Hlavní obsah

Dři, bude z tebe šampión

Právo, Markéta Mitrofanovová

Když pozoruji dvouletého Filipa Chmela, jak v malé tělocvičně v prvním patře rodinného domku dovádí na žebřinách, představuji si, že takhle nějak asi začínal Pavel Zacha. Ve svých šestnácti letech je to momentálně nejmladší extraligový hokejista, o kterého už se zajímají i kluby z NHL. O tom, že jednou udělá díru do sportovního světa, byl jeho otec přesvědčen ještě dříve, než se Pavel narodil.

Foto: Milan Malíček, Právo

Pavel Zacha má díky výchově svého otce odmalička náskok nad svými vrstevníky. V šestnácti začal hrát extraligu a co nevidět nejspíš zmizí za oceán do NHL.

Článek

Že se to snadno naplánuje a těžko uskuteční? Pokud tomu podřídíte celý svůj život, pravděpodobnost úspěchu je veliká. Dnes má Pavel Zacha starší už desítky následovníků, kteří – poučeni jeho knihou Jak vychovat šampióna, jež vyšla letos na jaře – překopali životy své i svých dětí.

Dlužno podotknout, že tahle metoda rozhodně není pro každého. Řekněme, že jen pro náročné. A mezi ně patří i manželé Chmelovi z malého města na Vysočině, kteří sice s dětmi sportovali odjakživa, ale v posledním půlroce přidali na intenzitě.

Jde to i jinak než drilem

„Překvapilo nás, že je možné téměř od narození děti rozvíjet a pohybově je zdokonalovat. Musíte se jim ale opravdu věnovat a být rodičem v pravém slova smyslu, a ne jako většina z nich posadit dítě k televizi nebo ho zavřít do pokojíčku, ať si hraje,“ vysvětluje mi základy, na kterých je možné začít piplat budoucího vrcholového sportovce, Michal Chmel.

Foto: Petr Horník, Právo

I když zatím není jasné, jakému sportu se dvouletý Filip Chmel bude věnovat, už teď se v domácí tělocvičně připravuje na to, aby jednou podával špičkové výkony.

Jako otec čtyřletého Matěje a o dva roky mladšího Filipa se tím pádem nezastaví. Díky pružné pracovní době se ale může lépe přizpůsobit rodinnému rytmu a v podstatě půl dne s dětmi strávit v tělocvičně, na ledě, tenisovém kurtu nebo v bazénu. Všestrannost je totiž dalším předpokladem pro to, jak získat náskok před konkurencí. „Ještě je brzy na to, říkat: Z tebe bude hokejista nebo tenista. Ale právě k těmto dvěma sportům mám nejblíž, protože jsem je dělal závodně,“ říká bývalý reprezentant v hokejbalu.

„To víte, že by se nám líbilo sedět jednou na Wimbledonu,“ směje se jeho manželka s tím, že nemíní nic lámat přes koleno. „Musí to vyplynout přirozeně a nesmí to být extra násilné,“ dodává maminka dvou malých chlapců, ke kterým má v únoru přibýt ještě holčička. Jestliže to se syny nestihli rovnou od nuly, malou Klárku položí na žíněnku možná záhy po příchodu z porodnice. Ostatně právě v tomto věku se synem začínal sportovat i Pavel Zacha starší.

Co na tom, že mu nejdříve jen sundával plenky a ve vytopené místnosti ho nahého nechal, aby se hýbal, jak umí a jak ho to baví. Jenom aby kojenec, pokud zrovna nespí, nezahálel stranou pozornosti uložený v postýlce. Pro někoho možná až extrémní přístup, ale jak šestnáct let praxe ukazuje, je to v každém případě alternativa k drilu, kterým ve svém dětství a mládí prošel nejeden špičkový sportovec.

Stačí zmínit aktuální příklad, trenéra a strýce nynější tenisové jedničky Rafaela Nadala, který si prostřednictvím synovce chtěl naplnit vlastní sportovní ambice. V životopisné knize Rafa vzpomíná osmadvacetiletý Španěl, jak ho strýc Toni nechal v horku trpět žízní, když před zápasem doma na Mallorce zapomněl láhev s pitím, nebo jak musel vždycky po tréninku jako jediný uklízet kurt a sbírat míčky. Současně ale přiznává, že nebýt Toniho tvrdého přístupu, sotva by to dotáhl tak vysoko.

Příběh, který nemá obdoby

Vraťme se ale zpátky do Česka, kde se podle všeho rodí nový fenomén jménem kamevéda, což je slovy autora tohoto know-how Pavla Zachy staršího revoluční způsob výchovy zaměřený na vrcholový úspěch s vlastními dětmi. Po pravdě řečeno, ani v tomto případě se nedá vyhnout jisté disciplíně a dřině, jenže pro dítě, které s tím vyrůstá od kolébky, to je jeho přirozenost a časem to začne i vyžadovat. „Musí ho to bavit a musí chtít. Když to nechce, tak to děláte zbytečně,“ připouští na rovinu vystudovaný právník Pavel Zacha starší.

Podle dostupných pramenů nemá jeho příběh ve světě obdoby. Vždyť i ty největší hvězdy začínaly se sportem až ve dvou letech, zatímco Pavel Zacha začal syna na kariéru připravovat ještě v době, kdy byl v bříšku. Do manželky lil ovocné koktejly, nutil ji žít zdravě a být v dobré kondici. Z centra Brna se přestěhovali do Velkého Meziříčí, aby měli v dosahu všechna možná sportoviště, lyžařský vlek i cyklostezky a dýchali čerstvý vzduch. V postaveném domku vybudovali tělocvičnu s multifunkční stěnou, tvořenou žebřinami, skluzavkou, zavěšeným míčkem a košem, kterou syn využíval už od půl roku.

Foto: Milan Malíček, Právo

Pavel Zacha starší sepsal podrobný návod, jak z dítěte vychovat šampióna. První díl, který vyšel letos na jaře, se zabývá obdobím od narození do nástupu do školy.

„O syny z prvního manželství jsem se staral klasicky, taky ve třech letech uměli spoustu věcí, ale byli u mě na vedlejší koleji. S Pavlem jsem se dostal na úplně jinou úroveň, protože jsem s ním byl pořád,“ říká hrdý otec útočníka libereckých Bílých Tygrů, který se v extralize uvedl přímo excelentně, když v prvním zápase sezóny dal hned z první střely gól. I když pak jeho produktivita nebyla ohromující, hned si ho všimli hledači talentů ze zámoří.

Pavel Zacha starší vsadil všechno na jednu kartu. Opustil podnikání v jihomoravské metropoli a k obživě si nechal jenom reklamní firmu. Prací se zabýval po večerech a nocích. Svůj plán na výchovu šampióna nemohl ošidit a nepřipouštěl polovičatá řešení, protože věděl, že konkurence nikdy nespí. Ve čtyřech letech už Pavlík uměl základy téměř všech druhů sportu, aby se ukázalo, v čem vyniká. Až později jeho otec spočítal, že největší perspektivu pro světový úspěch bude mít tenis a hokej.

Syn už ve čtyřech letech hrál hokej s devítiletými a v patnácti měl za spoluhráče dospělé chlapy.
Pavel Zacha starší

„Když do toho jdete naplno, mnohonásobně zvýšíte pravděpodobnost, že se to podaří. Řekl jsem si, že se tomu budu věnovat na sto procent, a syn už ve čtyřech letech hrál hokej s devítiletými a v patnácti měl za spoluhráče dospělé chlapy,“ pochvaluje si výsledky společného snažení Pavel Zacha senior.

Jardu Jágra nutili, mého syna nikdy

I když se sportu věnovaly i jeho dvě starší dcery, které patřily v dětství k nejlepším tenistkám v republice, nástup puberty vykonal své a Monika s Leonou závodního sportování nechaly. Jejich otec je přesvědčen, že by dopadly jinak, pokud by je do kamevédy zapojil stejně brzy jako jejich mladšího bratra. Od syna totiž nikdy neslyšel, že by se mu nechtělo na trénink, a leckdy ho v nasazení musel i brzdit.

„Už v jeho šesti letech jsem viděl, že hokej miluje a že ho od něho nemůžu odtrhnout, i když měl třeba v Brně dva náročné tréninky a doma další. I Jarda Jágr popisoval, že ho to někdy nebavilo, ale táta mu řekl, že na trénink zkrátka musí. K tomu jsme nikdy nedospěli a na konci dubna, kdy končila sezóna, Pavel naopak litoval, že si nějakou dobu nezahraje.“

Se zodpovědností sobě vlastní se Pavel Zacha u lékařů zajímal, zda syna nemůže přetížit, hlavně zpočátku, kdy byl ještě miminko, ale odborníci ho uklidnili: „Jen ho nechte dělat, co ho baví, hrajte si s ním a on už sám dá najevo, kdy toho má dost.“ I když na to v žádném z životopisů slavných sportovců nenarazil, vlastní zkušenost ho přesvědčila, že v prvním roce života dítěte je obrovský potenciál, který se zpravidla vůbec nevyužívá.

Foto: Milan Malíček, Právo

V týmu libereckých Bílých Tygrů má Pavel Zacha spoluhráče, kteří jsou i o generaci starší. „Když za nimi přijdou manželky s dětmi, je to pro mě úplně jiný svět,“ říká nadějný hokejista.

Mezi svými příznivci má Pavel Zacha vysokoškoláky, kteří chtějí za dva tři roky založit rodinu a už teď přemýšlejí, že by se vydali stejnou cestou. Plánovat v předstihu je v tomto případě nutné, protože je třeba vytvořit finanční rezervu. Nejenom že jeden z rodičů musí omezit na minimum svou práci, ale náklady na sport můžou jít časem až do statisíců za rok. Když je klukovi šest, vydrží mu hokejka za sedm stovek celou sezónu, ale až nabere sílu, zláme jich i několik do měsíce, a to už jsou zpravidla hole za tisíce.

Sponzoři a polévka z ocásků

Není divu, že s heslem Ve stravě a vybavení nemůžete dělat kompromisy musel Pavel Zacha začít hledat sponzory, už když synovi bylo pět let. Kromě toho začala šetřit celá rodina na oblečení i dovolených. Když už se jelo k moři, vždycky to bylo spojeno s každodenním tréninkem. „I z Egypta se syn vracel s krvavými mozoly,“ vzpomíná Pavel Zacha a nezapomene zdůraznit, že Pavlík ani to nebral jako příkoří.

Ostatně liberecká sedmadevadesátka mi to po dopoledním tréninku před zápasem s Kladnem sama potvrzuje: „S tátou mě to vždycky bavilo, protože to bylo pestré. Neměl jsem pocit, že přicházím o dětství, vždyť můj život byl vždycky sport,“ říká extraligový benjamínek, který se s dospěláky v kabině baví hlavně o hokeji. Když za spoluhráči přijdou manželky s dětmi, je to pro něho úplně jiný svět.

Sám už ale má také přítelkyni, o rok mladší dívku z Brna, se kterou se seznámil ještě v době, kdy chodil na základní školu. Teď při hokeji studuje prvním rokem obchodní akademii, ovšem, jak bez okolků přiznává, moc tomu učení nedá. Kromě hokeje ho baví poslouchat hudbu a koukat se na filmy.

Jeho snem je hrát po boku Alexandra Ovečkina v týmu Washington Capitals, ale do NHL může nastoupit až jako plnoletý. Koneckonců teď by se o sebe sotva zvládl postarat a už vůbec by si nejspíš nevařil nutriční bombu, kterou mu připravuje otec – vývar z hovězích ocásků.

„Vařím maximálně kvalitně a třeba do polévky dám kromě masa všechnu kořenovou zeleninu a přidám i hlívu ústřičnou. Syn konzumuje hodně syrovátky, což je lehce stravitelná bílkovina, která je lepší než maso, protože tolik nezatěžuje organismus. Běžné jsou u nás i ovesné nebo sójové nápoje, koktejly z granátového jablka nebo borůvek,“ vypočítává nejstálejší položky z jídelníčku svého syna Pavel Zacha starší a dodává: „Kdybych se věnoval jenom stravě, tak mi objíždění po obchodech zaplní celý den, a ještě to nebude ono, protože v Česku taky všechno neseženete.“

Maturita? Dostat se do NHL

Není těžké uvěřit, že činnost, které se začal téměř před sedmnácti lety věnovat, znamená zvládnout desítky různých profesí. Od trenéra přes řidiče, nutričního poradce, mediálního zástupce, kronikáře, administrativního pracovníka až po kuchaře a hospodyni. Už čtvrtou sezónu tráví se svým synem v pronajatém dvoupokojovém bytě v Liberci, kam o víkendech přijíždějí paní Zachová a Pavlova přítelkyně.

Že kluk nebude mít školu, to je pro Pavla Zachu momentálně podružná záležitost. Jak tvrdí, musí jít za svým cílem bez kompromisů. „Pokud začnete tříštit síly, na vrchol třeba nedojdete. Za úspěšnou maturitu budu považovat to, když bude Pavel v prvním kole draftu NHL,“ říká ambiciózní otec, pro kterého je dílčím úspěchem už to, že se jeho syn dosud vážněji nezranil, nikdy neměl nic zlomeného a vždycky dohrál až do konce, ačkoli se už od dvou let učil lyžovat a jezdit na kole a vždycky stál proti starším soupeřům.

Foto: Petr Horník, Právo

V rodinném domku Chmelových není takřka nic nemožné. Ani jízda na kolečkových bruslích z tělocvičny do koupelny.

„Nikdy jsem nedělal nic tak těžkého, ale protože vám dítě za to stojí, nenecháte se odradit. Takové oběti jsou ale možná schopni jenom rodiče, protože nestačí jenom tvrdě pracovat, ale musíte mít taky štěstí, abyste se dostali mezi ty nejlepší. Hodně lidí mi říká, že jsem šel do obrovského rizika, ale dneska je rizikové téměř všechno, na co sáhnete. Když vybudujete úspěšnou firmu a pak se pustíte do větší zakázky, než jakou unesete, taky vás to může položit. Je důležité své dítě dobře znát a nechtít od něho víc, než na co má. Pak vás sotva může zklamat,“ přidává další postřehy Pavel Zacha starší.

Babičky to vidí jinak

Kniha Jak vychovat šampióna Chmelovy nakopla. Po jejím přečtení pořídili svým dětem výbavu, se kterou chtěli ještě chvíli počkat, před tím je prostě vůbec nenapadlo kupovat capartům něco jako baseballovou pálku a zařizovat jim doma tělocvičnu.

Foto: archív manželů Chmelových

Čtyřletý Matěj chodí hrát florbal a plavat. Zbytek sportovních aktivit, jako jsou tenis, jízda kole či bruslení, dělá pod vedením svého otce Michala Chmela.

„S tím mladším jsme už teď, ve dvou letech, začali bruslit a jenom koukáme, jak mu to jde, jaké dělá pokroky. Sami bychom takhle nespěchali, a kdyby mi předtím někdo řekl, že dvouleté dítě může po sedmi pobytech na ledě samo urazit deset metrů, tak bych namítl, že to není možné a že jsou ti lidi blázni, že dítě takhle trápí,“ líčí mi jeden z posledních zážitků Michal Chmel.

Na vlastní oči se přesvědčil, že když jsou děti na pohyb zvyklé, začnou ho dokonce i vyžadovat. Jako kupříkladu starší Matěj, který o prázdninách ve svých třech letech ujel na kole pětadvacet kilometrů. „Občas slyšíme poznámky z rodiny, abychom děti nepřepínali, ale počítám s tím, že ta pravá kritika teprve přijde, až bude na kluky víc vidět,“ myslí si téměř trojnásobná maminka.

Babičkám se příliš nelíbí ani to, jak se rodina začala stravovat. Kluci neznají hranolky ani další smažená jídla, nepřehánějí to ani s červeným masem a místo toho mají třikrát do týdne ryby, hodně ovoce a zeleniny a poslední dobou také luštěniny. Mléčné výrobky nahradily alternativní nápoje z ovsa nebo rýže.

„Sladkosti jako čokoládu a bonbóny kupujeme jenom jako doplněk na náročnější výlety, i když babičky by si to představovaly trochu jinak,“ usmívají se shovívavě mladí manželé, pro které je Pavel Zacha starší nedostižným vzorem.

Foto: Petr Horník, Právo

Teď ještě odrážedlo, ale v létě už možná kolo. Příklad Chmelových ukazuje, že pokroky dětí, kterým se rodiče naplno věnují, můžou být velmi rychlé.

Nedostižným proto, že už teď je jasné, že ho nebudou moci kopírovat se vším všudy, protože hlava rodiny nemůže odsunout práci na vedlejší kolej. Alespoň prozatím, kdy je ještě brzy na sponzory a rodina žije jen z jednoho platu. „Uvidíme, jak to půjde a jak se to bude vyvíjet. I kdyby z nich šampióni nebyli, aspoň si zvyknou na zdravý životní styl a v pubertě třeba dají přednost tenisovému turnaji před vysedáváním v parku s cigaretou a lahváčem,“ snaží se držet při zemi Michal Chmel.

Reklama

Související články

Když se z výchovy stane módní záležitost

Ještě před padesáti lety rodiče o nějakých výchovných směrech neměli ani ponětí. Každý vedl své dítě tak, jak uměl či jak mu bylo vštěpováno předky. Dnes ale...

Výběr článků

Načítám