Článek
Známého herce vítá zaplněný sál. Žáci na sebe pokřikují, reptají něco o „otravném, blbém čtení“, jiní vypadají nadšeně. Pak zazní úvodní píseň, vše utichá. Představení právě začíná. A Lukáš si atmosféru náležitě užívá: „Pokaždé je to silné. Vejdete, vidíte ta děcka se stydět, nudit se, pak se smějí, někdy pláčou. Na konci ten jejich možný prvotní nezájem o knihy zlomíte. Jen tím, že jim prostě čtete. Vidí, že je to živé.“
Na provizorních pódiích ve školkách a školách hraje s kamarády i třistakrát za rok. Není výjimkou, že za dvanáct měsíců obrazí až 150 různých institucí ve více než 80 městech napříč republikou. LiStOVáNí během své existence takto uvedlo už přes 75 titulů.
Zábavná motivace ke čtení
„Paradoxně nejmíň jsme třeba v Praze a Brně. Naopak často projíždíme Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský kraj. Prostě jedeme tam, kde si nás objednají,“ pokračuje herec.
Představení má podobu scénického vyprávění. Během něj odvyprávějí dva až tři herci za doprovodu hudby i jiných zvukových efektů žákům obsahy vybraných knih. Každý z nich zvládne při akci hned několik literárních postav, vymění několik kostýmů. Vše trvá pětatřicet až šedesát minut. Záleží na tom, zda je sledují menší, nebo větší diváci.
„Motivujeme děti, aby četly, zajímaly se o věci kolem sebe. Nejde jen o knížku, kterou hrajeme, ale především u puberťáků se pak zvyšuje jejich důvěra ve čtení. Vidí, že je to vtipný, je to sexy, může to být rovnocenný tomu, co je v jejich věku baví – a to je přirozeně něco úplně jiného než knížky,“ vidí realisticky Hejlík.
Jako dítě nebyl moc velký čtenář
Přiznává, že i on měl v literatuře v dětství značné rezervy: „Jsem teď sice popularizátor čtení, ale paradoxně jsem moc velký čtenář nebyl. Vzpomínám na socialistické klasiky: Honzíkovu cestu, Timura a jeho partu, Čuka a Geka. Moc si z toho nepamatuju, moc mě to nezasáhlo. Líbila se mi ale třeba Kniha džunglí.“
LiStOVáNí se věnuje už více než deset let. Původně knihy s kamarády přehrával dospělým. „Pak jsme začali mít sami děti a směřovali to na ně. Úspěch přišel nečekaně, rychle,“ shrnuje.
Výběr titulů, které projekt představí, je volný. Jedinou podmínkou je, aby kniha bavila – jak herce samotné, tak hlavně děti. Často není ani v povinné četbě. „Dobré ohlasy máme teď na díla Život k sežrání, Straka v říši entropie. Hodně oblíbený je také Zikmund s Hanzelkou, jejich Legenda H + Z,“ vypočítává.
Herci kvůli velkému zájmu vozí s sebou na představení i knihy podepsané jejich autory. Domů se zpravidla vracejí s prázdnou.
Hejlík se do světa písmen ponořil v dospělosti s vervou. Projekt mu zajistil přízeň nejen dětí, ale i nakladatelství. Ta mu sama posílají knižní novinky ještě před vydáním. Při výběru toho, čemu se bude soubor věnovat, je obezřetný: „Nechci se mimo jiné začíst do nejrůznějších Zeměploch. Bojím se, že bych tomu úplně propadl.“
To, co sám jako dítě zameškal, dohání s dcerou: „Čte hodně a ráda. Já ji podporuju.“
Že Lukáš Hejlík s kolegy uspěl, dokazují četné dozvuky jejich akcí. Pravidelně mají vyprodáno. Opakovaně se do míst, kde hráli, vracejí. Knihovny napříč republikou hlásí na dílo zařazené do LiStOVáNí až půlroční rezervace. Někde se pustili do scénického čtení sami žáci.
Projekt oslovil rovněž dospělé publikum. Pro něj soubor nacvičil například knihu Ekonomie dobra a zla Tomáše Sedláčka nebo knihy Miloše Urbana, Emila Hakla, Jiřího Hájíčka, amerického spisovatele Roberta Fulghama, Poláka Mariusze Szczygiela. Ti všichni už se představení navíc aktivně v minulosti zúčastnili.
