Jejím protipólem byla knihovna Modrá, která přinášela pro změnu vzrušující kovbojky a detektivky.

Začalo to Svéhlavičkou

„Jeho úst se zmocnila žádostivost a ji zradilo vlastní tělo, rozhořela se v ní sladká, dosud nepoznaná touha, když pocítila, jak je vzrušený…,“ tak nějak vrcholí jeden z tisíců romantických příběhů. Za první republiky byl ale jednoznačným vyvrcholením nikoli sex, ale kýžený sňatek zamilované dvojice.

Kde se ale tento typ knížek vlastně vzal? Počátek lze najít v českých překladech německých romancí, které se k nám dostávaly už na konci 19. století. Nejznámějším případem je série románů o Svéhlavičce, polosirotkovi Zdence, spisovatelky Elišky Krásnohorské.

Ta kdysi v Německu objevila knížku Tvrdohlavá Bětka, kterou napůl přeložila, napůl přepsala, a když se dobře prodávala (až do současnosti vyšla v deseti vydáních), připsala úspěšná pokračování Svéhlavička nevěstou, Svéhlavička ženuškou a Svéhlavička babičkou.

FOTO: archív autorky

Nejprodávanější autorkou první republiky se stala Vlasta Javořická, která má na kontě celkem 240 knih, přičemž část produkce tvoří zamilované románky. Její typická hrdinka se obětuje, aby pomohla vlastní rodině, a volí manželství z rozumu. Přesto se do partnera nakonec zamiluje „čistší, ušlechtilejší láskou“. Další úspěšnou spisovatelkou byla Maryna Radoměrská, která se dočkala i úspěšných filmových adaptací svých děl.

Hlavní ingredience

V koktejlu zvaném červená knihovna nesmí chybět několik základních ingrediencí: láska, nástrahy a šťastný konec. Někdy vyprávění začíná zamilovaným párem, kterému jsou do cesty postaveny nečekané nástrahy, a když už to vypadá beznadějně, šťastně je společně překonají.

Jindy se naopak ti dva zpočátku upřímně nesnášejí, aby v sobě po nějakém čase našli zalíbení a společně dospěli k oltáři. Děj nesmí být složitý, musí se číst tak plynule, jako když jdete ze schodů. Nesmí být psán ani náročným či příliš specifickým jazykem – jakákoliv autorská osobitost je na škodu.

Existuje i škála nejvhodnějších kulis, v nichž se příběh odehrává. Láska se dobře vyznává u hořícího krbu, na rozkvetlé louce nebo na pláži za šumění moře. Lehké škádlení není zakázáno stejně jako výskyt záporných soků a sokyní, případně nechápajících rodičů, kteří chtějí hlavním hrdinům štěstí překazit. Štěstí se často vyskytuje i v názvech románků: Štěstí vstříc, Utrpením ke štěstí, Štěstí na inzerát; výstižný je i Nebezpečný polibek, Její srdce, Svůdná čarodějka či Vášnivá touha.

FOTO: archív autorky

Světlo jeho očí

Romány pro ženy často vycházely nejen knižně, ale také v časopisech, jako byly List paní a dívek, Pražanka, Moravanka nebo melantrišská Hvězda. Právě tento za první republiky obzvlášť oblíbený týdeník, tištěný v nákladu až 240 000 výtisků a prodávaný pouze za 90 haléřů, otiskoval romány Maryny Radoměrské.

Jeden z jejích nejúspěšnějších kousků Světlo jeho očí vycházel ve Hvězdě právě v období, kdy se začal natáčet stejnojmenný film. A co víc, redakce dodala do filmu i trojici svých čtenářek Mary Šlégrovou, Lídu Ondrovou a Růženu Bačákovou, aby si v něm zahrály menší role.

Film režiséra Václava Kubáska zdaleka nedosahoval kvalit předlohy, ale stal se hitem roku 1936 a z představitelky obětavé ošetřovatelky náhle oslepnuvšího syna bohatého továrníka Zity Kabátové udělal přes noc hvězdu.

Podle románů Radoměrské bylo natočeno celkem pět filmů a většina se dočkala i dramatizace na divadelních prknech. Autorka ovšem rámec červené knihovny často přesahovala, neboť psala i o naléhavých životních problémech a byla mistrem zápletek. Důkazem je právě Světlo jeho očí, tištěné ve 33 pokračováních, kdy čtenářky Hvězdy nedokázaly do poslední chvíle odhadnout – na rozdíl od filmu – jak příběh dopadne.

Láska podle harlequinek

Za války dílka červené knihovny přinášely nově sešity Večery pod lampou, které obsahovaly vedle románů i krátké články, křížovky a recepty.

Po Únoru 1948 zmizel tenhle žánr na dlouhých 40 let. Symbolicky jej ještě stihl zparodovat režisér Martin Frič ve svém filmu Pytlákova schovanka, aby na chvíli vrátil do hry i idoly Hanu Vítovou a Oldřicha Nového. Vítová se pak musela uklidit do přítmí kabaretu a Nový navléci v dalším filmu montérky…

Návrat sladkého kýče nastal až po listopadu 1989, kdy se jednak začaly objevovat reedice nejpopulárnějších českých autorek a zároveň k nám pronikly tzv. harlequinky, útlé brožované knížky o lásce, původem z Kanady. V roce 1949 si Richard Bonnycastle založil v Ottawě nakladatelství Harlequin, v němž vydával knihy amerických a britských spisovatelů – od detektivek a westernů přes klasické romány až po kuchařské knihy.

Teprve osm let po vzniku společnosti začal na popud své manželky vydávat také romantické příběhy pro ženy a od roku 1964 se už zaměřil jen na ně. Tehdy jistě netušil, že se dostane k tak astronomickým číslům, jako je 130 miliónů knih prodaných po světě za jediný rok.

Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.

Večery pod lampou lákaly čtenářky na známé tváře - v tomto případě na Jiřinu Šejbalovou.

FOTO: archív autorky

Harlequinky mají pevně daný koncept: Jsou to klasické romantické příběhy pro ženy, které vyprávějí o pomalu objevovaném vztahu mezi mužem a ženou, jenž končí svatbou nebo slibem věčné lásky. Liší se pouze v detailech.

Zatímco Romance nabízejí klasické příběhy s důrazem na rodinné vztahy, něžnou lásku a ryzí city, červená edice Desire má dramatičtější zápletky, hrdinové se fyzicky přitahují a teprve pak se začne odvíjet vztah, plný osudových zvratů, aby nakonec zjistili, že bez sebe nemohou být.

Edice Sladký život přináší vášnivé příběhy charismatických hrdinů z mezinárodního prostředí společenské smetánky a Historické romance se odehrávají na pozadí historických událostí. V Čechách je mnoho žen, které harlequinky po léta sbírají a vytvářejí dokonce diskusní kluby na internetu.

Kdo dnes čte brak?

Nejsilnější skupinu u nás tvoří čtenářky středního věku bez ohledu na vzdělání. Jsou mezi nimi velmi vytížené ženy, které nemají čas na dlouhé čtení, potřebují vypnout, vyčistit si hlavu, uniknout ze stresu.

U nerealistického světa odpočívají od toho ryze realistického. Brakové knížky si nejčastěji přibalují do kufrů při cestě na dovolenou nebo do lázní, vytahují je ale i z kabelek v čekárnách u doktora.

Ty nejšťastnější si dokážou vychutnat pyžamový den, kdy si čtou celý den v posteli, případně večer ve vaně. Často si ženy kompenzují nedostatek citu a vášně ve svém životě prostě tím, že si o něm čtou a sní.

Červenou knihovnu dnes suplují velmi dobře některé televizní seriály. Vždyť co jiného jsou Rodinná pouta, Pojišťovna štěstí nebo Ordinace v růžové zahradě než kýčovité příběhy o lásce a všech jejích peripetiích? Výhodou dneška je, že si každý může vybrat a nikdo za svůj vkus není odsuzován.