Článek
Trest si odseděl v káznici ve vesničce Odolov na Trutnovsku, kde zásluhou zmiňovaného pedagoga volného času od roku 1994 funguje dřevomodelářský kroužek. A jak potvrzují statistiky, žádný z více než šesti desítek vězňů, kteří tu během svého pobytu vyráběli hračky, vybavení pro dětská hřiště či hudební nástroje, se znovu za mříže nevrátil. A to se recidiva v České republice pohybuje kolem 60 procent.
„Zjednodušeně se dá říct: Pokud smysluplně trávím čas, tak nekradu,“ konstatuje mluvčí Vězeňské služby ČR Petra Kučerová.
Ze stadiónu do dílny
Vězeňská psycholožka Gabriela Šafářová je přesvědčena, že velkou motivací pro odsouzené, kteří tráví v dílně i devět hodin denně bez nároku na odměnu, je nejen možnost zkusit si vyrobit něco vlastníma rukama, ale také následná prezentace hotových produktů před dětmi v mateřinkách, nemocnicích či v základních uměleckých školách.
„Když pak vidí, jak se housle rozezní v dětských rukou, je to pro ně hodně silný prožitek, vždyť většina z nich se řemeslu nikdy předtím nevěnovala a zdaleka ne každému hned všechno jde.“
Devětatřicetiletý bývalý profesionální hokejista Jaroslav Šikl, který působil v Českých Budějovicích, Francii a Německu, byl většinu života zvyklý používat ruce leda k tomu, aby dával góly. Kutilství ho míjelo. Před více než dvěma lety, kdy se kvůli nesplácení dluhů dostal na pět let do vězení, si však poprvé vyzkoušel práci s dlátem a truhlářskou škrabkou zvanou cidlina. Teď mi v dílně ukazuje rozpadlé housle, které má v plánu vrátit do původního stavu.
„Copak se dají ještě opravit?“ ptám se pochybovačně. „Jasně. Celé se to rozklíží a praskliny zacelí dřevěnými mašličkami. Potom dobrousím spodní i horní desku, znovu obě zaklížím a nakonec nalakuju,“ vysvětluje mi muž, který před nástupem do výkonu trestu trénoval hokejovou mládež.
Tvrdí, že peníze, které z větší části nevrátil, si půjčoval na podnikání, konkrétně developerské projekty, jež skončily krachem.
Troufne si i na basu
„Pořád jsem amatér, ale moje práce asi nebude na úplně špatné úrovni, když se housle používají v lidových školách,“ přibližuje Jaroslav Šikl účel, pro který jsou hudební nástroje určeny.
I když se nejedná o nejvyšší kvalitu – ve věznici například nemají dost peněz na to, aby je osázeli špičkovými strunami – na cvičení v „liduškách“ stačí. Jde o dlouhodobé zápůjčky, protože s dárcovstvím by byla spojena složitější administrativa.
Výroba houslí od začátku do konce trvá až čtyři měsíce, přičemž závěrečné lakování je proces na mnoho týdnů. Jedna vrstva schne i šest dnů, a to jich má být ideálně dvanáct. Na celém procesu mají šanci se podílet odsouzení, kteří stráví za mřížemi dost dlouhou dobu na to, aby se v přijatelné míře naučili řemeslo a měli pak ještě čas na samotnou práci.
„Vyžaduje to od nich velkou trpělivost a vytrvalost a možná poprvé v životě musejí prokázat i dostatečnou houževnatost, než se dopracují k finálnímu výrobku,“ podotýká psycholožka Gabriela Šafářová.
Jaroslav Šikl, který byl jako jediný z vězňů ochoten se mnou o práci v dílně mluvit, si už troufl i na opravu více než stoleté basy, která mu leží na stole. Jednoduché to však nebylo.
„Přijel kvůli tomu i truhlář specialista, aby nám poradil. Nevěděli jsme totiž, jaké použít lepidlo na jeden důležitý spoj,“ říká bývalý hokejista, který se podílí i na vymýšlení hraček a hlavolamů. Několikrát do roka také s kolegou, bývalým loutkohercem v Divadle Spejbla a Hurvínka, vyrážejí hrát divadlo do školek a nemocnic s vlastnoručně vyrobenými postavičkami a kulisami.
Kompletní kvarteto
Strážný Pavel Staněk jako bývalý filharmonik housle testuje a hraje na ně na koncertech ve věznici a v kostelech v okolí.
„Laik nepozná, že nástroje nejsou koncertní,“ tvrdí zástupce ředitele věznice Daniel Vinkler, který to na housle také umí. „Každý kus zní trochu jinak, ale na to, v jak skromných podmínkách vznikají, jsou dost kvalitní,“ dodává. Věznice má v plánu zapůjčit tři nástroje královéhradeckým filharmonikům, aby je při vhodné příležitosti prezentovali.
Do budoucna by v Odolově také rádi zkompletovali hudební kvarteto, to znamená dali dohromady housle, violoncello, kontrabas a violu. Zatím si v tamní dílně připsali jeden unikát – violoid, nástroj, který má dětem usnadnit přechod z houslí na robustnější violu. K tomu, aby dílna šlapala, je však zapotřebí nejen nadšení pro práci samotnou, ale i schopnost sehnat za přijatelný obnos pomůcky, kupříkladu sadu speciálních dlát, na které věznice nemá rozpočet.
To je zásluha především vychovatele Zdeňka Hetflejše, muže, díky kterému dřevomodelářský kroužek už téměř čtvrt století funguje.
„Momentálně je dlouhodobě nemocný, ale doufáme, že se vrátí. Zatím těžíme z toho, co máme hotovo, a hlavně renovujeme. Někteří vězni prací se dřevem strávili už stovky hodin a s ledasčím si umí poradit,“ říká ředitel nápravného zařízení v Odolově Tomáš Kubín. Uvítal, že soud začal dobrovolnou činnost, jakou je i práce v jejich dílně, zohledňovat při posuzování možnosti podmínečného propuštění.
V době, kdy se mnoha firmám nedostává zaměstnanců, si předcházejí i bývalé trestance, kteří si za mřížemi osvojili pracovní návyky.