Článek
Hudební skaut navštěvuje malé kluby, poslouchá demo nahrávky a sleduje projekty, o nichž se v branži začíná mluvit. Především ale musí mít schopnost odhadnout, která začínající kapela bude vyprodávat haly a kterému zpěvákovi budou fanoušci masově posílat hlasy do anket popularity.
„Za jednadvacet let v byznysu mám už hodně zkušeností a člověk by si neměl dovolit chyby nebo špatný odhad,“ říká Červinka s tím, že trvá dva až tři roky, než se interpreta podaří prosadit. Stojí to hodně času a peněz.
„Přitom nikdy stoprocentně dopředu nevíte, co se stane. Žádná opravdová sázka na jistotu neexistuje,“ vysvětluje Martin a zmíní svou spolupráci s kapelou Ready Kirken. Té se po několika letech práce podařilo prorazit na české hudební nebe. Pak ale zapadla, protože se rozloučila se svým tehdejším zpěvákem Michalem Hrůzou.
Velká jména byla už zabraná
Kariéra odborníka na talent začala těsně po revoluci, v době, kdy u nás velká hudební vydavatelství začala otevírat své lokální pobočky. „Vlastně jsem se ke svojí profesi dostal náhodou. Moji kamarádi Ivan Král a Ivo Pospíšil šli pracovat do vydavatelství, které se dneska jmenuje Universal Music. Tak jsem šel s nimi. Oni ale odešli a já zůstal dvanáct let.“ Martin v té době zpíval a hrál na kytaru ve skupině Bob Solomon, takže se na české scéně vyznal.
„Do vydavatelství jsem šel rovnou s tím, že budu vyhledávat nové tváře. Velká jména jako třeba Karel Gott byla už rozebraná. Hledání nových talentů byla taková z nouze ctnost,“ směje se. „Takže jsem objevoval talentované umělce, otevřel jim dveře do světa šoubyznysu, a pak je předal jejich novému managementu,“ vysvětluje.
Když byla česká pobočka vydavatelství v jeho kompetenci, vyprodukovala první úspěšnou českou chlapeckou kapelu Lunetic, nebo formaci Chaozz. Martin je objevil a o deset let později stál i za úspěchem Ewy Farné.
„Na Ewu mi dal tip Lešek Wronka, současný majitel Bontonlandu.“ Ten přinesl demosnímek s pár nahrávkami v angličtině. „Zeptal se mě, co si o tom myslím. V podstatě už z té nahrávky bylo jasné, že její talent se musí prosadit.“
Talentový skaut Martin Červinka stojí za objevením mnoha známých tváří, kromě Ewy Farné je to třeba Tomáš Klus, Marek Ztracený nebo kapela Mandrage.
Nové věci u nás nemají hned zelenou
Martin Červinka odešel v roce 2008 z pozice uměleckého ředitele Universalu a přešel k vydavatelství Sony Music. Pod křídly své nové společnosti sice změnil způsob práce, ale o kariéru jednotlivých umělců se staral a do dneška stará dlouhodobě.
„Tomáš Klus, Marek Ztracený a Debbi byli první tři, se kterými jsem takto spolupracoval.“ Jenže společnost Sony po čtyřech letech zavřela pobočku. „Marek i Tomáš se rozhodli jít vlastní cestou, ale s Debbi pracuji pořád.“
Nakonec se rozhodl založit svoji vlastní nahrávací společnost SinglTon a dál spolupracovat převážně s mladými umělci. Jedním z jeho posledních objevů je kapela Jelen. „Nové talenty hledám, ale ne už tak intenzivně. Chci mít čas, abych mohl odvádět dobrou práci s těmi stávajícími.“ Červinka ještě dodává, že nové věci u nás nemívají často hned zelenou. O českém šoubyznysu se říká, že má stojaté vody. Jsme prý konzervativní publikum a televizní stanice i jiná média na to spoléhají.
„Rozhoduje sledovanost a čtenost. Sám vím, že když obsazuji například koncert Královen popu, je těžké prosadit nové tváře, protože, upřímně řečeno, u nich lidé často přepnou,“ vysvětluje manažer a producent Janis Sidovský.
Mnoho dívek sní o tom, že je objeví modelingový skaut a dostanou se tak na světová mola.
Monika a Hana drží sledovanost
„Monika Absolonová nebo Hana Zagorová drží naopak křivku sledovanosti bez výkyvů, jakkoli se může zdát, že jsou na obrazovce stále,“ vysvětluje a dodává, že nové tváře zabojují o přízeň publika přes obrazovky počítačů. „Spíš se budou propagovat přes YouTube a další sociální sítě.“
„Medializace je jedním z pilířů kariéry umělce. Teď nemyslím jen bulvár. Také alternativní umělci potřebují zviditelnění, aby na jejich koncert někdo přišel. Dávají o sobě vědět v klubech, nebo na sociálních sítích.“
Za posledních dvacet let se k rádiu a televizi přidaly i jiné platformy, kde umělci můžou šířit svoji hudbu. Podle Janise Sidovského se za tu dobu šoubyznys v principu zase tak nezměnil, jen konkurence je větší.
„Přibylo hodně lidí, kteří chtějí prorazit, a pro všechny není dost příležitostí.“ To, že by se přetlak umělců populární hudby přesunul na evropské scény a našel si své místo tam, je podle Sidovského nepravděpodobné. Uplatnění v zahraničí je prý snazší pro modelky nebo sportovce.
„Všimněte si, kolik českých krásek je úspěšných ve světě a kolika současným českým pop hvězdám se to povedlo ve stejné době. Roli hraje jazyková bariéra a také fakt, že módu může fotit nebo předvádět vlastně anonymní kráska kdekoli na světě. Sál mimo Česko ale naplní jen ten, koho lidé budou znát a chtít vidět.“
Paul Chang přijel do České republiky před patnácti lety, od té doby hledá nové tváře, které by mohly uspět jako modelky v Asii.
Modelky jsou na venkově
Některé slavné modelky byly objeveny na ulici a začaly svoji kariéru tak, že náhodou prošly kolem člověka, který přivádí nové tváře do agentur. „Hledáme všude, třeba i v kině, na jednu z našich dívek jsem narazil právě před multiplexem,“ říká ředitel agentury PMST Paul Chang. Jeho agentura svého času spolupracovala i se slavnou českou topmodelkou Lindou Vojtovou.
V České republice a taky v Litvě hledá rodilý Tchajwanec i jeho skauti mladé dívky, které by mohly prorazit hlavně na asijském trhu. „Když jdu ven se známými, často na někoho ukážou a řeknou: Proč neoslovíš tamhletu slečnu, je opravdu krásná. Jenže být krásná ještě neznamená, že se hodí do módního byznysu.“ Tvář, která má předurčeno zdobit katalogy a přehlídková mola, může na ulici působit velmi nenápadně. Paul by ji měl ale bezpečně poznat. V modelingu se pohybuje 30 roků. Do Prahy přijel poprvé před patnácti lety.
„V té době bylo snazší najít v Česku potenciální modelku. Posledních pět let je situace obtížnější. I proto, že země bohatne,“ vysvětluje Paul a dodává, že dnes už rodiče nejsou tak nadšení z toho, pokud by dcera mohla uspět jako manekýnka, a raději ji vidí na škole.
