Hvězdy se opět chystají tančit

Pod názvem StarDance… když hvězdy tančí je od roku 2006 vlajkovou lodí i naší veřejnoprávní televize. Vyplul s ní a stále na jejím kapitánském můstku stojí Jan Potměšil: zprvu jako vedoucí dramaturg a neopustil ho ani později, kdy se stal manažerem vývoje Centra dramaturgie hudební, divadelní a zábavné tvorby ČT.

Za dvanáct let, kdy se kolem StarDance pohybuji, jsem viděl, či aspoň nahlédl, jak to dělají, ve zhruba třiceti zemích. Největším vzorem zůstává BBC: má tempo, humor, noblesu, jejich porotci dovedou výkon trefně a vtipně zhodnotit ve dvou větách, stále zdokonalují dekorace, přišli s projekcemi na taneční parket, kdy pár tančí třeba na vodní hladině, v písku. Inspirativní jsou i ve výběru hudby, ve speciálních vystoupeních apod.

Pro jižní národy je charakteristický temperament i delší stopáž, končívají až po půlnoci. Zajímavá je indická verze, v jihoamerických tančí polonazí, Italové minutu a půl tančí a pak se dvacet minut povídá s porotou a tanečníky, je to spíš talk show.

Řadí ji k těm nejzdařilejším. Podařilo se nám soutěž obohatit spoluprací s Centrem Paraple v čele se Zdeňkem Svěrákem: z taneční dvojice vytvoříme trojici a připraví si číslo s vozíčkářem. Během tohoto večera proběhne letos už potřetí charitativní sbírka. BBC si tento náš „vynález“ velmi cení.

Naprosto. Kostýmní výtvarnice Zuzana Straková nebo naše supervizorka v účesové tvorbě a líčení Blanka Hašková představují profesionální špičku. Velmi si cením, že zatímco v mnoha zemích se pouští hudba z playbacku, u nás taneční páry doprovází živě hudební skupina Moondance Orchestra Martina Kumžáka. Zní prvotřídně, konzultanti z BBC si ji nemohou vynachválit.

A svědčí o tom i časté „stížnosti“ diváků, proč pouštíme playback – hudební doprovod je tak dokonalý, že mnozí nevěří, že zpívá naživo Dasha, ne třeba ze záznamu Beyoncé.

Víceméně všude je dvojice moderátorů a čtveřice porotců. V některých zemích jsou jen tři porotci. U nás moderátoři nemají na rozdíl od jiných zemí čtecí zařízení, musejí být naprosto perfektně připraveni.

Marek byl jasný od počátku. Mívám pocit, že StarDance byla pro něho vymyšlená. Nejsem určitě sám, kdo si bez něho soutěž nedovede představit. Tereza vyšla vítězně z castingu.

Spolupráce s nimi je úžasná, projektem žijí a vytvářejí skvělou atmosféru nejen během přímých přenosů, ale i v zákulisí.

Ano, letos v ní nově místo Jana Révaie usedne vynikající tanečník a choreograf Václav Kuneš. Chceme přinášet nové pohledy na tanec, nové názory na vystoupení. Takovým obohacením zůstává muzikálový režisér Radek Balaš.

Stálicemi jsou taneční mistři Tatiana Drexler a Zdeněk Chlopčík, odborníci na slovo vzatí. Porotci mají velmi těžký úkol: tanec vidí poprvé v přímém přenosu, stejně jako diváci, a během půldruhé minuty si musejí udělat názor, ihned ho formulovat a zvolit odpovídající známku od 1 do 10. To umí ze zkušených tanečních mistrů málokdo.

S mnoha osobnostmi jednáme několik let, ne každý ze známých herců a hudebníků může soutěži věnovat po několik měsíců sobotní večery. Mají představení, koncerty, zájezdy.

Čekáme na správnou chvíli a zároveň sledujeme, kdo nový, zajímavý se objevil. Chceme lidi, kteří se skutečně chtějí naučit tančit, bude je to bavit a přenesou to prostřednictvím televizních kamer na diváky. To je důležitější, než zda mají s tancem nějakou zkušenost, nebo v životě neudělali taneční krok.

Chceme tam mít soutěžící různého věku, profese, přístupu k tanci, aby ta desítka byla co nejpestřejší a nejzajímavější. Výběr je práce na celý rok.

Osvědčilo se nám udělat po dvou sezónách roční pauzu. Nejsme tak velká země jako USA nebo Polsko, kde se soutěží každý rok. Našemu týmu to dává příležitost představit nové osobnosti, které se v té pauze objeví, třeba sportovce, který ukončí kariéru, nebo dosud neznámého mladého zpěváka nebo herce.

Baví mě vracet se k legendám. Táta, který je herec, mi vyprávěl o boxerovi Rosťovi Osičkovi, který stále trénuje. S nadšením se účastnil. Totéž diskař Imrich Bugár nebo fotbalista Láďa Vízek. Jiné zase zachytíme na startu hvězdné kariéry: Báru Polákovou, Marii Doležalovou, Zdeňka Piškulu. StarDance svým způsobem hvězdy i vytváří.

Stane se, že někdo, s kým jsem už byl domluvený, mi zavolá, že dostal nějakou zajímavou nabídku, kvůli které musí soutěž odřeknout. To jsou nejstrašnější chvíle, protože na výběr osobností navazuje casting tanečníků, ty vybíráme podle nich.

Profesionální tanečník musí být zároveň schopný choreograf a učitel. Nestačí, aby někdo byl mistrem republiky nebo i Evropy, světa, jde o televizní show, kde jsou důležité komunikační schopnosti.

Páry se musejí vytvářet i podle toho, zda je někdo ambiciózní, nebo spíš pohodář, který potřebuje, aby ho druhý řídil. Je třeba citlivě vylaďovat energie.

Máte pravdu, třebaže to není naším cílem. (smích) Taky nám to v poslední době komplikuje život, párkrát jsem oslovil osobnost, ale ta to odmítne, protože jí to zakáže manžel či manželka.

Vzpomínám si na seznámení Dany Batulkové a Honzy Ondera, kterému v té době bylo asi dvacet tři, a vypadal ještě na míň. Dana se zděsila, co jí to dáváme za dítě. Až jsem se bál, že odstoupí.

Nakonec nejenže vyhráli, ale spřátelili se a dodnes spolu tančí. Výjimečně se stane, že si partneři nesednou, profesionální tanečník má třeba větší ambice, než může osobnost, se kterou soutěží, naplnit. Většinou brzy vypadnou.

Všichni se vrhli s velkou vervou do práce a nejraději by trénovali pořád. Jsou velmi pilní a chtějí být co nejlepší. Letošní účastníky bych charakterizoval jako zapálené pohodáře.

Máme pět profesionálních tanečníků, kteří už soutěžili, a pět nových. Chceme po nich, aby měli do prvního dílu natrénovaných aspoň pět tanců.

V předchozích ročnících hodně párů tvrdilo, že rychle vypadnou a že jim stačí umět dva tři tance. To byl třeba případ Lukáše Pavláska, který pak došel až do posledního kola. Podobné to bylo u Václava Vydry nebo Jiřího Schmitzera. Když postoupili, měli na další tance pouhý týden. Byly to pak nervy.

Někdo vyhrává u poroty, někdo u diváků. V souladu s licencí nesdělujeme, kolik dostanou páry diváckých esemesek. Mohu jen prozradit, že chodí v řádu statisíců. Myslím, že diváky hodně ovlivňují sestřihy tréninků – jak jsou soutěžící sympatičtí, pracovití, vtipní – mnohdy víc než samotné taneční vystoupení. Diváci ocení progres ve výkonech, jsou rádi překvapováni, dojati.

Nejednou jsme byli svědky toho, že soutěžící dostávají za skvělé výkony od poroty jednu desítku za druhou, vzpomeňte si třeba na Táňu Kuchařovou nebo Jitku Schneiderovou, ale nevyhrají. Vyhrají ti, kdo měli svůj styl a osobité kouzlo. Typickým příkladem byli předposlední vítězové Marie Doležalová a Marek Zelinka s jejich trhanými groteskními pohyby.

Interně se sázíme, která trojice se protančí do finále, tu obvykle uhádnu. Každopádně není rovnítko mezi mírou popularity a úspěchem v soutěži. Často tipuji sportovce, ti umí hodně překvapit. Jsou disciplinovaní, pokorní, umí si rozložit síly. Letos jsem proto zvědavý na Davida Svobodu (olympijský vítěz v moderním pětiboji – pozn. red.).

Dostat se do finále je skvělý úspěch. Tam už to není o perfektních nášlapech a držení těla: vyhraje pár, který má něco navíc, něco vyzařuje. To naši vítězové vždycky měli.

Jsem přesvědčen, že zůstane v celém světě nejúspěšnějším formátem. Bude dál porážet konkurenci, protože pokaždé představí skutečné osobnosti. Na rozdíl třeba od talentových pěveckých soutěží, kde se nové tváře hledají, tam sledovanost klesá.

StarDance nemůže nudit, i když se opakují stejné tance: to je jako by někoho nudilo mistrovství světa v hokeji, taky se hraje tatáž hra, ale vždy tam jsou nové osobnosti, nové příběhy těch, kteří se tam toho roku probojovali.

U nás diváci vždy vidí nové choreografie, nové přístupy. StarDance je nádherný televizní formát a velmi si považuji, že se můžu podílet na jeho realizaci.