Andrea Kulová z Jihomoravského kraje

Andrea Kulová je velmi živelná a cílevědomá žena, která veškerým úsilím pomáhá malému Matějovi, který již pátým rokem bojuje o svůj život. Rodiče se o něj starají doma a pro jeho přežití je každý měsíc potřeba sehnat 50 000 Kč.

Andrea, která je mimo jiné úspěšnou ekonomkou, manažerkou, cvičitelkou pilates a matkou dvou malých holčiček, dokázala svojí nevyčerpatelnou energií nemožné a potřebné finance zajišťuje. Před třemi lety založila charitativní neziskovou organizaci Pro Matěje a intenzivně, systematicky a den co den shání pravidelné i jednorázové dárce, kteří přispívají na jeho nutnou péči.

To, co se zdálo nemožné, se díky ní stalo po dvou letech intenzivní práce skutečností. Matěj má v současnosti asi tři stovky pravidelných dárců, kteří pravidelně přispívají do této neziskové organizace. Dnes tyto příspěvky tvoří polovinu potřebné pomoci.

Druhou polovinu pak Andrea zajišťuje organizováním širokého spektra nejrůznějších charitativních akcí. Toto vše dělá absolutně zdarma a nezištně. Navíc pracuje jako asistentka jednatele v jedné z předních makléřských pojišťovacích společností a společně s manželem vyrábí a prodává šperky. Padesát procent zisku trvale věnuje své neziskové organizaci Pro Matěje.

Jitka Košínová z Prahy

Devětatřicetiletá Jitka Košínová z Prahy v roce 2013 onemocněla akutní leukémií, tedy velmi závažnou nemocí. Paradoxně jí boj s touto nemocí dodal obrovskou chuť do života a elán pomáhat lidem, které postihlo to, co ji samotnou.

Jitka Košínová

Jitka Košínová

Nemoc se ohlásila velmi nečekaně. Ze dne na den ženu přepadla obrovská únava, na kterou nebyla zvyklá. Do děje vstoupila chřipka, následovala angína. Lékaři jí odebrali krev a poslali do nemocnice. Uplynul pouhý měsíc a Jitka už ležela na oddělení hemato-onkologie ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.

Absolvovala chemoterapii, jejíž průběh nebyl rozhodně snadný. Od lékařů věděla, že pro ni hledají prostřednictvím Českého národního registru dárců kostní dřeně vhodného dárce pro provedení potřebné transplantace. Podařilo se a Jitka se po transplantaci začala uzdravovat.

Ke svému původnímu povolání trenérky se už ale vrátit nemohla. Zůstala v invalidním důchodu. Ale doma se založenýma rukama rozhodně nesedí. Naopak velmi akčně pomáhá s šířením povědomí o dárcovství kostní dřeně.

V září 2014 uspořádala pochod na Sněžku, kterého se sama zúčastnila, aby ukázala, co může člověk po transplantaci kostní dřeně dokázat. Nyní chystá přednášky pro studenty středních škol, aby vstoupili do Českého národního registru dárců dřeně, podílí se na přípravě vzdělávacího videa pro pacienty s leukémií a shání na jeho vznik finanční prostředky od potenciálních sponzorů.

Jana Šperlová z Karlovarského kraje

Jana Šperlová je příkladem toho, že i když se nám občas hroutí celý svět, neměli bychom ztrácet naději. Pro mnohé je velkým vzorem a inspirací. Její příběh začal v USA, kde při studiu vysoké školy v tvrdých podmínkách na Aljašce získala první pracovní zkušenosti. Po ukončení školy pracovala jako HR specialista v softwarové společnosti a během jediného roku se vypracovala na nováčka roku v dynamicky se rozvíjejícím podniku. Pracovní povinnosti se jí dařilo úspěšně skloubit s výchovou dvou dcer.

Jana Šperlová

Jana Šperlová

Vše se zdálo být ideální až do léta 2011, kdy Jana utrpěla vážný úraz páteře a pánve. Téměř na dva roky byla zdánlivě vyřazena z běžného života. Mladší dcerce byly v té době necelé dva roky.

Krátce po druhé operaci, kdy jí byla z páteře odstraněna kovová fixační konstrukce, zasedla k počítači a sepsala projekt na revitalizaci opuštěného a zdevastovaného areálu České pošty na Svatošských skalách. Její projekt zvítězil a v areálu začal postupně vznikat dětský ráj. Když Jana odložila korzet fixující páteř, bylo třeba areál kompletně rekultivovat. S dcerkami vozila materiál, pálila větve, oslovovala dodavatele nápojů a potravin, zařizovala reklamu, web, sháněla zvířátka do minizoo, postarala se o naplnění ubytovací kapacity.

Práce byly zahájeny 1. února 2013 a již za čtyři měsíce byl areál otevřen veřejnosti a přivítal tisíce návštěvníků. Svatošky dětský ráj je od té doby volnočasovým areálem pro rodiny s dětmi nabízejícím široké spektrum atrakcí a možností odpočinku v přírodě pro celou rodinu.

Jana zároveň pracuje také jako specialista vzdělávání v Nemocnici Sokolov a Ostrov. V areálu ještě plánuje vybudovat naučnou stezku, muzeum Svatošských skal nebo hipostezku. Jana je živým důkazem, že je možné dokázat „nemožné“ i ve chvíli, kdy jiní ztrácejí naději.

Hana Potměšilová ze Středočeského kraje

Hana Potměšilová se téměř patnáct let věnuje své profesi zlepšování kvality péče ve zdravotnictví. Stejnou dobu funguje jako dobrovolník bez nároku na odměnu v různých neziskových organizacích a projektech. Její práce se promítla například do péče o pacienty s roztroušenou sklerózou či cévní mozkovou příhodou.

Hanka Potměšilová

Hana Potměšilová

Jako členka výkonného výboru Fóra dárců spolupracovala téměř čtyři roky na přípravě změn občanského zákoníku a dalších právních norem týkajících se neziskového sektoru. A stejně tak bez nároku na honorář vede již osm let Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP).

Mezi největší projekty tohoto nadačního fondu patří ochranná známka Práce postižených, stáže zdravotně postižených studentů s názvem Start bez překážek a unikátní fundraisingový projekt Srdcerváči. Jen projekt Srdcerváči od roku 2013, kdy se poprvé představil, rozdal téměř milión korun na podporu podnikání a zaměstnávání lidí s postižením a pomohl najít práci více než sedmi stem lidem se zdravotním postižením.

Hana Potměšilová má dvanáctiletého syna a osmnáctiměsíční dcerku. A protože i ona si občas potřebuje vyčistit hlavu, ráda štípá dříví nebo se projede na koni, v autě či na motorce.

Milana Petrásková z Ústeckého kraje

Milana Petrásková svůj veškerý volný čas, energii i nemalé finanční prostředky věnuje na pomoc kočkám. A sice kočkám nechtěným, týraným, zbídačeným, opuštěným, narozeným na ulici nebo pohozeným v lese.

Právě takové nalezence Milana v Kočičím domově Sluníčko v Dobříni u Roudnice nad Labem zachraňuje, uzdravuje a hledá jim nové, lepší domovy.

Milena Petrásková

Milana Petrásková

Ve Sluníčku pečuje přibližně o 50 koček, které potřebují nakrmit, zajistit veterinární vyšetření, podat léky, ošetřit a samozřejmě také pomazlit. Pro chod Sluníčka je nezbytná také administrativa, shánění finančních prostředků, vyhledávání akcí, na kterých je možné přilepšit na provoz Sluníčka prodejem zboží z charitativního krámečku, účast na umísťovacích výstavách, komunikace s veřejností ohledně umístění kočiček a další aktivity.

Sluníčko ve svém okolí také zajišťuje kastrační program venkovních plachých koček a osvětu této problematiky. To všechno Milana, která do prosince 2014 pracovala na plný úvazek jako bankovní poradce, zvládá v době, kdy se většina lidí věnuje svým koníčkům, sportu, kultuře nebo například cestování. Život Milany jsou zkrátka kočky.

S chodem útulku sice pomáhá manžel a několik dobrovolníků, ale bez Milaniny obětavosti a lásky ke kočkám by Sluníčko nebylo tím, čím je – oázou lásky, bezpečí a naděje na lepší život pro stovky zvířat, kterým již Milana poskytla svoji péči.

Eva Barkmanová z Libereckého kraje

Eva Barkmanová je dlouholetou členkou a již sedm let dokonce předsedkyní Českolipské Vesny – organizace, která sdružuje onkologické pacienty a jejich rodinné příslušníky a přátele v České Lípě.

Eva Berkmanová

Eva Barkmanová

Cílem této organizace je pomáhat a zlepšovat kvalitu života onkologických pacientů. Sdružení v čele s paní Barkmanovou pravidelně pořádá řadu přednášek pro veřejnost i akce pro školy s důrazem na tolik důležitou prevenci.

Eva Barkmanová sama zákeřnou nemocí před lety onemocněla. To ji přivedlo nejprve v roce 1994 do Arcusu, klubu onkologických pacientů. Místo toho, aby ji však nemoc oslabila, nastartovala v ní touhu dodávat optimismus, elán i pochopení všem, kteří se ocitli v těžké životní situaci a s rakovinou se setkali tváří v tvář.

Pomáhání druhým dostala zřejmě do vínku, od roku 1958 působila jako učitelka na základní škole v České Lípě a od roku 1980 do roku 2011 v Novém Boru, a to i ve svém důchodovém věku. Jak sama říká, její povolání a stejně tak dobrovolnická činnost jsou jejím životním posláním.

Jana Flanderová z Plzeňského kraje

Jana Flanderová je již osmnáct let členkou dámského klubu Lions Club Plzeň Bohemia. Za dobu svého působení v klubu prošla všemi funkcemi, včetně té nejvyšší. Lionské hnutí podporuje zejména slabozraké a nevidomé, ale i jinak handicapované spoluobčany.

Jana Flanderková

Jana Flanderová

Před čtyřmi lety klub představil plzeňské veřejnosti projekt Lví očko – screening zraku dětí předškolního věku. Členky měří zdarma zrak dětem v mateřských školách speciální videokamerou, která byla pořízena s finanční podporou Plzeňského kraje. Pokud jsou zjištěny odchylky od fyziologické normy včas, lze je v 95 % odstranit.

Garantem projektu byla právě Jana Flanderová, která úspěšně koordinovala náročnou činnost jedenáctičlenného týmu, který měřil zrak dětem nejen v Plzni, ale i na mnoha místech plzeňského regionu.

V roce 2014 bylo zdarma změřeno 3639 dětí v 71 mateřských školách. Pozitivní nález byl zjištěn u 18 % dětí, jejich další vyšetření již provádí oční specialista. Protože zrak je nejdůležitějším smyslem člověka, všichni pomoc Lvího očka naší mladé generaci velice oceňují.

Jana Flanderová je aktivní i ve všech dalších akcích, které dámský lionský klub zajišťuje. Za rozvoj lionského hnutí již obdržela řadu ocenění.

Zuzana Kazdová z Vysočiny

Čtyřiatřicetiletá Zuzana Kazdová z Vysočiny miluje odmalička koně. V každodenním styku je s nimi prakticky dvacet let. Před pěti lety založila s dalšími několika dobrovolníky nedaleko Jihlavy koňskou záchytnou stanici pro týrané, nemocné, zanedbané, zraněné nebo agresivní koně.

Zuzana Kazdová

Zuzana Kazdová

V Čechách již funguje několik koňských útulků, ale stanice, kde by se odborníci dobrovolně starali i o agresivní koně, je pouze u ní v Kochánově. Koním tu pomáhají k lepším životním podmínkám, shánějí vlídnější majitele. Lidé se podle Zuzany totiž o koně často neumí starat a kazí je. Nikdy nejsou problémoví sami o sobě, ale proto, že si je tak lidé sami vychovali.

Od roku 2010 prošetřila stanice více než 35 případů koní v nouzi. Stanice nemá žádné zaměstnance. O chod se stará pět stálých aktivních dobrovolníků a další externí pomocníci. Vše dělají ve svém volném čase.

Zuzana se podílí také na přednáškové činnosti na školách a v knihovnách. Snaží se vyvolat v dětech i dospělých základní lidské pocity, jako je soucit, pomoc slabšímu, a také podpořit vztah k přírodě a živým tvorům. Zuzana jinak pracuje jako fotografka. Má svůj ateliér a vyučuje na Základní umělecké škole v Jihlavě. Spolupracuje s dětskými domovy, handicapovanými dětmi a nabízí i hipoterapii.

Jarmila Zelenská z Olomouckého kraje

Paní Jarmila Zelenská se narodila v roce 1947 v Prostějově. Pracovala jako programátorka ve výpočetním středisku, potom jako bankovní úřednice. Nikdy nepečovala o žádné zvíře. To se však změnilo. Na důchod si s manželem pořídila starší domek ve vesnici nedaleko Prostějova a začala se věnovat chovu koz. Celé stádo si vychovala sama. Důraz kladla na kvalitu zvířat a mléka.

Jana Zelenská

Jarmila Zelenská

Brzy získala povolení na prodej mléka ze dvora, později si zřídila i malou výrobnu a začala vyrábět produkty z kozího mléka, které prodávala v malém obchůdku na farmě a na trhu. Na své farmě Rozinka pořádá i nejrůznější akce pro veřejnost. Organizuje dny otevřených dveří, Počítání kůzlátek, Poslední pastvu, exkurze pro děti a školy, akce pro seniory, turisty i zájemce o chov koz. Pravidelně jezdí do Prostějova na Den Země.

Paní Jarmila spolupracuje dokonce s Mendelovou univerzitou v Brně, jejíž studenti si jezdí pro mléko na různé testy a monitoringy. Je zapojená do činnosti Svazu chovatelů ovcí a koz.

Jarmila si za svou píli a práci vysloužila i ocenění. V soutěži Regionální potravina získala za čerstvý kozí sýr značku Výrobek Olomouckého kraje. Obdržela i hanácký glejt na svou činnost a může chov i výrobky označovat logem „Hanácké vérobek“.

Małgorzata Rakowska z Moravskoslezského kraje

Paní Rakowska pracovala 37 let jako učitelka, z toho 17 let jako ředitelka polské základní školy v Hnojníku. V obtížných podmínkách 90. let svou neutuchající aktivitou zajistila finance pro dostavbu školy. Od té doby patří škola k nejhezčím a nejlépe vybaveným vesnickým školám v regionu.

Současně se významně podílela na obnovení předválečné učitelské spolkové činnosti v období zániku původních státních struktur, následně byla 16 let místopředsedkyní nebo předsedkyní Společnosti polských učitelů v České republice. Velkou měrou se podílela na vybudování dnešního systému a organizace jediného národnostního školství v České republice.

Małgorzata Rakowska

Małgorzata Rakowska

Byla členkou národnostní komise při Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Současně se aktivně zapojila do činnosti Polského kulturně-osvětového svazu v ČR, kde byla několik let členkou Hlavního výboru. Již osm let je předsedkyní Místní skupiny PZKO v Českém Těšíně, kde přispěla k výraznému oživení činnosti a zejména přeshraniční spolupráce.

K nejvýznamnějším akcím patří každoroční Svátek tradic a regionálního kroje, který s podporou města organizuje na náměstí Českého Těšína za účasti českých a polských folklorních souborů a jenž je největší akcí svého druhu ve městě.

Je matkou dvou dcer, dvojčat, z nichž je jedna od narození vážně postižena dětskou mozkovou obrnou. Lékaři jí od začátku nedávali žádnou šanci na normální život a doporučovali ústavní péči. Jako matka toto řešení odmítla. Díky úmorné, téměř dvacetileté každodenní rehabilitaci spolu s manželem přivedli dceru do stavu relativní fyzické samostatnosti, zajistili jí vzdělání, a to i za cenu dovážení do škol v Ostravě, Karviné a dalších. Díky tomu je jejich dcera nyní soukromou učitelkou angličtiny a němčiny, pracuje doma a je životně zajištěna.

Paní Rakowska je velkou iniciátorkou česko-polské přeshraniční spolupráce. Má čtyři vnoučata. Za její zásluhy pro Hnojník ji jistá umírající bezdětná dáma obdarovala vilou Emaus v Komorní Lhotce. Takže je dnes paní Rakowska i podnikatelkou.

Renata Beňačková ze Zlínského kraje

Renata Beňačková žije v malé obci Hostišová. Pracuje ve Zlíně-Malenovicích jako zdravotní sestra. Svou profesi však plně přenesla i do soukromého života. Pro občany své obce, děti, dospělé i seniory je čtyřiadvacet hodin k dispozici.

Ošetřuje různá poranění, poskytuje první pomoc, starším lidem dováží léky, navštěvuje nemocné. Vše dělá ve svém volném čase. Renata navíc organizuje různé charitativní akce a sbírky, například pro Diakonii Broumov sběr oblečení, sběr vysloužilých mobilů, sbírku lékárniček, víček a další.

Renata Beňačková

Renata Beňačková

Současně je aktivní členkou zastupitelstva obce a dvě volební období po sobě absolutní vítězkou voleb, při kterých získala největší počet hlasů. Renata Beňačková je skutečně výjimečná žena, která svůj volný čas věnuje ostatním a vše navíc zvládá s úsměvem na tváři.

V obci, kde žije, není podle zdejších obyvatel člověka, kterému by nepomohla. A při tom všem se ještě stará o své nemocné rodiče. Vychovala tři děti. Ty jsou v současné době již dospělé. Renata sice není známá osobnost, ale její skromný přístup k životu a vytrvalá péče o druhé z ní činí opravdu výjimečnou ženu a pro své okolí nepostradatelnou osobnost.

Ema Hubáčková z Královéhradeckého kraje

Ema Hubáčková je vyhledávanou operní a koncertní pěvkyní. Svým podnikáním se věnuje kulturní, umělecké, pedagogické, vzdělávací i charitativní činnosti. Narodila se v Děčíně, ale celý svůj život žije v Hradci Králové.

Ema Hubáčková

Ema Hubáčková

Svému povolání se věnuje od roku 1989. Studovala u legendární profesorky Jitky Švábové, držitelky medaile Artis Bohemiae Amicis, a světoznámé mezzosopranistky Evy Randové. Kariéru zahájila na operní scéně v Ústí nad Labem.

V roce 1998 založila v Hradci Králové agenturu pro rozvoj hudby a hudební vzdělanost. Jejím prostřednictvím realizuje operní, operetní, baletní a dětská představení, galakoncerty, koncerty komorní, výchovné, charitativní nebo autorské projekty, jako například festival předvánočních koncertů AVE Maria.

Jejím posláním je pomáhat a dávat příležitost všem začínajícím umělcům. Svůj volný čas věnuje také charitativní činnosti. Svými uměleckými projekty podpořila v Hradci Králové již mnoho institucí.

V prosinci 2014 zrealizovala velké charitativní představení pro děti. Výtěžek 93 tisíc korun věnovala Dětskému hematoonkologickému centru Dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Před sedmnácti lety založila v Hradci Králové také hudební kurzy Zpívánky pro děti od tří let.

Ema Hubáčková vychovala stovky dětí, které získávají nadstandardní hudební vědomosti, dovednosti a návyky za profesionálního přístupu prostřednictvím kvalitního studijního plánu a speciální metodiky. Pořádá mezinárodní kurzy výuky zpěvu a je poradkyní tuzemských i zahraničních sborů. V současnosti se připravuje na turné po Jižní Americe, které plánuje zahájit v Brazílii.

Blanka Milfaitová z Jihočeského kraje

Blanka Milfaitová je mladá žena, která je příkladem toho, že věci, které se dělají opravdově, srdcem a s vášní, jsou ty, které vás dovedou k úspěchu. Marmelády, které paní Blanka vyrábí a jež jsou výjimečné i svými mnohdy netradičními kombinacemi, dobývají svět. Vyráběla je dokonce i pro britský královský dvůr a českého prezidenta.

Blanka Milfaitová

Blanka Milfaitová

Její originální myšlenkou je vyrábět marmelády přímo na místě sklizně ovoce, kdy z těch nejlepších a nejčerstvějších plodů vznikají ty nejlepší marmelády vynikající kvality. Přesně tak, jak velí dnešní trendy v gastronomii. Před její „Slunečnou Kavárnou" v Srní se pak na ně tvoří dlouhé fronty.

V roce 2014 se se svými výrobky a malou dcerkou vydala za hranice České republiky, absolvovala tour po celé Evropě a o svém putování nakonec napsala i úspěšnou knihu „Příběh opravdové vášně".

Blanka Milfaitová neúnavně reprezentuje malebný Jihočeský kraj i za jeho hranicemi, a dokonce i hranicemi České republiky. I proto si její práce stoprocentně zaslouží uznání.

Ilona Vojancová z Pardubického kraje

Svou profesní činností pomáhá paní Ilona Vojancová zachovat v paměti kulturní a folklórní kořeny východních Čech. Vystudovala etnografii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1975–1980.

Ilona Vojancová

Ilona Vojancová

Po ukončení studia nastoupila na místo etnografky při Ústředním odborném pracovišti Národního památkového ústavu Pardubice v tzv. Souboru lidových staveb Vysočina, kde je od roku 1997 ředitelkou. Mimo jiné je také místopředsedkyní Národní rady pro tradiční lidovou kulturu.

Je autorkou mnoha publikací týkajících se převážně lidového folklóru, řemesel a obyčejů. Již v roce 1988 vydala např. knihu vysočinských pověrečných povídek Mlynáři a hastrmani, z dalších publikací lze zmínit např. "Lidové zvyky na Hlinecku", "Lidové kalendářní obyčeje na Hlinecku" a "Lidové léčení a kořenářky".

Ilona Vojancová je s regionem Pardubického kraje skutečně pevně svázána a opečovává jeho historii.