Hana Heřmánková ukázala jak být elegantní po čtyřicítce

„Módu mám ráda a sleduji ji již od doby, kdy jsem pracovala v televizi, kde na oblečení velice záleželo. Nejsem ale jejím otrokem. Vzhledem k tomu, že mi už není dvacet, kupuji si spíš nadčasové kvalitní věci, kterými doplňuji současný šatník,“ svěřuje se a přidává historku o tom, jak si minulý týden prohlížela se syny fotografie z jejich dětství.

„Najednou jsem se začala smát, protože jsem na sobě měla tutéž blůzu jako na snímku. Spočítali jsme roky a nechtěli věřit, že jsem ji kupovala před třiceti lety. Když se pro něco rozhodnu, mám tyto kousky ráda a nechci se s nimi loučit. Ve skříni mi proto visí i oblečení, které jsem si pořídila ještě za svobodna. Je mezi nimi například i kabát, který jsem dostala od salónu Yvett Ajchler asi před deseti lety, kdy ještě sídlil na Smíchově. Často jsem i moderovala ve společenských róbách z téže dílny.“

Co se týká barev, nevybírá jen jednu a ani se jich nebojí. „Musím ale přiznat, že klasika je černá a bílá. Jednotlivé kousky oblečení vybírám s rozvahou. Není důležité mít šatník nabitý k prasknutí, jsou to přece jen věci. Rozhodující je kvalita a možnost kombinovat. V módě se mi líbí jednoduchost a v šatníku pořádek, abych se ve věcech vyznala.

Klidně si pořídím střídmé šaty a obměňuji doplňky - šály, šátky a boty. Ty jsou základem. Na prvním místě jsou ty do lesa, protože v něm bydlíme, takže gumáky a v létě korková verze. Na druhém místě je obuv na běhání, řízení a do práce a samozřejmě klasické lodičky.“

Jednou za čas vyrazí Hanka Heřmánková nakupovat do Německa, kde žije část její rodiny. „Mám tři neteře v tom správném věku a vždy se těším na společné nákupy. Báječně si to užívám, což se mi s mými třemi syny nestane. Ráda nosím i oblečení, které mám od kamarádky kostýmní výtvarnice Jany Berg, se kterou spolupracujeme i v Divadle Bez zábradlí. Když se tvoří kostýmy, cítím se jako ryba ve vodě, i kostým dělá roli a role dělá hru. Herec se v nich musí cítit dobře.

Nyní máme před premiérou francouzské komedie Indická banka, která se částečně odehrává v civilu a poté se děj přesune do Indie. Přečetla jsem všechny možné knížky o tamním oblečení, nakoukala bollywoodské filmy a obešla s Janou snad všechny indické obchody v Praze. Bylo to velmi zábavné, ale i poučné.“

„Za to, že se stále jakžtakž držím, musím poděkovat svým předkům. Nikdy jsem se netrápila žádnou dietou a nikdy příliš nepřibrala. Vždy jsem si dopřávala od všeho. Důležitý je ale pohyb a také pozitivní přístup k životu i k sobě samé,“ loučí se Hana Heřmánková.