebook.com/chodicilide.cz; TV spot - Soused, TV spot - oslava