Možná vám to bude připadat jako další bezvýznamný módní výstřelek, přesto jde podle odhadů až o tři procenta světové populace, jež sex neberou jako potěšení, ale jen jako mechanickou fyzickou činnost na plození dětí.

Může jít o muže i ženy, kteří jsou naprosto zdrávi a mohou být sexuálně aktivní, ale nejsou. Nejedná se tedy ani o lidi frigidní, kteří sex provozují, ale nic přitom necítí a ani o impotenty, kteří po sexu touží, ale nejde jim to.

„Asexuálové nejsou vůbec znepokojeni nízkou hladinou vzrušení. To je odlišuje od lidí se sexuální poruchou, kteří touží po nápravě," vysvětluje doktorka Lori Brott z University of British Columbia, která se věnuje léčbě sexuálních dysfunkcí.

V životě asexuála sex prostě nehraje žádnou roli. I když každý člověk tento stav prožívá jinak, rozhodně se nejedná o celibát a tedy nějaké účelové vzdání se sexu např. kvůli náboženskému přesvědčení.

Někdo se s tím prostě již narodí, u někoho tento stav vyvolá nějaký nepříjemný zážitek z dětství jako je znásilnění či pohlavní zneužití a u dalšího například chorobný strach z pohlavně přenosných chorob.

Odborníci nemají jednotný názor

Na řadě odpovědí ohledně asexuality se neshodují ani odborníci. Někteří tento stav berou jako vrozený celoživotní postoj, jiní jako další sexuální orientaci.

Asi nejdále došel tým psychologa Anthonyho Bogaerta z Brock University v kanadském Ontariu, který za hlavní příčiny vzniku asexuality považuje genetické dispozice, poté sexuální traumata z dětství a dospělosti, ale také prenatální změny v hypotalamu či  nemoc.

S tímto tvrzením souhlasí i psycholožka a sexuoložka Marií de Montesová, která ještě dodává: "Za asexualitu může i represivní nebo nadměrné promiskuitní prostředí, když například dítě vyrůstá s matkou, která se živí prostitucí či naopak žije v naprosto puritánské rodině, kde je sex absolutní tabu." Ve vývoji lidské sexuality tedy kromě genetiky hraje i velmi důležitou roli výchova a zkušenost.

Svou úlohu prý sehrávají i média. Například britský psychoterapeut Philip Hudson shledává hlavní příčinu asexuality v neustálém sexuálním bombardování, zvlášť pokud se jedinec neztotožňuje s jejich tvrzením.

Šťastní i bez sexu 

O asexuálech se často říká, že jejich odmítání sexu souvisí především s tím, že ještě nepotkali toho pravého či pravou. A že jakmile tuto svou osudovou lásku poznají, pak změní i své názory na sex.

Samozřejmě asexuálové toto tvrzení popírají. Přestože mezi nimi existují tací, co rádi masturbují či vyhledávají intimnosti s partnery, do pohlavního styku s druhou osobou ale raději nejdou.

Vypovídá o tom i příběh jedné ženy na diskusním fóru asexuálů www.asexual.cz

"Přestože se mi muži vždy líbili, sex s nimi mne vůbec nelákal. Měla jsem spíš romantické představy, které však žádný z mých nápadníků nikdy nechtěl respektovat. A proto jsem byla raději sama, věnovala se jen své kariéře a v podstatě se uzavřela do sebe. Přesto jsem jednoho krásného dne objevila svého muže snů, který mi splnil všechna má něžná přání. Přestože došlo i na sex, ze kterého vzešla i moje dcera, k sexu jako takovému sem si cestu nikdy nenašla. Bohužel jakmile upadla i prvotní zamilovanost u partnera, který konečně pochopil, že dalšího sexu se se mnou nedočká, zkrachovalo i naše manželství. Přesto jsem se svým životem spokojená."

Asi nejvíc vystihuje asexualitu příběh mladého muže Davida.

"Mám rád společnost žen i mužů, ale představa sexu ve mě zůstává jaksi prázdná. Už dávno jsem si zvykl, že mne lidé označují za těžko přístupného, trochu chladného a někdy i působícího jaksi sektářsky. Bezpochyby se absence sexuálního ohně uvnitř mého těla vtiskla i do mého zjevu. Prý žiji jako mnich. A ano, samota a osamělost mne velice vzrušují. Dokážu hodiny a hodiny číst, promýšlet, věnovat se "hodinářské" práci. Dokážu v téhle práci prožít skutečný orgasmus.

Je to zvláštní, ale dokonce i sebe sama vnímám jako bezpohlavní bytost. Nevím zda jsem skutečně muž a nevím zda bych nemohl zároveň být i žena, ale nemám především potřebu klonit se k jedné či k druhé poloze. Necítím vůbec potřebu se jakkoliv tvarovat ani myšlenkou ani slovem ani životem. Stačí mi bohatě, jaký jsem.

Mé tělo nabylo mužské podoby a chovám se tedy a žiji jako muž, ale docela klidně bych mohl být i žena. Ženy mne nakonec velmi milují, protože se dovedu výborně vcítit do jejich způsobu myšlení a žití. Mužům často imponuji inteligencí, vizáží. Jenže stále znovu sleduji údiv v jejich očích, když nabídky k sňatku nebo k sexu slušně odmítnu. Málokdo dovede pochopit, že na otázku: Co máš v sexu rád?, lze odpovědět zcela reálně: Nevím. Výsadou asexuality je právě tohle slovo: Nevím."