Hlavní obsah

Michaela Gemrotová: Fantom opery je muzikál muzikálů

Právo, Dana Kaplanová

Vychází nová hvězda! Naplno zazáří v české verzi muzikálu Fantom opery. Je jí osmadvacet let a jmenuje se Michaela Gemrotová. Jako první ji osobně schválil autor díla a majitel licence Lord Andrew Lloyd Webber. „Christine je moje role snů,“ říká sopranistka s výjimečným hlasem, která zpívá mimo muzikál v zahraničí a hostuje v Národním divadle v Praze.

Foto: Michaela Feuereislová

Michaela Gemrotová se svým tříletým bišonkem jménem Bišo.

Článek

Takový úspěch! Jak vám bylo, když jste se to rozhodnutí dověděla?

Volal mi to pan doktor František Janeček, šéf agentury GoJa, která muzikál na české scéně uvede. Zastihl mě zrovna doma. Byla jsem nadšená a skákala jsem do vzduchu radostí. Pro všechny z konkurzu jsou to strašné nervy, dost lidí ještě pořád neví, jestli projdou. Proto jsem byla nejen šťastná, že jsem jako první roli tanečnice a zpěvačky Christine ve Fantomu opery dostala, ale také mi spadl velký kámen ze srdce.

Moc se těším na zkoušky, taneční lekce i na kostýmy, ale také na kolegy. Už vím, že mými partnery v roli Fantoma jsou Marian Vojtko a Radim Schwab, a společně se mnou se v hlavní roli Christine představí moje kolegyně Monika Sommerová. Lord Andrew Lloyd Webber s nimi také souhlasil.

Co pro vás ten muzikál znamená?

Fantom opery je muzikál muzikálů. Nádherná hudba, příběh je tak strhující, že lidé vstávají ze židlí. Momentálně pro mě znamená úplně všechno, obětuji mu všechen čas.

Vaše Christine zpívá velmi náročné pasáže…

Pro operní pěvce, kteří se léta učí belcantovou techniku, to není takový problém, jaký mohou mít třeba zpěváci s neškoleným hlasem. Přesto jsou tyto árie i pro trénované interprety velice obtížné. Moje role je náročná nejen pěvecky, ale také herecky a pohybově – musíme se ve velmi krátké době naučit alespoň základy baletu. Navíc Christine kromě pár minut neodejde z jeviště. Je to pro mě obrovská výzva.

Foto: Michaela Feuereislová

Jak to vzali vaši příbuzní?

Jsou šťastní společně se mnou. Mám ve své rodině obrovskou podporu a od začátku mi fandí. Po jednom koncertě, kde jsem vystupovala se svým přítelem, mě přišli rodiče pozdravit do šatny a já jim řekla – Těší mě, Christine! Táta mě vyzdvihl do vzduchu, což normálně nedělá. Byli nadšení a dojatí.

Premiéra muzikálu se uskuteční 13. září v pražské GoJa Music Hall. Tím ovšem padá letošní dovolená.

Ano, premiéra je stanovena na 13. září, ale nikdo z nás neví, zda premiéru bude zpívat, toto rozhodnutí je na vedení v kooperaci s Anglií. Hudební zkoušky na Fantoma opery začaly už v březnu a aranžovací budou v červnu a pravda je, že na dovolenou nezbyde čas.

Fantom opery je muzikál muzikálů. Nádherná hudba, příběh je tak strhující, že lidé vstávají ze židlí. Momentálně pro mě znamená úplně všechno.

Znáte prostor divadla GoJa Music Hall po akustické stránce?

Jsem si jistá, že divadlo, které uvedlo tituly jako například Les Misérables, Miss Saigon nebo Děti ráje, je perfektně vybaveno zvukovým aparátem. I přesto, že Fantom opery je muzikál na pomezí opery, zpívá se jako jiné muzikály na mikroporty a samozřejmě se tomu musí trochu přizpůsobit operní technika. Není to stejné jako uzpívat bez ozvučení například Národní divadlo, ale taktéž netvrdím, že je to snazší.

Kdy jste se rozhodla stát se zpěvačkou a kde se vzal váš hlas?

Oba moji rodiče jsou muzikanti. Tatínek Jiří je skladatelem vážné hudby a také hudebním šéfrežisérem Českého rozhlasu, dostává od umělců mnoho (i zahraničních) nabídek na natáčení CD.

Maminka Milena je violistkou v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. K hudbě mě i mé sourozence vedli od malička. Musím složit poklonu před trpělivostí a obětavostí naší maminky, která s námi doma hudbu cvičila. Vždycky jsem věděla, že jednou budu zpěvačkou.

Foto: Ilona Sochorová

Ve Smetanově opeře Dvě vdovy zpívá Lidku, vedle ní se směje Václav Sibera v roli Toníka.

Co dělají vaši sourozenci?

Moje sestra Kateřina (30) je houslistkou. Byla členkou světoznámého smyčcového kvarteta Pavel Haas quartet, nakonec se ale rozhodla pro rodinnější život, je šťastně vdaná a má dvě děti. Hraje ve skupině prvních houslí v Orchestru hlavního města Prahy FOK.

Bratr Adam (20) byl velice nadějným klavíristou, ale ve druhém ročníku na pražské konzervatoři se rozhodl vydat se jinou cestou, přešel na střední školu managementu a mezinárodních vztahů.

Nehrála vaše sestra jako nejstarší ze sourozenců první housle i doma?

No, hrála. Kačenka má sice srdce na dlani, jenže je i generál, musela jsem jako malá poslouchat. Vždycky mě dokázala uzemnit. Máme spolu pořád krásný vztah, je to nejen sestra, ale i nejlepší kamarádka.

Jaký nástroj ovládáte vy?

Učila jsem se na housle od pěti do sedmnácti let. Pak jsem se vzbouřila, protože jsem chtěla zpívat. Nebyla to ale úplně snadná cesta, protože moji rodiče nechtěli mít doma uječenou a namyšlenou primadonu.

A jsou zpěvačky takové?

Většinou jsou velice příjemné a s orchestrem dobře vycházejí, protože vědí, že jim pak muzikanti budou hrát s plným nasazením. Přesto se však nějaká madam občas ještě vyskytne.

V Národním divadle zpíváte Lidku v opeře Dvě vdovy. Jste spokojená?

Spokojená? Jsem nadšená, šťastná! Je to obrovská čest stanout na jevišti naší zlaté kapličky. Měla jsem možnost si zazpívat v divadlech na mnoha místech Evropy – v Bratislavě, Drážďanech, Linci, Sofii, Londýně, stála jsem na pódiích ve Francii, Itálii, Belgii, Slovinsku, ale doma je doma!

Vzpomenete si na pocity při premiéře v Národním divadle?

No hrůza! Podržel mě hlavně pěvecký partner Martin Šrejma, také Vašek Sibera a ostatní sólisté. Před premiérou mě povzbuzovali. Po premiéře jsem měla dlouho slzy v očích, jak jsem byla naměkko.

Foto: Michaela Feuereislová

Od roku 2012 zpíváte také v rockové opeře v Praze. V jaké přesně?

Ve všech – v Antigoně, Oidipovi a v Sedmi proti Thébám. Divadlo se jmenuje Rock Opera Praha, bývalé Milénium.

Takže máte rockovou duši jako třeba pěvkyně Eva Urbanová?

Je pravda, že Eva Urbanová zpívala v Antigoně stejnou roli Bohyně jako já, jinak ale poslouchám a zpívám skoro všechny žánry, nejsem vyhraněná na rock nebo jen operní diva. Teď patřím Fantomovi.

Vy pocházíte z Písku?

Já ne, ale moje maminka a její rodiče, kteří už bohužel nežijí. No a zaklepala jsem na bříško zrovna v době, kdy u nich byla. Vyrůstala jsem v Praze. Za babičkou a dědou jsem často jezdila. Písek miluji, je to nádherné město. Máme chalupu na Šumavě a já se vždycky cestou v Písku zastavím, abych se potěšila.

Jaké jste měla dětství?

Krásné, mám senzační rodiče, kteří nám dopřáli dětství plné skvělých zážitků a radosti. Tedy až na to hraní na housle, to mě nebavilo. Bydleli jsme v Praze na Hradčanech. Se sestrou jsme si hrály třeba na prodavačky a baletky. Když se narodil náš Adámek, byla to naše živá panenka, strašně jsme ho se sestrou rozmazlovaly.

U našich jsem žila až do svých dvaceti let, pak jsem byla v Bratislavě. Jak už jsem říkala, rodiče nás vedli k hudbě. Řekli nám, že až do deváté třídy je budeme poslouchat, pak ať si vybereme, co nás bude bavit. Chtěli nám hlavně předat základní hudební vzdělání. Jsem jim nesmírně vděčná za to, že vytrvali a neslevili ze svých nároků, když jsme měli krize.

Vy jste si stejně nakonec vybrala gymnázium s hudebním zaměřením. Následovaly tři roky na konzervatoři v Praze, potom další tři roky na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a vrátila jste se na HAMU do Prahy. Proč tolik přesunů?

Na gymnáziu jsem už paralelně hrála na housle a zpívala u paní profesorky Magdalény Hajóssy. V sedmnácti jsem definitivně skončila s houslemi a věnovala se jen zpěvu. Na konzervatoři mě učili Roman Janál a Zuzana László, která mě doporučila do Bratislavy k profesorce Haně Štolfové. Udělala jsem si tam bakaláře a magisterský titul jsem pak získala v Praze pod vedením Heleny Kaupové. Absolvovala jsem loni, ale na hodiny zpěvu k ní chodím pořád.

Foto: soukromý archív Michaely Gemrotové

Se svým přítelem, houslistou Alexandrem Kopkou, na dovolené v Barceloně.

Se studiem jste už skončila?

Mám sice vysokoškolský titul, ale stále je co se učit. U zpěváků to platí dvojnásob. Je velice dobré chodit na hodiny a mít kontrolu dalších uší. Navíc tělo se stále mění a v podstatě se s ním učíte pracovat po celý život. Nelze říct – teď už nemohu být lepší –, vždycky to lze a člověk by měl být pokorný.

Jak jste se cítila na Slovensku?

V Bratislavě jsem studovala tři roky. Ve škole to bylo skvělé, náš ročník se povedl, ale jinak mi bylo smutno. V té době jsem už hodně zpívala v zahraničí, třeba v Bulharsku, kde jsem nerozuměla ani slovo. Mluvím snad obstojně anglicky, italsky a trochu německy, takže v Rakousku, Španělsku, Anglii, Francii, Itálii nebo Německu to bylo lepší, ale i tam jsem bojovala se samotou. Pobyty v hotelech nemám ráda, bývá mi hodně smutno a stýská se mi po rodině, po domově.

Jak bojujete se samotou?

Nejdřív si prohlížím město, jenže za chvíli nápady dojdou, tak vyhledám nějaké výstavy, koncerty, zajdu do divadla. Třeba opera ve Vídni nebo v Sofii mě naprosto uchvátila, má neskutečně vysokou úroveň, na jevišti jsou samí skvělí interpreti, je to obrovská inspirace.

Teď už ale nejste sama. Máte oporu v partnerovi, že?

Ano, Saša je obrovská opora. Je také muzikant – houslista. Mít partnera z branže je velké vítězství. Má pro mě pochopení, nedusí mě, když se vracím o půlnoci z představení nebo věčně někam jezdím na koncerty. A nejcennější je, že mě podpoří, když se mi něco nedaří. Můžu s ním o všem mluvit. Jsme spolu už čtyři roky.

Čím vás zaujal?

Viděla jsem ho v Rudolfinu při koncertě. Líbilo se mi, jak hraje, neseděl u toho jako u piva a líbil se mi i on. Mám ráda tmavé typy, ale nikdy by mě nenapadlo, že bychom mohli být spolu. Po koncertě jsme šli s kolegy na vínečko, ale Saša seděl dlouho zády ke mně u druhého stolu. Nakonec si přesedl k nám, představili nás a bylo to.

Foto: Michaela Feuereislová

Co děláte, když máte volno?

Miluji procházky se psem, občas si pustím film, obdivuji sportovce, olympiádu v Soči jsem sledovala denně, a ráda vařím. Baví mě i domácí práce.

Vy jste ideální žena!

To určitě nejsem, ovšem baví mě i uklízení! Ale nejsem puntičkářka, nehlídám každý drobek.

Prozraďte na závěr své přání.

Aby se mi podařilo skloubit kariéru s rodinným životem. To je neskutečně těžké.

Zkuste nějaké bláznivější.

(dlouho přemýšlí) Vždycky jsem chtěla být star, slavná hvězda. Odmala jsem se viděla na pódiu a přála jsem si, aby mě lidé měli rádi. Obdivovala jsem třeba Lucii Bílou. Říkala jsem si, že jako ona budu výborně zpívat a budu stejně milá, hodná a úspěšná.

Fantom opery - od září 2014 v pražském divadle GoJa Music Hall

Historicky nejúspěšnější muzikál je strhující a dojemný příběh tragické lásky, založený na skutečných faktech. Divadlo s živým orchestrem je plné nádherných melodií, oslnivých kostýmů a masek, velkolepých dekorací a scénických efektů na pomezí kouzel. Není divu, že si autor muzikálu a majitel licence Lord Andrew Lloyd Webber svá práva hájí a pečlivě zvažuje, komu své životní dílo svěří.

Díky trpělivosti a dvanáctiletému vyjednávání získal jeho důvěru dr. František Janeček a přivádí muzikál Fantom opery do České republiky. O významnosti díla svědčí i počet účastníků na konkurzu - přihlásilo se přes tisíc zájemců.

Lord Andrew Lloyd Webber složil Fantoma speciálně pro svou tehdejší manželku, zpěvačku Sarah Brightmanovou. Její role baletky Christine Daaé, kterou teď zpívá Michaela Gemrotová, vyžaduje nejen pohybovou zdatnost, ale i hlasový rozsah tří oktáv, což je v muzikálu naprosto ojedinělé. Původní inscenace měla premiéru 9. října 1986 v Divadle Jejího Veličenstva v Londýně, kde je muzikál stále na programu.

Odhaduje se, že Fantoma vidělo více než 130 miliónů lidí. Byl uveden ve 151 městech ve 30 zemích světa a přeložen do třinácti jazyků.

Zvukových nahrávek se prodalo více než 40 miliónů kusů.

Pořád jsem stála u zrcadla a napodobovala jsem ji. Teď přišel Fantom opery a můžu si tenhle dětský sen splnit. Pokud budu hodně pracovat a skvěle zazpívám.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám